Výsledky pozorování

Obdobím aktivity meteorického roje Quadrantid na počátku ledna končí vysoká aktivita meteorických rojů, která začíná každoročně v červenci. Stejně tak aktivita sporadického pozadí klesá ke svému ročnímu minimu, které nastává v březnu a dubnu. Obecně pak bývá období od ledna do dubna nazýváno „Velká jarní díra“, neboť v činnosti jsou pouze ojedinělé slabé meteorické roje, převážně pocházející z antihelionového zdroje. Nepříznivé zimní počasí je rovněž překážkou pro pozorování meteorů, na níže položených stanicích se často projevuje typický fenomén podzimních a zimních měsíců – inverzní charakter počasí. Tento fakt má obvykle za následek nepříznivý vliv na počet párovaných meteorů a tím i na počet vícestaničních drah. Maximum meteorického roje Quadrantid v roce 2026 ovšem připadlo na poměrně příznivé počasí a na stanicích sítě CEMeNt (Central European MetEor NeTwork) bylo možné pozorovat velké množství meteorů tohoto silného roje. V průběhu ledna a března bylo počasí velmi příznivé vzhledem k ročnímu období, únor byl naopak z hlediska počtu nocí vhodných k pozorování meteorů velmi nepříznivý. Na stanicích SSO VMO (Southern Spectroscopic Observatory of the Valašské Meziříčí Observatory) panovalo v uvedených měsících velmi příznivé počasí, ovšem i v případě jižní polokoule je během těchto měsíců velmi nízká rojová aktivita.

Leden a únor přinesly mimořádně pestré období ve výzkumu komet, největší pozornost vzbudil nově objevený sungrazer („lízající Slunce“) C/2026 A1 (MAPS), patřící do Kreutzovy skupiny komet, který byl poprvé pozorován ve velké heliocentrické vzdálenosti a rychle se stal objektem intenzivního sledování díky potenciálu dosáhnout mimořádné jasnosti při průchodu periheliem v dubnu 2026. Rovněž byl objeven zajímavý objekt A/2025 Y1, který patří do specifické skupiny asteroidů (Damokloid), přičemž jeho dynamické vlastnosti naznačují možný kometární původ nebo vyčerpané kometární jádro. Aktivita byla zaznamenána také u známých periodických komet, zejména 29P/Schwassmann–Wachmann, která pokračovala v typických nepravidelných outburstech, a také u krátkoperiodické komety 24P/Schaumasse během návratu do perihelia. Pokračovalo rovněž sledování mezihvězdného objektu 3I/ATLAS, jehož detailní pozorování přinášela nové informace o fyzikálních vlastnostech interstelárních těles. Vedle těchto výrazných objektů byly objevovány i další slabší komety s velkými periheliovými vzdálenostmi, což potvrzuje pokračující vysokou efektivitu moderních přehlídek oblohy. Celkově první dva měsíce roku 2026 ukázaly, že současná éra automatických přehlídek přináší nejen nové komety, ale i objekty na hranici mezi kometami a asteroidy a významně rozšiřuje naše znalosti o populaci malých těles.

Vesmír nabízí nespočet fascinujících cílů pro pozorování a fotografování. Současné technické možnosti umožňují kvalitní pozorování i v městském prostředí. Po představení různorodých deep-sky objektů v první části série „S půlmetrem na lovu (nejenom) hvězdných ostrovů“ a po následném putování mezi galaxiemi v druhé části se tentokrát vydáme mezi hvězdná seskupení, která vytvářejí úchvatné obrazy a zároveň umožňují nahlédnout do života a vývoje hvězd v naší Galaxii. Na rozdíl od vzdálených galaxií, které často působí jako samostatné „hvězdné ostrovy“ v temném moři vesmíru, jsou tato seskupení bližší a díky své rozmanitosti nesmírně vděčná pro amatérské i pokročilé pozorovatele.

Rok 2025 představoval pro síť CEMeNt (Central European Meteor Network) významný milník. Díky plošnému nasazení vysoce citlivých FHD kamer s CMOS čipy Sony Starvis, další optimalizaci geometrie zorných polí a především díky expanzi sítě na jižní polokouli do Chile došlo k bezprecedentnímu nárůstu kvality i kvantity získaných dat. Poprvé v historii sítě bylo během jednoho roku zaznamenáno více než 300 tisíc jednostaničních meteorů a vypočteno přes 55 tisíc vícestaničních drah, což výrazně překonalo dosavadní maxima. Zřízení Jižní spektroskopické observatoře Hvězdárny Valašské Meziříčí (SSOVMO) na observatořích La Silla a El Sauce navíc umožnilo systematické sledování meteorické aktivity na jižní obloze, která byla až donedávna v globálním měřítku nedostatečně pokryta. Kombinace přesných vícestaničních drah meteorů, velkého množství záznamů spekter bolidů a jejich následné integrace do databáze EDMOND (European viDeo MeteOr Network Database) vytváří unikátní datový celek sloužící pro studium struktury meteorických rojů, jejich původu a fyzikálních vlastností meteoroidů.

