Aktuality AK

Je úžasné, jak moc může jeden film působit jako kulturní kontaktní bod pro celé téma – dokonce i pro téma tak závažné, jako je obrana planety. Populární média soustavně používají film Armageddon z roku 1998 jako referenci, když mluví o tom, jak bychom zničili asteroid, který by chtěl „zničit“ civilizaci. A to i přes do očí bijící vědecké nedostatky filmu, z nichž poslední je pravděpodobná velikost zbloudilé komety, která v něm ohrožuje Zemi. Výzkumníci v oblasti planetární obrany z MIT (Massachusetts Institute of Technology) byli nedávno v rámci série „3 otázky“ dotazováni mediálním oddělením univerzity. Jedním z nejdůležitějších poznatků je, že velikost jakéhokoliv pravděpodobného planetárního impaktu za našeho života bude mnohem menší než kilometrový obr, jaký likvidoval ve filmu Bruce Willis.

Mars je náš nejbližší planetární soused a svět, na který lidé s největší pravděpodobností vkročí hned po Měsíci. Čtvrtá planeta od Slunce se nachází v průměru asi 225 milionů kilometrů od Slunce, což je dostatečně blízko na to, abychom k jejímu průzkumu vyslali desítky kosmických sond, a přesto dostatečně daleko na to, aby v mnoha ohledech zůstal stále tajemný. Je zhruba poloviční velikosti než Země a má den téměř stejně dlouhý jako ten náš, polární čepičky, vysoko čnící sopky a systém kaňonů, který by se táhl přes celé Spojené státy. Mars je již velmi dlouho mrtvý, s tenkou atmosférou, žádným globálním magnetickým polem a teplotami, které za typickou noc klesají na minus 80 stupňů Celsia.

PicIII-503, primordiální hvězda nacházející se v ultraslabé trpasličí galaxii Pictor II staré více než 10 miliard let, si zřejmě zachovává chemický otisk prvních hvězd vesmíru.

Astronomové pozorovali dvě planety, které se formují v disku kolem mladé hvězdy s názvem WISPIT 2. Poté, co tým dříve detekoval jednu planetu, nyní využil dalekohledy Evropské jižní observatoře (ESO) k potvrzení přítomnosti další. Tato pozorování a jedinečná struktura disku kolem hvězdy naznačují, že systém WISPIT 2 by mohl připomínat mladou Sluneční soustavu.

Pozorování v infračerveném a viditelném světle ukazují vrstvy a bouře v atmosféře planety s prstencem. Pozorováním v komplementárních vlnových délkách světla poskytují Webb a Hubble vědcům bohatší a komplexnější pochopení atmosféry plynného obra. Oba teleskopy vnímají sluneční světlo odražené od pásů mraků a oparů Saturnu, ale zatímco Hubble odhaluje jemné barevné variace napříč planetou, Webbův infračervený pohled snímá mraky a chemické látky v mnoha různých hloubkách atmosféry, od hlubokých mraků až po řídké horní vrstvy atmosféry.

Jupiter, nejhmotnější planeta ve Sluneční soustavě, vlastní odpovídajícím způsobem obrovské bouře (víry), z nichž některé trvají staletí. Některé z těchto bouří také generují intenzivní blesky, jak uvádí nová studie vědců z University of California (UC), Berkeley. Některé záblesky jsou 100krát silnější než blesky na Zemi – a možná i mnohem silnější.

Desítky let poté, co byly vzorky z Měsíce z éry Apolla uzavřeny, odhalují neočekávané chemické podpisy, které zpochybňují dlouholeté předpoklady o složení Měsíce. Když se v roce 1972 z Měsíce vrátili poslední astronauti NASA programu Apollo, část shromážděného materiálu byla uzavřena a uložena stranou. Vědci doufali, že budoucí generace, vybavené lepší technologií, budou schopny tyto nedotčené vzorky studovat novými způsoby.

Téměř před tisíciletím astronomové spatřili na obloze zářivou novou hvězdu – supernovu tak jasnou, že byla viditelná za denního světla po celé týdny. Dnes se její rozpínající se zbytek, Krabí mlhovina, dále vyvíjí ve vzdálenosti 6 500 světelných let. Mlhovinu, kterou poprvé spojil s historickými záznamy Edwin Hubble, od té doby do nejmenších detailů studoval Hubbleův vesmírný dalekohled HST, který se nyní znovu podíval na tuto starověkou explozi, aby sledoval její pokračující expanzi a transformaci.

Planetka Bennu vypadala zblízka mnohem jinak, než vědci očekávali, a tento nesoulad vedl k hlubšímu zkoumání chování povrchu asteroidů. To, co vědci zjistili na základě studia odebraných vzorků, pomohlo vyřešit dlouholetou záhadu a nabídlo nový vhled na to, jak tento malý svět ukládá a uvolňuje teplo. Bližší pohled na horniny Bennu odhalil nečekanou stopu, která nečekaně změnila celý příběh.

Astronomové z Cornell University identifikovali 45 skalnatých exoplanet v empirické obyvatelné zóně a 24 světů v užší 3D obyvatelné zóně, což vědcům nabízí cíleného průvodce při hledání mimozemského života. Využili k tomu data z mise Gaia agentury ESA a archivu exoplanet NASA.