Aktuality AK

Tým astronomů studujících rozložení galaxií v blízkém vesmíru objevil něco skutečně mimořádného: obrovský řetězec galaxií, který se kroutí, jako by byl zachycen ve zpomaleném kosmickém tornádu. Měří nejméně 49 milionů světelných let na délku – představuje tak nejdelší rotující vlákno, jaké kdy bylo ve vesmíru nalezeno. Jedná se o rozsáhlý vířivý řetězec kosmické sítě. Je to jedna z největších rotujících struktur, které jsme kdy viděli. Zaznamenává způsob, jakým kosmická síť formuje vesmír, a dokonce vtiskuje svoji stopu galaxiím, které ji vyplňují.

První detekce výronu koronální hmoty z malého červeného trpaslíka by mohla mít velké důsledky pro život na blízkých planetách. Výrony koronální hmoty na Slunci (CME – Coronal Mass Ejections), jako ten, který jsme zažili začátkem minulého měsíce, estetické, ba dokonce rušivé události, které vedou ke vzniku polárních září a narušují rádiovou komunikaci. U jiných hvězd by se však mohly ukázat jako smrtelné pro život. Tento fakt byl podpořen nedávnou detekcí CME z červeného trpaslíka spektrální třídy M.

Co může voda v Jupiterově atmosféře vědce naučit o složení planety? Tímto se zabývá nedávná studie publikovaná v časopise „Proceedings of the National Academy of Sciences“, jejímž cílem je zkoumat rozložení vody v Jupiterově atmosféře. Tato studie má potenciál pomoci vědcům lépe pochopit dynamiku, složení a evoluční historii Jupiterovy atmosféry.

Saturnův měsíc Mimas vypadá jako Hvězda smrti, 400 km velká ledová koule pokrytá krátery, včetně jedné masivní impaktní pánve. Zdá se být zcela mrtvý. Přesto se měsíc při oběhu mírně kymácí a prozrazuje tajemství tekuté vody, která šplouchá pod jeho ledovou kůrou. Jak může geologicky mrtvý povrch skrývat oceán? Odpověď se týká fyziky.

Výzkumník z Rutgersovy univerzity a jeho spolupracovníci spojili neobvyklé geologické anomálie s roztaveným původem Země a její jedinečnou obyvatelností. Vědci se po mnoho let snažili pochopit dva obrovské a záhadné útvary skryté hluboko v nitru Země. Jejich ohromná velikost a neobvyklé vlastnosti nejsou v souladu s tradičními představami o vývoji planety.

Nově objevený měsíc má odhadovaný průměr 38 km a hvězdnou magnitudu ve viditelném světle o velikosti 28, což z něj pravděpodobně činí nejslabší satelit, jaký kdy byl nalezen u transneptunského objektu.

Podle hlavní teorie o vzniku systému Země-Měsíc (hypotézy velkého impaktu) se před 4,5 miliardami let srazil objekt velikosti Marsu (s názvem Theia) s protoZemí. To proměnilo oba objekty v roztavenou lávu, která se nakonec spojila a ochladila, čímž vznikla Země a Měsíc. Postupem času se Měsíc vzdálil a nakonec dosáhl své současné, slapově vázané oběžné dráhy kolem Země, kde je jedna strana trvale otočena k nám. Vědci po desetiletí debatují o tom, kde Theia mohla vzniknout, zda se vytvořila ve vnitřní nebo vnější Sluneční soustavě.

Výzkum vedený Elizou Kemptonovou z University of Chicago zjistil, že některé „mini-neptuny“ mají pravděpodobně pevný povrch, nikoliv roztavené nitro. Nová studie zjistila, že mnoho „mini-neptunů“ – možná nejběžnějších exoplanet v naší Galaxii – je pod takovým tlakem svých těžkých atmosfér, že jejich povrch je pravděpodobně stlačený do pevného stavu.

Astronomové nedávno objevili 40 000. asteroid blízko Země! Tyto vesmírné kameny mají velikost od několika metrů do několika kilometrů a nacházejí se na oběžných drahách, které je přivádějí relativně blízko k Zemi. Každý nový objev je zároveň připomínkou zranitelnosti naší planety a zároveň důkazem toho, jak daleko se oblast planetární obrany posunula za pouhých několik desetiletí výzkumu.

Tento text je součástí stejnojmenné přednášky, která zazní na semináři Kosmonautika, raketová technika a kosmické technologie, který pořádá ve dnech 28. – 30. listopadu 2025 Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o. (https://www.astrovm.cz/cz/program/kalendar-akci/kosmonautika-raketova-technika-a-kosmicke-technologie4.html). Vzhledem k obsáhlosti tématu se budu v přednášce věnovat pouze kosmickým sondám a astronomickým družicím aktivním v roce 2025, respektive v období od konání posledního kosmonautického semináře v roce 2024.