Aktuality AK

Astronomové pozorovali hvězdu podobnou Slunci, která dramaticky slábla téměř devět měsíců poté, co ji zakryl obrovský oblak plynu a prachu. Ilustrace zobrazuje velký disk planetárních trosek, obklopený hustým oblakem prachu a plynu, procházející před hvězdou. Tým astronomů použil optický spektrograf s vysokým rozlišením GHOST na dalekohledu Gemini South, což je polovina Mezinárodní observatoře Gemini, částečně financované Národní vědeckou nadací USA a provozované NSF NOIRLab, k měření pohybu plynu v oblaku.

Přechod Země od extrémního tepla k dlouhodobému ochlazování může být důsledkem pomalého, planetárního obnovování rovnováhy hluboko v oceánech. Vědci odhalují důkazy o tom, že změny v interakci oceánů s uhlíkem se vyvíjely v průběhu desítek milionů let, což potenciálně neočekávaným způsobem zesiluje změnu klimatu. Vyřešili tak 66 milionů let starou záhadu a vysvětlili, jak se Země změnila z teplé tropické skleníkové planety na svět pokrytý ledem.

Nové nejmodernější kosmologické simulace provedené astronomy z Maynooth University ukazují, že v hustém a turbulentním úsvitu vesmíru by černé díry typu „lehké zárodky“ mohly rychle pohltit okolní hmotu a konkurovat kolosálním černým dírám pozorovaným v centrech raných galaxií.

Malé červené světelné body na snímcích z teleskopu Jamese Webba vědce po léta mátly. Nový výzkum ukazuje, že se jedná o mladé černé díry pohřbené uvnitř hustých plynných mračen, které září, když spotřebovávají okolní materiál.

Saturnův měsíc Titan je mrazivý svět s hustou atmosférou. Jeho hustá mračna obsahují značné množství kyanovodíku (HCN). Výzkum ukazuje, že v chladném prostředí povrch krystalů HCN napomáhá tvorbě organických molekul, které jsou přítomny i na Titanu. Co to znamená pro naše chápání původu života?

Nový výzkum planetologů z MIT (Massachusetts Institute of Technology) ukazuje, jak mohou být výrazné rozdíly v podobách polárních vírů na Jupiteru a Saturnu způsobeny hlubokými vnitřními vlastnostmi, a nabízí tak nová vodítka o struktuře plynných obrů.

Pro astronomy se prstence nacházejí ve vesmíru. Ty na dnešním obrázku týdne jsou pozůstatky po formování planet kolem jiných hvězd než Slunce. Dokonce i naše Sluneční soustava obsahuje podobný disk známý jako Kuiperův pás, kde za oběžnou dráhou Neptuna obíhají četné asteroidy a komety. Předpokládá se, že vliv velkých planet, jako je Neptun, zabránil shlukování prachu a oblázků v této oblasti a vytváření větších těles. Tyto disky lze proto považovat za pozůstatky formování planet a studium disků kolem jiných hvězd je klíčem k pochopení zrodu planetárních soustav.

Čína se v červnu 2024 zapsala do historie, když mise Chang'e-6 provedla první historický návrat vzorků z Měsíce, když na Zemi dopravila 1 935,3 gramů lunárního regolitu. Analýza těchto vzorků odhalila velké množství informací o složení a geologické historii Měsíce, stejně jako o významných rozdílech mezi oběma polokoulemi. Tato data jsou klíčová, protože Čína, NASA, ESA a další vesmírné agentury spolu s komerčními partnery plánují v blízké budoucnosti vybudovat na Měsíci obydlené lunární základny.

Výzkumníci z Rice University použili klimatický model přepracovaný pro Mars, aby prozkoumali, zda by jezera mohla přežít v tak chladných podmínkách. Jejich výsledky naznačují, že jezera v místech, jako je kráter Gale poblíž rovníku planety, mohla vydržet pod tenkou vrstvou sezónního ledu po celá desetiletí, a možná i déle, pokud by okolní klima zůstalo stabilní. Tato práce pomáhá řešit dlouhodobou otázku ve výzkumu Marsu, protože povrch planety vykazuje jasné známky dlouhodobé činnosti kapalné vody, přestože mnoho klimatických modelů naznačuje, že mladý Mars byl příliš chladný, aby to umožňoval.

Když Hubbleův vesmírný dalekohled HST před 35 lety zahájil provoz, byl motivován ambiciózními vědeckými cíli. Ze své pozice na nízké oběžné dráze Země byl HST připraven řešit základní otázky astronomie. Jeho úkolem bylo mimo jiné určovat velikost a stáří vesmíru, studovat vznik a vývoj galaxií a zkoumat kvasary a černé díry.