velké skromnost.
27.09.2022
NASA uvolnila nádhernou fotografii pořízenou kosmickým teleskopem James Webb Space Telescope (JWST), na níž je zachycena obří ledová planeta Neptun, její prachové prstence a sedm měsíců. Neptun, který se nachází 30krát dále od Slunce než Země, obíhá ve vzdáleném temném regionu ve Sluneční soustavě.
24.09.2022
Výzkum mimozemského života se právě stal mnohem zajímavějším, když tým vědců včetně Christophera Gleina ze Southwest Research Institute (SwRI) objevil nové důkazy pro klíčové stavební bloky života v podpovrchovém oceánu Saturnova měsíce Enceladus. Nové modelování ukazuje, že oceán na Enceladu by měl být relativně bohatý na rozpuštěný fosfor, což je základní ingredience důležitá pro život.
12.09.2022
Prostřednictvím nového kosmického teleskopu s názvem James Webb Space Telescope (JWST) astronomové pořídili přímou fotografii objektu HIP 65426b, což je exoplaneta typu plynného obra o hmotnosti zhruba 6 až 12 hmotností planety Jupiter. Exoplaneta HIP 65426b se nachází ve vzdálenosti přibližně 363 světelné roky a její poloha se promítá do souhvězdí Kentaura. Planeta objevená v roce 2017 je 1,5krát větší než Jupiter a její hmotnost byla tehdy určena na 12krát větší než u největší planety ve Sluneční soustavě.
08.09.2022
James Webb Space Telescope (JWST) pořídil fotografii hnědého trpaslíka se zrníčky křemičitanů v jeho atmosféře. Astronomové popsali analýzy hnědého trpaslíka a jeho atmosféry v článku publikovaném na arXiv preprint server. Hnědý trpaslík je vesmírné těleso, které vytvoří protohvězda, jež nemá dostatečnou hmotnost, aby v ní mohly probíhat termonukleární reakce. Objekt tak ve svém jádře nedosáhne teploty potřebné ke spalování vodíku a nestane se tedy hvězdou.
26.08.2022
Mezinárodní tým vědců studoval vzorky prachu získané sondou Hayabusa 2. Zjistil, že některá prachová zrníčka jsou starší než Sluneční soustava. Ve svém článku publikovaném v časopise Astrophysical Journal Letters vědci popsali své analýzy prachu z asteroidu Ryugu, a také, co přitom všechno zjistili.
07.09.2022
Další publikace z pozorování sekčního dalekohledu
Od roku 2018 máme v patronaci vzdáleně přístupný dalekohled Sekce proměnných hvězd a exoplanet. Jedná se o dalekohled Newton se zrcadlem o průměru 150 mm na montáži EQ5. Snímací kamerou je digitální kamera G2. Možnosti vzdáleného pozorování za několik let využilo mnoho pozorovatelů sekce. Kromě běžného pozorování zákrytových dvojhvězd se podařilo získat jiné zajímavé výsledky. Například v roce 2018 Vojtěch Dienstbier objevil novou pulsující hvězdu typu delta Scuti. Za svoji práci získal cenu v soutěži Česká hlavička 2019 v kategorii Universum.
21.06.2022
V období duben a květen 2022 jsme se věnovali fotometrii vybraných zákrytových dvojhvězd. Během 16 dní bylo pořízeno 19 666 měření proměnných hvězd. Ukončili jsme druhý rok monitorování chromosféricky aktivní dvojhvězdy NSVS 07453183 Lyn, výsledky budou zpracovány a máme v přípravě rozsáhlou odbornou publikaci. Další zájmovou zákrytovou dvojhvězdou byla NR Cam, která vykazuje zajímavé změny tvaru světelné křivky a O-C diagram. Je to vedlejší produkt fotometrie tohoto hvězdného pole, jelikož v roce 2019 se podařilo v této oblasti objevit novou eruptivní hvězdu.
07.04.2022
Měsíc březen patří v dlouhodobé historii pozorování k velmi štědrým obdobím. Potvrdil to i letošní rok, kdy v záznamech máme 15 pozorovacích nocí a 30 906 měření CCD kamerami. Kromě standardního programu pozorování eruptivních hvězd jsme se věnovali opět fotometrii zajímavé zákrytové dvojhvězdy HW Vir.
08.12.2021
.jpg)
V tomto období jsme se věnovali pokračování fotometrie eruptivních hvězd – zejména GJ 3236 Cas a NSVS 07453183 Lyn. Za toto období jsme využili 25 jasných nocí a provedli 60075 měření jasnosti proměnných hvězd. U první zmiňované hvězdy jsme se snažili zachytit erupci ve filtrech B, V a R na potvrzení odhadu teploty aktivní oblasti, kde se aktivuje erupce. U druhé zákrytové dvojhvězdy se podařilo zachytit primární i sekundární minimum a zdokumentovat vývoj fázové křivky.
