Také valašskomeziříčská hvězdárna se v pátek 15. 3. 2024 zapojila do celorepublikového Dne hvězdáren a planetárií, aby veřejnosti představila práci těchto pracovišť, jejich význam a přínosy. Připravili jsme bohatý program od odpoledních až do večerních hodin, kdy si mohli trpěliví návštěvníci prohlédnout nejen našeho nejbližšího nebeského souputníka, ale také největší planetu Sluneční soustavy Jupiter. Odpolední programy byl určený zejména dětem a v podvečer jsme veřejnosti slavnostně představili dva nové nafukovací modely těles nebeských, Slunce a naší planety Země.
Klub nadaných dětí funguje na hvězdárně od roku 2019. Klub se každý nový školní rok otevírá pro nové zájemce, výjimkou byl hned první ročník, který se kvůli covidovým omezením protáhl na roky dva.
Ve školním roce 2023/2024 klub navštěvuje 8 chlapců ve věku 8-10 let se svým jedním rodičem.
V letošním roce uplynulo 100 let od narození Ing. Bohumila Malečka CSc., který působil na hvězdárně ve Valašském Meziříčí v letech 1961-1989 nejen jako ředitel, ale i jako odborný pracovník a organizátor sítě pozorovatelů zákrytů hvězd tělesy sluneční soustavy. Vystudovaný geoget se specializací na astronomickou geodézii.
Systematické pozorování proměnných hvězd začalo na hvězdárně počátkem devadesátých let minulého století. V tomto období se začaly sledovat symbiotické hvězdy, později také fyzické proměnné. Fotografická metoda, která v té době byla jediná objektivní, z hlediska dnešního pozorovatele byla velmi pracná. K získání několika bodů na světelné křivce bylo kromě dlouhých expozic nutné filmy vyvolat a proměnné hvězdy proměřit na irisovém fotometru.
Nástupem CCD techniky v roce 1997 se práce velmi zjednodušila a umožnila rozšířit aktivity. Co nyní pozorujeme, je možné si přečíst na podstránce pozorovací program.
Zajímavé výsledky jsou pak publikovány v různých odborných periodikách. Tyto práce jsou také zveřejněny na serveru NASA ADS. Soupis prací je uveden na podstránce publikace.
Hvězdy svítí vlastním světlem, jejich povrch je zahřátý na teplotu řádově tisíců stupňů Celsia. Co zahřívá jejich povrch? Jsou to už zmiňované termonukleární reakce, probíhající ve středu hvězd. Uvolněná energie se pak přenáší do vyšších vrstev až k povrchu, kde se její část přemění na fotony, které dál putují vesmírem a do všech stran šíří informaci o existenci takového objektu. Právě fotony přicházející od hvězd jsou pro nás jedinou informací, kterou můžeme získat. Nicméně v nich je skryto mnoho důležitého, co se můžeme o hvězdě dovědět. V případě pozorování proměnných hvězd se tento tok fotonů mění, jinak řečeno hvězda je někdy jasnější, jindy slabší. Důvodů, proč se tak děje, je poměrně mnoho.