Aktuality AK

Vědci objevili vzácný hvězdný útvar skrytý ve vzdálené galaxii, na rozdíl od čehokoliv, co bylo dosud pozorováno za hranicemi Mléčné dráhy. Navíc tento objev nabízí zcela nový způsob měření rozložení temné hmoty ve vzdálených galaxiích.

Tento obrázek generovaný umělou inteligencí ukazuje tři supermasivní černé díry (nejsou v měřítku) nalezené v galaxii jen asi 1,2 miliardy let po Velkém třesku. Je to důkaz, že fúze hrály důležitou roli v růstu galaxií před miliardami let.

Nové simulace naznačují, že exploze supernov prvních hvězd rozptýlily ve vesmíru ingredience pro kamenné planety pouhých 100 milionů let po Velkém třesku, přičemž voda již byla přítomna v některých discích, kde se planety mohly formovat.

Temná hmota formuje galaxie a rozsáhlou strukturu vesmíru prostřednictvím gravitace, ale nikdo neví, zda je gravitace jejím jediným vlivem. Částice temné hmoty se mohou také navzájem přitahovat prostřednictvím skryté síly, kterou běžná hmota necítí.

Hubbleův vesmírný dalekohled HST (Hubble Space Telescope) tuto planetární mlhovinu pozoroval v roce 2000, kdy ve viditelném světle zobrazil objekt ve tvaru lví tváře a odhalil prvky, jako je „hříva“ mlhavých objektů ve tvaru komety. Nyní JWST (James Webb Space Telescope) zachytil jasnější a detailnější pohled na mlhovinu díky snímkům s vysokým rozlišením.

Rover Perseverance objevil na Marsu mělké vrstvy konzervovaného organického uhlíku, což vyvolává nové otázky o starověkém marťanském prostředí.

Astronomové používající sluneční dalekohled Daniel K. Inouye Solar Telescope na Havaji o průměru 4 metry poprvé detekovali drobné plazmové víry na povrchu Slunce (ve fotosféře), což odhalilo dlouho očekávaný proces, který by mohl přenášet energii do koróny s teplotou milionu stupňů.

SCGG-z5 je výjimečně kompaktní skupina šesti mladých galaxií objevených 1,2 miliardy let po Velkém třesku, která nabízí vzácný pohled na rané formování kosmu. Tento objev pomáhá otestovat model studené temné hmoty Lambda-CDM, který předpokládá, že galaxie rostou hierarchicky prostřednictvím fúzí v hustých raných oblastech.

Kelvinovy-Helmholtzovy vlny mohou pomoci slunečnímu větru odstraňovat atmosférické částice z Marsu. Mars je neustále vystaven proudu nabitých částic, které se ženou od Slunce. Globální magnetické pole Země odklání velkou část tohoto slunečního větru, ale Mars postrádá srovnatelný štít. Proud proto může přímo zasahovat horní vrstvy atmosféry planety a postupně unášet některé z jejích částic do vesmíru.

Odvrácená strana Měsíce vyvrací dlouho zastávanou teorii a odhaluje, že útok asteroidů v rané Sluneční soustavě mohl pomalu slábnout, místo aby explodoval v jednom katastrofickém výbuchu. Vědci po celá desetiletí debatují o tom, zda raná Sluneční soustava zažila jednu náhlou, katastrofickou vlnu nárazů asteroidů, nebo mnohem delší období postupně slábnoucího násilí. Horniny shromážděné z odvrácené strany Měsíce nyní posilují argumenty pro druhou možnost.