Rok 2025 byl z hlediska kometární astronomie mimořádně zajímavý jak množstvím pozorovatelných komet, tak jejich fyzikálním chováním. V průběhu roku byla získána rozsáhlá sada fotometrických měření desítek komet různých dynamických tříd, zahrnující krátkoperiodické komety, dlouhoperio-dické i dynamicky nové objekty. Řada objektů vykazovala výrazné změny jasnosti, epizody zvýšené aktivity, v některých případech i fragmentaci jádra. Současně šlo o rok, kdy byla na Hvězdárně Valašské Meziříčí uvedena do rutinního provozu nová pozorovací technika – půlmetrový robotický dalekohled s CMOS kamerou s vysokým rozlišením – umožňující systematickou CCD fotometrii komet s výrazně lepší citlivostí a fotometrickou stabilitou než v předchozích letech. Fotometrické pozorování komet, prováděné ve třech oborech (C – bez filtru, Sloan g′ a Sloan i′), umožňuje nejen sledování světelných křivek, ale také základní interpretaci fyzikálních vlastností komet. Pozorování byla prováděna digitální kamerou s polovodičovým detektorem (CMOS), přičemž z hlediska metodiky odpovídají standardní CCD fotometrii. Víceoborová fotometrie poskytla podklady pro popis vývoje aktivity vybraných komet a umožnila srovnání jejich chování za homogenních pozorovacích podmínek.

V červnu roku 2009 byla na Hvězdárně Vsetín spuštěna první rádiová stanice pro sledování meteorů metodou dopředného rozptylu (forward scattering). Stanice byla pojmenována SMRST (Small Meteor Radio ScaTter) a s pomocí ručního přijímače sledovala aktivitu meteorických rojů pomocí odrazů signálu vzdálených analogových TV stanic od ionizovaných stop po průletu meteorů. S postupným přechodem na digitální televizní vysílání mizely v Evropě funkční analogové vysílače televizních stanic, které bylo možné použít pro pozorování. V roce 2017 byly vypnuty poslední vysílače na Ukrajině (Lvov) a stanice tak zanikla. V listopadu roku 2025 byla na Hvězdárně Valašské Meziříčí spuštěna nová rádiová stanice, pojmenovaná SMRST v2, která pro pozorování meteorů využívá francouzský radar GRAVES (Grand Réseau Adapté à la VEille Spatiale) poblíž Dijonu. Tento systém je určený pro sledování objektů (např. družic) na nízké oběžné dráze (LEO) za účelem vytvoření katalogu objektů pro vojenské zpravodajství.

Kromě pozorování proměnných hvězd jsme se začali zabývat také pozorováním tranzitů exoplanet. Je to výsledek navázání regionální spolupráce AV ČR s ústavem fyzikální chemie J. Heyrovského v projektu „Stelární observační a laboratorní spektroskopie - podpora kosmického dalekohledu Ariel“ (smlouva o spolupráci AV ČR s krajem Zlínský kraj D/1449/2015/KUL).

V září dochází k přechodnému poklesu aktivity meteorických rojů, zvláště ve srovnání se srpnem, kdy je aktivní meteorický roj Perseid a také poměrně silné meteorické roje z antihelionového komplexu s radianty v Kozorohu a Vodnáři. Naopak aktivita sporadického pozadí dosahuje v září a také v říjnu svého maxima, frekvence sporadických meteorů jsou až dvojnásobné v porovnání s jarními měsíci. V říjnu začíná nárůst aktivity meteorických rojů, který pokračuje v listopadu a vrcholí aktivitou nejsilnějšího pravidelného roje v průběhu roku, kterým jsou prosincové Geminidy. Aktivitě meteorických rojů v tomto měsíci dominuje ve druhé polovině období meteorický roj Orionid (ORI), v průběhu měsíce pokračuje aktivita mohutného komplexu rojů patřících geneticky ke kometě 2P/Encke a k příbuzným tělesům řazeným většinou mezi asteroidy. Alespoň jeden meteor na některé ze stanic sítě CEMeNt (Central European Meteor Network) byl zaznamenán ve 23 nocích v září a ve 22 nocích v říjnu, nadpoloviční většina nocí byla příznivých s minimem oblačnosti, případně částečně rušená vysokou oblačností, a to hlavně v okolí maxima meteorického roje Orionid. Na některých níže položených stanicích se ovšem začíná projevovat typický fenomén podzimních a zimních měsíců – inverzní charakter počasí.

V září a říjnu 2025 bylo možné pozorovat hned několik výrazných komet, které vzbudily mimořádný zájem astronomů i veřejnosti. Nejvíce pozornosti si získaly C/2025 A6 (LEMMON) a C/2025 R2 (SWAN), které se ve stejné době staly dobře pozorovatelnými objekty pro triedry i malé dalekohledy. C/2025 A6 (LEMMON) se v průběhu září prudce zjasnila a v říjnu se stala dokonce viditelnou pouhým okem, s dlouhým a proměnlivým iontovým ohonem. C/2025 R2 (SWAN) byla objevena až krátce po svém průchodu periheliem, přesto rychle získala na aktivitě a v říjnu dosáhla jasnosti kolem +6 mag. Na konci října přibyla také kometa C/2025 K1 (ATLAS) s predikcí dalšího zjasňování a také C/2025 T1 (ATLAS), která v tomto období také vykazovala zvýšenou aktivitu a zasluhuje pozornost. Podzim 2025 se tak stává mimořádně zajímavým obdobím, kdy je možné pozorovat několik výrazných komet současně – každou v jiné fázi vývoje, s odlišnou dynamikou ohonu i geometrií dráhy. Tyto události poskytly jedinečnou příležitost sledovat, jak různě mohou komety reagovat na blízkost Slunce a proměnlivé podmínky slunečního větru.

Jak jsme informovali v přehledu pozorování za duben, květen 2025, probíhala kampaň, kdy byly pozorovány eruptivní hvězdy TIC 98751019, 347695698 a 125421413 jednak družicí TESS během sektoru č. 91 a jednak pozemskými přístroji. Souběžnou fotometrii těchto hvězd vyhlásila skupina astronomů z astronomického oddělení univerzity Wroclaw pod vedením Kamila Bicze. Cílem těchto pozorování je potvrzení nové teorie, která z barevné fotometrie erupcí je schopna určit průběh teploty aktivní oblasti.