Aktuality AK

Současné plány pro vlajkové observatoře ve 40. letech 21. století se zaměřují na zodpovězení jednoduché otázky – jsme ve vesmíru sami? Naše dosud nejlepší dalekohledy, jako je vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST), nám poskytly pouze lákavé letmé pohledy do atmosfér jiných světů, ale ne dost na to, abychom skutečně určili, zda tam existuje život, jak ho známe. Astronomové čekali, až technologie dožene jejich sny o tom, co je možné z hlediska nových typů dalekohledů. A nedávno Institut W. M. Kecka pro vesmírné studie vydal zprávu s podrobnostmi o misi LIFE (Large Interferometer For Exoplanets), která, jak doufají, pomůže poskytnout definitivní odpověď na tuto jednoduchou otázku.

Nový model kosmického odrazu naznačuje, že pozůstatky vesmíru z doby před Velkým třeskem mohou existovat dodnes. Co když jsou některé z nejstarších objektů ve vesmíru ve skutečnosti starší než samotný Velký třesk?

James Webb Space Telescope (JWST) odhalil, že východní a západní strana exoplanety WASP-121 b má překvapivě odlišné atmosféry. Astronomové používající JWST objevili výrazné rozdíly mezi ranní a večerní stranou atmosféry planety WASP-121 b, ultrahorkého plynného obra nacházejícího se daleko za hranicemi naší Sluneční soustavy. Tato zjištění poskytují dosud nejjasnější důkaz o tom, že podmínky podél hranice dne a noci planety, známé jako terminátor, se dramaticky liší od jedné strany ke druhé.

Hlavní námitka proti temné energii, záhadné síle, o níž se věří, že pohání zrychlující se rozpínání vesmíru, byla vyvrácena novou studií. Astronomové tvrdí, že nová analýza potvrdila jeden z nejdůležitějších objevů v moderní kosmologii, kterým je zjištění, že vesmír se stále rozpíná zrychlujícím se tempem.

Vzácný meteorit nalezený v saharské pouště odhalil přesvědčivé důkazy o dávno ztraceném světě, který existoval v raných dobách Sluneční soustavy. Asi před 4,5 miliardami let obíhalo kolem Slunce velké planetární těleso, potenciálně velké jako Měsíc nebo dokonce Mars, než se srazilo s jiným objektem a rozpadlo se.

Nový katalog gravitačních vln uvádí 161 dalších sloučení černých děr, čímž se celkový počet detekcí zvýšil na 390. Vědci z University of Glasgow’s Institute for Gravitational Research oslavují vydání nové významné sbírky objevů gravitačních vln, což je milník, který zdůrazňuje rychlý rozvoj gravitační astronomie. Nejnovější katalog přechodných gravitačních vln (Gravitational Wave Transient Catalogue – GWTC-5) byl zveřejněn online spolu s vědeckými články zaslanými do časopisů Astrophysical Journal a Astrophysical Journal Letters.

Otázka, jak vznikl život zde na Zemi, nebo jak se jednoduché organismy vyvinuly z chemických sloučenin, zůstává poněkud záhadou. Vědci sice na základě fosilních důkazů a geologických záznamů potvrdili, že život vznikl zhruba před 4 miliardami let na mořském dně (kolem hydrotermálních průduchů), ale stále není jasné, jak se ingredience pro život dostaly na Zemi. Obecně se předpokládá, že je sem přinesly komety a asteroidy z vnější Sluneční soustavy, které také přinesly na Zemi povrchovou vodu.

Když si vezmete hrst zeminy ze své zahrady, držíte v ní materiál, který byl tolikrát recyklován, erodován, subdukován a přetvářen, že z původní rané Země se nedochovalo téměř nic. Naše planeta je neúprosný geologický stroj, který neustále ničí svou vlastní minulost. Chcete-li vědět, co se zde dělo před 3,5 miliardami let, když se život teprve začínal snažně uchytávat na světě, musíte se podívat někde jinde. Tím někde jinde je překvapivě Měsíc.

Nový matematický výzkum naznačuje, že temná energie nemusí být potřebná k vysvětlení zrychlujícího se rozpínání vesmíru, což zpochybňuje základy standardního kosmologického modelu. Matematici se ptají, zda je temná energie skutečně zodpovědná za zrychlující se rozpínání vesmíru.

Na obrázku je vizualizace proudění plynu kolem binárního systému dvou protohvězd vypočítaná programem ATERUI III. Plyn zobrazený červeně obíhá kolem jedné ze dvou protohvězd. Plyn zobrazený modře obíhá kolem kombinovaného binárního systému. Plyn zobrazený zeleně je ze systému vypuzován a odnáší část momentu hybnosti. Současný výzkum ukazuje, že magnetické pole hraje důležitou roli při vypuzování plynu a snižování momentu hybnosti.