30.08.2021
V seznamu našeho pozorovacího programu eruptivních hvězd je zařazena také zákrytová dvojhvězda NSVS 07453183. Věnovali jsme jí výraznou pozornost v období jara 2020 a od listopadu 2020 do června 2021. Fotometrie odhalila zajímavý vývoj fázové světelné křivky, která zaujala i teoretické astrofyziky.
01.06.2022
Od září 2022 bude Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o. nabírat nové zájemce do Klubu nadaných dětí, který zde funguje pod záštitou Dětské mensy již od roku 2019.
Ve školním roce 2022/2023 otevíráme klub pro děti, které budou v tomto školním roce navštěvovat 3. – 5. třídu ZŠ.
27.04.2021
Touha prozkoumat stratosféru a její vliv nejen na živé organismy stojí za projektem s názvem Společně na hranici vesmíru. Jeho cílem je vytvořit, podpořit a udržet malé vývojové a výzkumné týmy složené z techniků a výzkumníků z obou stran česko-slovenské hranice. Projekt jsme začali realizovat v listopadu 2020 a i přes nepřízeň okolních podmínek, úspěšně pokračuje.
13.11.2020
Stačí být ve správný čas na správném místě, a i pozorný amatér se může stát svědkem fascinující podívané. A když sledovaný úkaz navíc doloží kamerovým záznamem, může svým dílem přispět k bližšímu poznání nebeských objektů. Pozorování zákrytů hvězd je zkrátka vzrušující astronomická disciplína, a proto není divu, že Petr Zelený se jí věnuje bezmála třicet let.
02.11.2020
Astronomický kroužek probíhá od října prostřednictvím online konferencí. V uvedeném formátu jeho činnost probíhala i v jarních měsících. Tato komunikace není pro vzdělávací činnost zcela ideálním prostředkem, ale snažíme se jednak systematicky pokračoval v již započaté činnosti a zároveň chceme zachovat vazby a kontakty, které v kroužku máme.
22.09.2020
Odborný pracovník naší hvězdárny Ladislav Šmelcer se zhlédl v proměnných hvězdách. Už téměř čtvrt století patří k jejich zaníceným pozorovatelům. Svého času byl předsedou Sekce proměnných hvězd a exoplanet při České astronomické společnosti, nyní je jejím místopředsedou a pořadatelem celostátního praktika. Téma tajuplných vesmírných těles prolíná celým následujícím rozhovorem.
14.09.2021
Tým astronomů využívající dalekohled ESO/VLT získal dosud nejostřejší a nejpodrobnější záběry planetky Kleopatra. Pozorování vědcům umožnila určit tvar a zpřesnit hmotnost tohoto podivného asteroidu, který svým vzhledem připomíná velkou kost. Výzkum přinesl nové poznatky, které vysvětlují, jak tato planetka a její dva měsíce vznikly.
11.08.2021
Tým astronomů použil dalekohled ESO/VLT v Chile, aby osvětlil povahu planet připomínajících dobře známá tělesa Sluneční soustavy ale obíhajících v planetárním systému kolem nedaleké hvězdy L 98-59. Pozorování přineslo hned několik objevů. Vědcům se podařilo určit, že jedna z planet má poloviční hmotnost než Venuše a je tak nejlehčím tělesem, jaké bylo dosud zaznamenáno metodou měření radiálních rychlostí. Další z planet tohoto systému je pravděpodobně pokryta oceánem. Nalezli také známky možné celkově již páté planety v této soustavě, která by mohla ležet v obyvatelné zóně hvězdy L 98-59.
25.07.2021
Díky radioteleskopu ALMA, jehož evropským partnerem je ESO, se astronomům vůbec poprvé podařilo spolehlivě identifikovat přítomnost zárodečného disku hmoty kolem planety ležící mimo Sluneční soustavu. Pozorování přináší zcela nové informace o procesech, jakými se v mladých hvězdných systémech formují planety a jejich měsíce.
20.07.2021
Astronomové zveřejnili nové snímky nedalekých galaxií, které na těchto působivých záběrech připomínají pestrobarevný kosmický ohňostroj. Fotografie pořízené dalekohledem ESO/VLT zachycují různé části galaxií v odlišných barvách, což astronomům umožňuje odhalit polohu skupin mladých hvězd obklopených ohřátým plynem. Kombinací těchto pozorování s daty pořízenými radioteleskopem ALMA, jehož evropským partnerem je ESO, by vědci rádi odpověděli na otázku, co nutí oblaky plynu tvořit nové hvězdy.
18.06.2021
Když na konci roku 2019 a na začátku roku 2020 viditelně zeslábla jasná oranžová hvězda Betelgeuse ze známého souhvězdí Orion, byli vědci v rozpacích. Astronomové nyní zveřejnili nové snímky této hvězdy pořízené dalekohledem ESO/VLT na Observatoři Paranal, které dokumentují, jak se její jasnost měnila. Provedený výzkum odhalil, že hvězda byla částečně zakryta oblakem prachu. Podařilo se tak vyřešit záhadu ‚Velkého pohasnutí Betelgeuse‘.
