Výsledky pozorování

  Koncem měsíce srpna jsem se zaměřil na zákrytovou proměnnou EM Lac. Před několika lety jsem ji zařadil do pozorovacího programu z důvodu zajímavého parabolického průběhu O-C diagramu. Díky většímu zornému poli se zachytilo i více hvězd a mezi nimi i dvě nově objevené proměnné. To potvrdila i prohlídka portálu VSX, kde jsou soustředěny informace o všech doposud známých proměnných hvězdách.

V noci z 9. na 10. září 2013 se odehrála relativně silná a neočekávaná sprška jinak poměrně slabého roje Zářijových Perseid (september e-Perseids, sPE). Přestože počasí nebylo příliš příznivé, první polovina noci byla téměř jasná i ve Valašském Meziříčí, takže se jev podařilo zachytit pomocí našeho videosystému pro sledování meteorů. Podobné zvýšení aktivity se u tohoto roje vyskytlo již v roce 2008, kdy se frekvence vyšplhala na 25 meteorů za hodinu.

Druhý prázdninový měsíc se nám podařilo napozorovat dva krásné úkazy. Jedním z nich je erupce o mohutnosti M1.5 a druhým eruptivní protuberance. Oba projevy sluneční aktivity jsou nasnímány více dalekohledy. Díky simultánnímu pozorování více dalekohledy můžeme získat o těchto jevech více informací. Snímky k oběma úkazům jsou v galerii pod článkem.

Během jedenácti pozorovacích nocí se mi podařilo získat celkem 12 891 měření, čímž byl překonán letitý rekord. Je to dáno tím, že ve snímaných polích se pozorovalo více proměnných hvězd. Koncem měsíce se mi podařilo v blízkosti zákrytové dvojhvězdy EM Lac objevit dvě nové proměnné hvězdy, což také napomohlo vysokému počtu měření. Podrobnější informace o těchto nových proměnkách uvedu až po získání celých světelných křivek a jejich analýze.
V minulém článku jsem se zmínil o zapojení do pozorovacího projektu DWARF, jehož cílem je u vybraných zákrytových dvojhvězd objevit další tělesa, zejména exoplanety. Podrobnější informace o tomto projektu přináší následující řádky. 

V letošním roce jsme opět pomocí videotechniky pozorovali nejznámější meteorický roj - Perseidy. Poprvé však z pevného stanoviště na střeše jižní budovy Hvězdárny Valašské Meziříčí a se dvěmi kamerami, které pokrývají východní a jižní obzor.

Velké množství slunečního svitu a veder sice přineslo množství příležitostí k pozorování Slunce, ale na druhou stranu se tyto podmínky negativně projevily na kvalitě pozorování. V měsící červenci jsme pokračovali v rutinním snímkování aktivních oblastí v chromosféře, pořizování synoptických snímků Slunce v čáře H-alfa a v čáře CaK vápníku.

Pokračovaly zkoušky dalekohledů s vápníkovým filtrem (CaK) pro pořizování detailních snímků sluneční atmosféry. V tomto článku přinášíme základní informace a pár ukázek z červencocých pozorování.

Parné červencové dny nebyly příliš příjemné, nicméně alespoň během deseti pozorovacích nocí se bylo možné na chvíli ochladit a pořídit 3068 měření. Kromě klasických zákrytových dvojhvězd z dlouhodobého programu jsem začal testovat objekty z projektu DWARF. Jedná se o vybrané zákrytové dvojhvězdy u kterých je podezření, že se v blízkosti mohou vyskytovat další tělesa (trpaslíci nebo exoplanety). Jedním ze systémů je i zákrytová dvojhvězda HW Vir, kterou pozoruji již několik let a výsledky měření již byly publikovány v recenzovaných časopisech.

Tento měsíc se také objevila společná práce publikována v Central European Astrophysical Bulletin č. 37, která se zabývá systémem AV CMi. Jako spoluautor v následujících řádcích uvádím výsledky, které vznikly z podrobné analýzy J. Lišky a M. Zejdy. 

Období nejkratších nocí máme za sebou. Jak je v letošním roce již běžné, oblačnost ustoupila pouze v šesti případech v době slunovratu. Během těchto nocí se podařilo získat 2044 pozorování.

Další zajímavou hvězdou, pro kterou byla použita napozorovaná data pro podrobnou analýzu a publikaci, je zákrytová dvojhvězda SW Lyn. Korejští astronomové přichází s řešením 5,8 a 33,9-letých variací, které se objevují v O-C diagramu. Pro tuto hvězdu bylo pořízeno na hvězdárně v letech 2006 – 2013 celkem 25 minim. Následující řádky přináší podrobnosti o tomto zákrytovém systému.

Měsíc červen přinesl o něco lepší počasí, a tak jsme mohli na nově budovaném vzdělávacím a výukovém centru v rámci projektu Se Sluncem společně pozorovat Slunce 18 dní. Díky tomu se nám podařilo zaznamenat 19 aktivních oblastí, několik filamentů, z nichž jeden velký jsme snímali 6 dní. Sledovali jsme jeho vývoj a „přechod“ po slunečním disku až po jeho projekci na okraji disku v podobě protuberance.

Kromě toho jsme v červnu uvítali účastníky dvou akcí z uvedeného projektu, kteří měli možnost využít přístrojů a techniky budovaného centra v rámci vzdělávacích aktivit.

Jedním ze zajímavých a mnohdy i vizuálně atraktivním projevu sluneční aktivity jsou protuberance. Jedná se o oblaka relativně chladné (kolem 10 000 K) převážně vodíkové plazmy v prostředí horké (řádově 1 000 000 K) koróny. Při rutinním pozorování Slunce se nám podařilo 17. června 2013 v ranních hodinách pozorovat eruptivní fázi velké protuberance. Jedná se o stejný útvar, který byl pozorován kolegy z úpické hvězdárny.