Aktuality AK

V rané historii Sluneční soustavy narazilo do mladé Země těleso o velikosti Marsu zvané Theia, což vedlo k vypaření obrovského množství hornin a jejich vymrštění do vesmíru. Část tohoto materiálu se následně zformovala do podoby Měsíce. Astronomové nyní využili Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) ke zkoumání skupiny mladých hvězdných systémů, které vykazují známky podobných dramatických událostí, což umožňuje odhadnout množství energie uvolněné při těchto srážkách. Výsledky poskytují nové poznatky o složení a vývoji těchto systémů.

Marsovské vozítko Curiosity oslavilo 5 000. den své mise na Marsu zasláním působivého panoramatu, které kombinuje ranní a odpolední záběry této planety. Snímek zachycuje samotné vozítko, stopy, které zanechalo v terénu, a rozsáhlou krajinu v okolí hory Mount Sharp a kráteru Gale. 

Planeta Mars je známá svými mohutnými prachovými bouřemi, prachovými víry a dvěma rozsáhlými polárními ledovými čepičkami, přičemž ta severní patří k nejvýraznějším rysům rudé planety. Severní polární čepička, tvořená vodním ledem, představuje nejen možný zdroj vody pro budoucí pilotované mise, ale také pomáhá vědcům rekonstruovat klima, které na Marsu panovalo v minulosti. Ve vědecké komunitě však stále probíhá diskuse o vzájemném poměru ledu a prachu v této čepičce –jaký podíl prachu obsahuje ve srovnání s mnohem větším množstvím vodního ledu.

Dvě nové studie naznačují, že měsíc Saturnu Enceladus by mohl být ještě slibnějším cílem při pátrání po mimozemském životě. Pokud chtějí vědci hledat život v oceánu na jiném tělese, nabízí Enceladus vzácnou výhodu: oceán sám vysílá vzorky do okolního prostoru.

V úplných počátcích vesmíru následovalo po Velkém třesku období zvané „kosmický temný věk“. Byla to doba, kdy byla kosmická směs prvotních částic tak hustá, že se jí světlo nemohlo šířit. Odtud pochází označení „temný“; také proto, že ani těmi nejlepšími dalekohledy do této epochy „nevidíme“. Ačkoliv nemáme přesnou časovou osu událostí rozepsanou „století po století“, neznamená to, že toto historické období nevedlo k něčemu zajímavému.

Studie vedená odborníky z Yale University přináší první chemické důkazy o tom, že plyn začal třídit stavební materiál pro nejstarší pevná tělesa Sluneční soustavy dříve, než se dosud předpokládalo. Kdyby existoval recept na vznik prvních pevných těles ve vnější části Sluneční soustavy, vyžadoval by značné množství chondrulí – drobných kamenných kuliček o velikosti milimetru, které vznikly působením vysokých teplot – a jen velmi malé množství ledového prachu. Právě tento prach, označovaný jako matrice, obsahoval vodní led a organické molekuly, avšak do nejstarších zkoumaných těles se jej dostalo jen nepatrné množství.

Fyzici z University of Iowa provedli dosud nejpodrobnější pozorování rázové vlny před Jupiterem (tzv. rázové vlny typu „bow shock“), která funguje jako bariéra odklánějící nebezpečné částice přicházející ze Slunce. Ilustrace v úvodu článku znázorňuje, jak Jupiter využívá soustavu oblastí označovaných jako „shocklets“ (drobné rázové útvary) k interakci se slunečním větrem a jeho zpomalení ještě předtím, než narazí na hlavní rázovou vlnu planety.

Vzorky z mise Chang’e-6 naznačují, že dvě velmi odlišné strany Měsíce mohly vzniknout, když nerovnoměrné zahřívání tlačilo magma z jedné polokoule na druhou. Měsíc má dvě velmi odlišné strany. Jeho polokoule přivrácená k Zemi je bohatá na tmavé vulkanické pláně, zatímco na odvrácené straně dominují starší vysočiny a mnohem silnější kůra. Nové analýzy materiálu, který dopravila na Zemi mise Chang’e-6 (CE6), naznačují, že tento kontrast může vyplynout z obrovských proudů v raném magmatickém oceánu Měsíce poté, co se slapově svázal se Zemí.

Astronomové s využitím dat z archivů financovaných NASA potvrdili existenci planety staré méně než jeden milion let, což z ní činí nejmladší známou planetu. Toto „planetární novorozeně“ s názvem Elias 2-24 b stále ještě obíhá uvnitř mateřského disku tvořeného prachem a plynem.

Data z dalekohledu Large Binocular Telescope (LBT) umožnila trojnásobně snížit míru nejistoty při měření obsahu helia. Helium, lehký chemický prvek, v sobě nese informace o tom, jak vypadal vesmír během prvních pěti minut existence. Aby mohli vědci tyto údaje přečíst, zaměřil se mezinárodní tým na 15 malých, vzdálených galaxií, jejichž chemické složení se změnilo jen minimálně, a zachovalo si tak podobu blízkou stavu raného vesmíru.