V uplynulých dnes se členové astronomických kroužků hvězdárny pokusili uspět ve školním kole astronomické olympiády v kategoriích žáků 6. a 7. třída a 8. a 9. třída. Do tohoto vědomostního zápolení se zapojilo celkem 13 dětí s tím, že pro některé to bude zkouška tzv. nanečisto a skutečné vědomostní zápolení je bude čekat až v následujících letech.
Seriál o hvězdárně, tak jak ji prožívali a zažívali naši předchůdci. V tomto díle nakoukneme do minulého století, kdy na počátku 90. let se zdálo, že hvězdárny zaniknou v rámusu rodícího se kapitalismu.
Na počátku ledna tohoto roku organizovala hvězdárna pro členy astronomického kroužku školní kolo astronomické olympiády v kategorii EF (8. a 9. třída.). Za necelých 60 minut museli její účastníci odpovědět na cca 20 otázek a vypočítat několik příkladů. Tak například museli znát termíny jako radiant, atmosférická refrakce anebo Langrandeův bod. Matematicky pak měli zvládnout např. výpočet rychlosti vzdalování hvězdy.
Systematické pozorování proměnných hvězd začalo na hvězdárně počátkem devadesátých let minulého století. V tomto období se začaly sledovat symbiotické hvězdy, později také fyzické proměnné. Fotografická metoda, která v té době byla jediná objektivní, z hlediska dnešního pozorovatele byla velmi pracná. K získání několika bodů na světelné křivce bylo kromě dlouhých expozic nutné filmy vyvolat a proměnné hvězdy proměřit na irisovém fotometru.
Nástupem CCD techniky v roce 1997 se práce velmi zjednodušila a umožnila rozšířit aktivity. Co nyní pozorujeme, je možné si přečíst na podstránce pozorovací program.
Zajímavé výsledky jsou pak publikovány v různých odborných periodikách. Tyto práce jsou také zveřejněny na serveru NASA ADS. Soupis prací je uveden na podstránce publikace.
Hvězdy svítí vlastním světlem, jejich povrch je zahřátý na teplotu řádově tisíců stupňů Celsia. Co zahřívá jejich povrch? Jsou to už zmiňované termonukleární reakce, probíhající ve středu hvězd. Uvolněná energie se pak přenáší do vyšších vrstev až k povrchu, kde se její část přemění na fotony, které dál putují vesmírem a do všech stran šíří informaci o existenci takového objektu. Právě fotony přicházející od hvězd jsou pro nás jedinou informací, kterou můžeme získat. Nicméně v nich je skryto mnoho důležitého, co se můžeme o hvězdě dovědět. V případě pozorování proměnných hvězd se tento tok fotonů mění, jinak řečeno hvězda je někdy jasnější, jindy slabší. Důvodů, proč se tak děje, je poměrně mnoho.