Aktuality AK

Mléčná dráha má dlouhou a fascinující historii, která sahá až do raného vesmíru – do doby přibližně před 13,61 miliard let. Během této doby se značně vyvinula a sloučila s dalšími galaxiemi, aby se stala Galaxií, kterou vidíme dnes. V nedávné studii vytvořil tým kanadských astronomů nejpodrobnější rekonstrukci vývoje Mléčné dráhy od její nejranější fáze až do současnosti. S využitím dat poskytnutých vesmírným dalekohledem Jamese Webba (JWST) tým zkoumal 877 galaxií, jejichž hmotnosti a vlastnosti se velmi podobají tomu, jak astronomové očekávají, že Mléčná dráha v průběhu času vypadala („dvojníci Mléčné dráhy“).

Vzácná kombinace pozemských a vesmírných pozorování odhalila skutečnou hmotnost a polohu toulavé planety driftující naší Galaxií. Svět o velikosti Saturnu se pravděpodobně zformoval kolem hvězdy, než byl násilně vymrštěn do mezihvězdného prostoru.

Pokud se podíváte dalekohledem do vesmíru, uvidíte nespočet galaxií, z nichž většina hostí velké centrální černé díry, miliardy hvězd a jejich doprovodné planety. Vesmír se hemží obrovskými, velkolepými objekty a mohlo by se zdát, že tyto masivní objekty by měly pojmout většinu hmoty vesmíru.

Nová pozorování blízkého rudého obra naznačují, že dlouhodobé vysvětlení toho, jak obří hvězdy šíří základní prvky života po Galaxii, může být neúplné. Světlo hvězd působící na zrnka hvězdného prachu nemusí být dostatečně silné, aby spustilo intenzivní větry, které proudí z obřích hvězd a přenášejí prvky tvořící život napříč Mléčnou dráhou.

Od nových exoplanetárních sousedů a slábnoucí temné energie až po nejlepší důkazy o životě na Marsu a mezihvězdnou kometu, o které všichni mluví, byl rok 2025 nabitý astronomickým vzrušením a odhaleními. Rok 2025 byl vzrušujícím rokem, co se týče astronomických objevů. Vědci získali dosud nejlepší důkazy o minulém životě na Marsu, objevili mezihvězdnou kometu prolétající naší Sluneční soustavou, našli stopy po možných blízkých exoplanetách a mnoho dalšího. Zde je osm nejpozoruhodnějších vesmírných příběhů za uplynulých 12 měsíců.

Stárnoucí hvězdy zřejmě ničí obří planety obíhající kolem nich nejblíže, uvádí nová studie astronomů z University of Warwick a University College London (UCL). Jakmile hvězda jako Slunce vyčerpá zásoby vodíku, zvětší svůj objem a stane se rudým obrem. V případě Slunce se to stane asi za pět miliard let a vědci se domnívají, že tato expanze způsobí zničení Merkuru, Venuše a možná i Země, ale chybí důkazy o tom, jak nebo zda se tak skutečně stane.

Co je to planeta? Odpověď nikdy nebyla jednoduchá. Ve Sluneční soustavě se akceptovaná definice v průběhu historie několikrát změnila. První formální vědecká definice planety přišla v roce 2006, což vedlo ke slavné reklasifikaci Pluta na trpasličí planetu. Mezinárodní astronomická unie (IAU) stanovila, že planeta musí splňovat tři kritéria: musí obíhat kolem Slunce, musí být dostatečně hmotná, aby zaujala tvar koule, a musí mít vyčištěné okolí kolem své oběžné dráhy.

Poprvé byly detekovány elektrické jiskry uvnitř marťanských prachových vírů, což mění způsob, jakým vědci chápou atmosféru a klima planety. Na Marsu silný vítr běžně generuje vířivé sloupy jemného prachu. Při průchodu středem dvou takových prachových ďáblů-rarášků (anglicky dust devil) mikrofon přístroje SuperCam, prvního mikrofonu, který byl kdy na Marsu použit, nečekaně zachytil neobvykle intenzivní signály.

Astronomové používající Hubbleův vesmírný dalekohled HST pořídili snímky největšího protoplanetárního disku, jaký kdy byl pozorován, obklopující mladou hvězdu. Hubbleův teleskop poprvé ve viditelném světle odhalil, že disk je nečekaně chaotický a turbulentní, s chuchvalci materiálu táhnoucími se mnohem dále nad a pod disk, než jaké astronomové dosud viděli v jakémkoliv podobném systému. Kupodivu jsou protaženější vlákna viditelná pouze na jedné straně disku. Zjištění, která byla publikována v časopise Astrophysical Journal, představují pro Hubbleův teleskop nový milník a osvětlují, jak se planety mohou formovat v extrémních podmínkách.

Vzhledem k tomu, že Mezinárodní vesmírná stanice (ISS) má být v roce 2030 odstavena z provozu, několik zemí a komerčních vesmírných společností plánuje nasadit vlastní nástupnické stanice. Patří mezi ně Čína, která plánuje v nadcházejících letech zdvojnásobit velikost své vesmírné stanice Tiangong, a stanice Bharatiya Antariksh (BAS) navrhovaná Indickou organizací pro výzkum vesmíru (ISRO) s prvním modulem, který by měl být vypuštěn do roku 2028. Pak tu máme soukromé projekty, jako je Orbital Reef společnosti Blue Origin, LOOP společnosti Airbus, stanice Axiom, Haven-1 společnosti Vast a stanice Starlab Space.