Aktuality AK

Astronomové nedávno objevili 40 000. asteroid blízko Země! Tyto vesmírné kameny mají velikost od několika metrů do několika kilometrů a nacházejí se na oběžných drahách, které je přivádějí relativně blízko k Zemi. Každý nový objev je zároveň připomínkou zranitelnosti naší planety a zároveň důkazem toho, jak daleko se oblast planetární obrany posunula za pouhých několik desetiletí výzkumu.

Tento text je součástí stejnojmenné přednášky, která zazní na semináři Kosmonautika, raketová technika a kosmické technologie, který pořádá ve dnech 28. – 30. listopadu 2025 Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o. (https://www.astrovm.cz/cz/program/kalendar-akci/kosmonautika-raketova-technika-a-kosmicke-technologie4.html). Vzhledem k obsáhlosti tématu se budu v přednášce věnovat pouze kosmickým sondám a astronomickým družicím aktivním v roce 2025, respektive v období od konání posledního kosmonautického semináře v roce 2024.

Výzkumníci z New York University Abu Dhabi (NYUAD) objevili důkazy o tom, že pod marťanskými písečnými dunami kdysi tekla voda – což naznačuje, že na rudé planetě mohly kdysi existovat podmínky vhodné pro život. Vědci z NYUAD identifikovali nové známky toho, že pod povrchem Marsu kdysi proudila voda, což naznačuje, že planeta mohla udržovat obyvatelné podmínky mnohem déle, než se dosud předpokládalo.

Zářící tmavě rudá galaxie Y1 z dávné minulosti svítí díky prachovým zrnům zahřátým nově vzniklými hvězdami. Poloha galaxie je zakroužkovaná na připojeném snímku z vesmírného dalekohledu Jamese Webba (JWST).

Astrofyzikové z Chicagské univerzity vyvinuli modely založené na fyzice, které naznačují, že by se temná energie mohla v průběhu času měnit. Temná energie, záhadná síla, která způsobuje zrychlující se rozpínání vesmíru, zůstává jednou z největších záhad moderní kosmologie. Přední teorie dnes tvrdí, že temná energie je konstantní vlastností samotného prostoru, přičemž vnitřní energie vakua pohání kosmické zrychlení.

Na fotografii jsou krystaly síry nalezené na Marsu uvnitř skály poté, co přes ni 30. května 2024 přejel a rozdrtil ji rover Curiosity agentury NASA. Tento objev podporuje nový výzkum vedený vědci z University of Texas at Austin, který se zabývá tím, jaké druhy síry by byly přítomny na Marsu před miliardami let.

Měření rychlosti pohybu Sluneční soustavy vesmírem zní jednoduše, ale představuje jeden z nejnáročnějších testů našeho kosmologického chápání. Jak naše Sluneční soustava cestuje vesmírem, tento pohyb vytváří jemnou asymetrii: „protivítr“, kde se v našem směru pohybu objevují o něco vzdálenější galaxie než za námi. Tento efekt je mimořádně slabý a k jeho detekci je nutné použít velmi přesná měření.

Železo rezaví. Na Zemi tato běžná chemická reakce často signalizuje přítomnost něčeho mnohem zajímavějšího než jen korozi kovu, například živých mikroorganismů, které se živí manipulací s atomy železa. Vědci nyní tvrdí, že tito mikrobiální tvůrci rzi by mohli poskytnout jedny z nejslibnějších biosignatur pro detekci života na Marsu a ledových měsících ve vnější oblasti Sluneční soustavy.

Tato umělecká představa ukazuje hvězdu, která se stává supernovou. Supernova SN 2024ggi explodovala v galaxii NGC 3621, asi 22 milionů světelných let daleko. Pomocí dalekohledu ESO/Very Large Telescope se astronomům podařilo zachytit velmi ranou fázi supernovy, kdy exploze prorážela povrch hvězdy. Pozorování výbuchu tak brzy – 26 hodin po první detekci supernovy – odhalilo její skutečný tvar. Supernova vytvořila po výbuchu tvar olivy. Jedná se o vůbec první pozorování tvaru exploze supernovy v této velmi rané fázi.

Sedm sester, známých také jako otevřená hvězdokupa Plejády, je zobrazena na tomto infračerveném snímku z vesmírného dalekohledu Spitzer Space Telescope (NASA). Kolem hvězd se vznášejí oblaka prachu a zahalují je do rozsáhlého závoje. Astronomové zjistili, že ikonická hvězdokupa Plejády je jen malou součástí mnohem větší hvězdné rodiny. Výzkumníci s využitím dat z observatoří TESS (NASA) a Gaia (ESA) objevili tisíce příbuzných hvězd a odhalili, že Plejády jsou 20krát větší, než se dříve předpokládalo.