Výsledky pozorování

I v tomto měsíci se podařilo pozorovat během pěti nocí některé eruptivní hvězdy i zákrytové dvojhvězdy. Celkem bylo pořízeno 15 972 měření. U dlouhodobě sledované eruptivní hvězdy GJ 3236 byla zaznamenána dvě vzplanutí. Po delší době jsme se vrátili k fotometrii některých zajímavých zákrytových dvojhvězd. Kromě jiného nás zaujala publikace o pulsující proměnné hvězdě T UMi.

V úterý 29. 10. 2019 přibližně 20 minut před světovou půlnocí proletěly přes velkou část Evropy "stín" planetky Sylvia (87) o šířce 440 km a "stíny" jejích dvou měsíců (Romulus a Remus). Planetka zakrývala poměrně jasnou hvězdu (10^mag) TYC 1932-00469-1. Na tento mimořádný úkaz bylo připraveno několik desítek pozorovatelů z více než 10 evropských států - jen do OccultWatcheru bylo přihlášeno 64 stanic. Většině z nich přálo štěstí v podobě jasné oblohy. Menší část takové štěstí neměla, včetně nás.

Během měsíce října bylo možné sledovat noční oblohu sedmkrát a celkem bylo pořízeno 30 482 měření proměnných hvězd. Do hledáčku se podařilo dostat i několik eruptivních hvězd z našeho programu, které předvedly několik zjasnění. Několik nocí jsme věnovali poli s podezřelou zákrytovou dvojhvězdou NSVS 8626028 Vul a u ní objevili novou zákrytovou dvojhvězdu, nyní označenou jako CzeV2560 Vul.

Ve čtvrtek 12. září 2019 krátce po 21. hodině zmizela z oblohy ve Valašském Meziříčí na "dlouhých" 13,5 s hvězda 11,5^mag (UCAC4-409-079265) ze souhvězdí Štítu. Na tuto dobu se před ni totiž dostala planetka hlavního pásu s průměrem 110 km (266) Aline. Tento úkaz bylo připraveno pozorovat a zaznamenat dalších nejméně 22 astronomů. Pouze několik však mělo podobné štěstí jako my a pozitívní zákryt odpozorovali.

První pololetí letošního roku bychom mohli nazvat jako období čekání na další pozitivní pozorování zákrytu hvězdy planetkou, na rozdíl od velice úspěšného závěru roku loňského. Období bez pozitivního pozorování se nám podařilo „ukončit“ tedy až 23. 7. 2019, kdy se podařilo zachytit zákryt hvězdy 11,4^mag (TYC 1205-784-1) planetkou (678) Fredegundis. I přesto, že vyhlídka na pozitivní pozorování tohoto zákrytu nebyla příliš optimistická.

​AD Leonis – spektroskopie a fotometrie eruptivní hvězdy

AD Leonis (Gliese 388) je známý eruptivní červený trpaslík. Nachází se relativně blízko Slunce, ve vzdálenosti asi 16-ti světelných let v souhvězdí Lva. AD Leonis se nachází v H-R diagramu na hlavní posloupnosti jako hvězda spektrální třídy M3.5eV. Jedná se o typickou eruptivní hvězdu.

Ani tento měsíc to nebyla žádná sláva, celkem jsme využili 5 pozorovacích nocí a pořídili 13 403 měření jasností proměnných hvězd. Pozornost byla i tentokrát věnována eruptivním hvězdám. Pomalu nám končí pozorovací okno BX Tri. Ještě je v současné době pozorovatelná nad západním obzorem. 16. února se podařilo zaznamenat druhou erupci u této zákrytové dvojhvězdy. Nastala v 19h31m UT, trvala 13 minut a amplituda zjasnění byla 0,18 magnitudy.

V roce 2018 jsme se opět začali věnovat pozorování zákrytů. Kromě planetkových jsme pozorovali i zákryt měsíce Jupitera i několik totálních zákrytů hvězd Měsícem.

Statistice a výsledkům pozorování se věnuje tento článek.

(Obr.: Zákryt hvězdy planetkou Leda dne 5. 12. 2018 - skrz proměnlivou oblačnost)

Bohužel měsíc leden také nenabídl jasných nocí, pouze třikrát se podařilo nastavit dalekohledy na jasnou oblohu a pořídit celkově 4 264 měření proměnných hvězd. Pokračovali jsme ve fotometrii eruptivních hvězd, bohužel nebylo zaznamenáno žádné zjasnění. V nadcházejícím období se budeme věnovat některým dříve méně sledovaným systémům na nadcházející jarní obloze.

Na noční oblohu se nám vrátilo souhvězdí Trojúhelník a mohli jsme pokračovat v monitorování zákrytové dvojhvězdy BX Tri. Tento systém sledujeme od roku 2014, ale ne tak intenzivně jako jiné chromosféricky aktivní hvězdy.