Aktuality AK

První přímé měření hmotnosti objektů z raného vesmíru se zabývá debatou o původu supermasivních černých děr. Připojený snímek z kamery NIRCam (Near Infrared Camera) Webbova vesmírného teleskopu JWST ukazuje Abell 2744-QSO1, zvětšenou a trojnásobně zobrazenou prostřednictvím galaktické kupy Abell 2744.

Představte si sčítání lidu. Mohli byste vyfotografovat každý dům v zemi a vytvořit krásnou mapu, ale bez klepnutí na dveře a kladení otázek byste se o lidech, kteří v nich žijí, nedozvěděli téměř nic. Astronomie se nachází přesně v této situaci. Průzkumy, které uskutečňují observatoře jako Euclid a Vera Rubin Observatory brzy katalogizují přes 30 miliard galaxií, což je téměř nepochopitelné číslo. Převod těchto snímků do skutečných vědeckých poznatků však znamená měření světelného spektra každé galaxie jednotlivě, jako je její rudý posuv, její chemie a rychlost. A to vyžaduje čas, spoustu času.

Existuje planeta s názvem LHS 3844 b, která obíhá kolem hvězdy vzdálené 48 světelných let. Satelit TESS (Transiting Exoplanet Survey Satellite) ji objevil v roce 2018, když planeta procházela přes kotouček své hvězdy. Vesmírný dalekohled Jamese Webba JWST planetu studoval a zjistil, že se jedná o pustý, skalnatý svět bez atmosféry.

Vědci možná identifikovali jednu z nejdůležitějších „továren na planety“ ve Sluneční soustavě, která se nachází hned za Jupiterem. Když se Sluneční soustava začala formovat, mladé Slunce bylo obklopeno rozsáhlým diskem plynu a prachu. Během milionů let se drobná zrnka uvnitř tohoto disku srážela a slučovala do větších kamenných těles zvaných planetesimály. Některé z těchto objektů nakonec vyrostly v planety, zatímco jiné se staly předky dnešních asteroidů.

Jedním z největších úspěchů vesmírného dalekohledu Jamese Webba JWST je to, že umožňuje vědcům posouvat hranice astronomie pozorováním galaxií, které existovaly v raném vesmíru, necelou miliardu let po Velkém třesku. Toto období, známé jako epocha reionizace, se shoduje s tím, co astronomové přezdívali „temný kosmický věk“. Během této doby, 380 000 až 1 miliardu let po Velkém třesku, byl vesmír naplněn neutrálním vodíkem a všechny zdroje světla viditelné dnes jsou posunuty do červeného konce spektra, mimo hranice sledování konvenčními dalekohledy.

Starodávné krátery vytvořené dopadem velkých asteroidů mohly být bezpečnými útočišti pro nejranější pozemský život produkující kyslík. Vědci z Jižní Koreje objevili důkazy naznačující, že krátery po dopadu asteroidů mohly hrát důležitou roli ve vzniku života produkujícího kyslík na mladé Zemi.

Tento obrázek ukazuje důkazy o sloučení galaxie Gaia-Enceladus-Sausage s Mléčnou dráhou. Žluté šipky ukazují pohyb hvězd z trpasličí galaxie. Sonda Gaia měřila tuto hvězdnou kinematiku, aby detekovala toto starodávné splynutí, a nyní nový výzkum určil načasování tohoto sloučení s větší přesností.

Vědci možná objevili skrytý chemický podpis, který by mohl pomoci odhalit mimozemský život. Astronomové hledající život mimo Zemi se již dlouho zaměřují na nalezení správných molekul na vzdálených planetách a měsících. Nová studie však naznačuje, že nejdůležitějším vodítkem nemusí být samotné molekuly, ale skryté vzorce v jejich organizaci.

Astronomové používající vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) objevili masivní galaxii z raného vesmíru, u které se zdá, že nerotuje, což je překvapivý rys, který se obvykle vyskytuje pouze u mnohem starších galaxií. Obrovská galaxie z doby necelých 2 miliard let po Velkém třesku mate astronomy, protože nevykazuje žádné známky rotace.

Když hmotná hvězda dosáhne konce svého života, zhroutí se. Ukončení působení tlačné síly z fúze znamená, že gravitace konečně zvítězí a kolaps začíná. Pokud je hvězda dostatečně hmotná, nic nemůže tento kolaps zastavit, ani tlak, ani teplo, ani žádná síla v přírodě. Výsledkem je černá díra, objekt s nekonečnou hustotou obalený hranicí, ze které neuniká ani světlo. Je to jeden z nejdramatičtějších konců ve vesmíru. Ale u největších černých děr se tento příběh ukázal jako mylný. Nebo přinejmenším neúplný.