Aktuality AK

Data z dalekohledu Large Binocular Telescope (LBT) umožnila trojnásobně snížit míru nejistoty při měření obsahu helia. Helium, lehký chemický prvek, v sobě nese informace o tom, jak vypadal vesmír během prvních pěti minut existence. Aby mohli vědci tyto údaje přečíst, zaměřil se mezinárodní tým na 15 malých, vzdálených galaxií, jejichž chemické složení se změnilo jen minimálně, a zachovalo si tak podobu blízkou stavu raného vesmíru.

Nový výzkum naznačuje, že některé neobvyklé vlastnosti Slunce by se daly vysvětlit tím, že v době formování Sluneční soustavy pohltilo velkou planetu. Díky staletím pozorování a vytváření modelů toho astrofyzikové o chování hvězd vědí opravdu hodně. Známe způsob jejich vzniku i jejich složení, a dokonce i to, jak se v průběhu svého vývoje mění.

Několik stovek milionů let po Velkém třesku se zažehly první hvězdy – byl to doslova okamžik, kdy ve vesmíru nastalo světlo. Tyto obří hvězdy, které astronomové označují jako hvězdy populace III (neboli Pop III), se výrazně lišily od hvězd, jaké známe dnes. Vznikaly z čistého vodíku a helia, aniž by jejich vývoj brzdila přítomnost „kovů“ (tedy prvků těžších než helium). Byly také obrovské; dosahovaly desetinásobku až stonásobku hmotnosti Slunce. Jejich život byl však krátký a mnohé z nich zanikly zhroucením, čímž vznikly vůbec první černé díry ve vesmíru. Některé z těchto černých děr vytvořily dvojice a nakonec se sloučily, čímž vyvolaly gravitační vlny, které bychom – pokud budeme disponovat dostatečně citlivými přístroji – mohli potenciálně detekovat. Nová studie, na níž se podílel astrofyzik N. V. Krishnendu z University of Birmingham se svými kolegy, ukazuje, jak mnoho se o těchto objektech můžeme dozvědět díky nové generaci detektorů gravitačních vln, které brzy zahájí provoz.

Astronomové s využitím soustavy radioteleskopů ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) pořídili jeden z dosud nejpodrobnějších trojrozměrných snímků hmotné dvojhvězdy v procesu jejího vzniku. Díky sledování pohybu dvou mladých hmotných hvězd v průběhu téměř osmi let tým zjistil, že se tato dvojice pohybuje po značně protáhlé dráze a je obklopena plynnými disky, které jsou silně nakloněné – a to jak vůči sobě navzájem, tak vůči rovině oběhu samotných hvězd. Výsledky naznačují, že tyto dvě hvězdy nevznikly společně z jediného rotujícího disku hmoty, jak se často předpokládá, nýbrž vznikly nezávisle na sobě a teprve později se setkaly při těsném gravitačním přiblížení. To odhaluje nový možný způsob vzniku těsných dvojhvězd.

Nové simulace naznačují, že Měsíc mohl vzniknout téměř okamžitě po obří srážce, a nikoliv pomalu z disku trosek. Měsíc je na poměry malé kamenné planety, jakou je Země, nezvykle velkým průvodcem. Před zhruba 4,5 miliardami let narazilo do mladé Země těleso velikosti Marsu, zvané Theia. Z trosek vzniklých při této srážce se postupně zformoval Měsíc, který dnes vidíme na obloze.

Astronomové poprvé spojili síly vesmírných teleskopů Hubble Space Telescope (HST) a James Webb Space Telescope (JWST), aby vypátrali jedny z nejmenších a nejslabších objektů, jaké kdy byly ve vnější oblasti Sluneční soustavy zaznamenány.

Od chvíle, kdy objekt 3I/ATLAS proletěl Sluneční soustavou – přičemž minul Zemi a následně obletěl Slunce – se vědci zabývají otázkou jeho původu. Jakožto teprve třetí mezihvězdný objekt (interstellar object – ISO) detekovaný astronomy vykazoval 3I/ATLAS značné uvolňování plynů, a to jak před průletem nejblíže ke Slunci, tak po něm. Obzvláště významné však byly výtrysky materiálu, k nimž došlo poté, co se objekt po průletu opět objevil; poskytly totiž údaje o složení jeho nitra.

Dva prstence obklopující malé těleso Chariklo, objevené v roce 2013, nyní vykazují známky změn ve své struktuře a průhlednosti. Tento objev, na němž se podíleli výzkumníci z Pařížské observatoře (PSL), CNRS a Sorbonnské univerzity, byl umožněn díky Vesmírnému dalekohledu Jamese Webba (JWST). Výsledky jsou předmětem vědecké studie zveřejněné v časopise Science Advances dne 9. září 2026.

Život na Marsu hledáme už dlouho, ale zatím jsme nic nenašli. Základním problémem je záhada dvou klíčových ingrediencí pro život. Život, jak ho známe, potřebuje kapalnou vodu a rozumné teploty, obojí je na Marsu k dispozici, ale téměř nikdy současně. Nový článek od hlavní autorky Anny Bognarové a jejího týmu z ELTE Eötvös Loránd University a Konkoly Observatory však popisuje způsob, jak může život mít přístup k oběma požadavkům současně – skrýváním se v povrchových krystalech soli.

Ilustrace v úvodu článku ukazuje systém kolem hvězdy PDS 70, včetně jeho dvou exoplanet. Komety se přibližují ke hvězdě a uvolňují těkavé látky, které sublimují, když se komety zahřívají. Voda na povrchu Země řadí planetu do vlastní, privilegované kategorie mezi tělesy Sluneční soustavy. Tato voda umožnila vznik a rozkvět života. Stále se diskutuje o zdroji této pozemské vody.