Aktuality AK

V úplných počátcích vesmíru následovalo po Velkém třesku období zvané „kosmický temný věk“. Byla to doba, kdy byla kosmická směs prvotních částic tak hustá, že se jí světlo nemohlo šířit. Odtud pochází označení „temný“; také proto, že ani těmi nejlepšími dalekohledy do této epochy „nevidíme“. Ačkoliv nemáme přesnou časovou osu událostí rozepsanou „století po století“, neznamená to, že toto historické období nevedlo k něčemu zajímavému.

Studie vedená odborníky z Yale University přináší první chemické důkazy o tom, že plyn začal třídit stavební materiál pro nejstarší pevná tělesa Sluneční soustavy dříve, než se dosud předpokládalo. Kdyby existoval recept na vznik prvních pevných těles ve vnější části Sluneční soustavy, vyžadoval by značné množství chondrulí – drobných kamenných kuliček o velikosti milimetru, které vznikly působením vysokých teplot – a jen velmi malé množství ledového prachu. Právě tento prach, označovaný jako matrice, obsahoval vodní led a organické molekuly, avšak do nejstarších zkoumaných těles se jej dostalo jen nepatrné množství.

Fyzici z University of Iowa provedli dosud nejpodrobnější pozorování rázové vlny před Jupiterem (tzv. rázové vlny typu „bow shock“), která funguje jako bariéra odklánějící nebezpečné částice přicházející ze Slunce. Ilustrace v úvodu článku znázorňuje, jak Jupiter využívá soustavu oblastí označovaných jako „shocklets“ (drobné rázové útvary) k interakci se slunečním větrem a jeho zpomalení ještě předtím, než narazí na hlavní rázovou vlnu planety.

Vzorky z mise Chang’e-6 naznačují, že dvě velmi odlišné strany Měsíce mohly vzniknout, když nerovnoměrné zahřívání tlačilo magma z jedné polokoule na druhou. Měsíc má dvě velmi odlišné strany. Jeho polokoule přivrácená k Zemi je bohatá na tmavé vulkanické pláně, zatímco na odvrácené straně dominují starší vysočiny a mnohem silnější kůra. Nové analýzy materiálu, který dopravila na Zemi mise Chang’e-6 (CE6), naznačují, že tento kontrast může vyplynout z obrovských proudů v raném magmatickém oceánu Měsíce poté, co se slapově svázal se Zemí.

Astronomové s využitím dat z archivů financovaných NASA potvrdili existenci planety staré méně než jeden milion let, což z ní činí nejmladší známou planetu. Toto „planetární novorozeně“ s názvem Elias 2-24 b stále ještě obíhá uvnitř mateřského disku tvořeného prachem a plynem.

Data z dalekohledu Large Binocular Telescope (LBT) umožnila trojnásobně snížit míru nejistoty při měření obsahu helia. Helium, lehký chemický prvek, v sobě nese informace o tom, jak vypadal vesmír během prvních pěti minut existence. Aby mohli vědci tyto údaje přečíst, zaměřil se mezinárodní tým na 15 malých, vzdálených galaxií, jejichž chemické složení se změnilo jen minimálně, a zachovalo si tak podobu blízkou stavu raného vesmíru.

Nový výzkum naznačuje, že některé neobvyklé vlastnosti Slunce by se daly vysvětlit tím, že v době formování Sluneční soustavy pohltilo velkou planetu. Díky staletím pozorování a vytváření modelů toho astrofyzikové o chování hvězd vědí opravdu hodně. Známe způsob jejich vzniku i jejich složení, a dokonce i to, jak se v průběhu svého vývoje mění.

Několik stovek milionů let po Velkém třesku se zažehly první hvězdy – byl to doslova okamžik, kdy ve vesmíru nastalo světlo. Tyto obří hvězdy, které astronomové označují jako hvězdy populace III (neboli Pop III), se výrazně lišily od hvězd, jaké známe dnes. Vznikaly z čistého vodíku a helia, aniž by jejich vývoj brzdila přítomnost „kovů“ (tedy prvků těžších než helium). Byly také obrovské; dosahovaly desetinásobku až stonásobku hmotnosti Slunce. Jejich život byl však krátký a mnohé z nich zanikly zhroucením, čímž vznikly vůbec první černé díry ve vesmíru. Některé z těchto černých děr vytvořily dvojice a nakonec se sloučily, čímž vyvolaly gravitační vlny, které bychom – pokud budeme disponovat dostatečně citlivými přístroji – mohli potenciálně detekovat. Nová studie, na níž se podílel astrofyzik N. V. Krishnendu z University of Birmingham se svými kolegy, ukazuje, jak mnoho se o těchto objektech můžeme dozvědět díky nové generaci detektorů gravitačních vln, které brzy zahájí provoz.

Astronomové s využitím soustavy radioteleskopů ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) pořídili jeden z dosud nejpodrobnějších trojrozměrných snímků hmotné dvojhvězdy v procesu jejího vzniku. Díky sledování pohybu dvou mladých hmotných hvězd v průběhu téměř osmi let tým zjistil, že se tato dvojice pohybuje po značně protáhlé dráze a je obklopena plynnými disky, které jsou silně nakloněné – a to jak vůči sobě navzájem, tak vůči rovině oběhu samotných hvězd. Výsledky naznačují, že tyto dvě hvězdy nevznikly společně z jediného rotujícího disku hmoty, jak se často předpokládá, nýbrž vznikly nezávisle na sobě a teprve později se setkaly při těsném gravitačním přiblížení. To odhaluje nový možný způsob vzniku těsných dvojhvězd.

Nové simulace naznačují, že Měsíc mohl vzniknout téměř okamžitě po obří srážce, a nikoliv pomalu z disku trosek. Měsíc je na poměry malé kamenné planety, jakou je Země, nezvykle velkým průvodcem. Před zhruba 4,5 miliardami let narazilo do mladé Země těleso velikosti Marsu, zvané Theia. Z trosek vzniklých při této srážce se postupně zformoval Měsíc, který dnes vidíme na obloze.