Aktuality AK

Raný vesmír je naprosto tak daleko od našeho chápání fungování světa, že je těžké ho popsat slovy. Tehdy nebyl vesmír plný hvězd a galaxií, ale vroucí polévky kvarků a gluonů, s několika mikroskopickými černými dírami, které občas explodovaly jako hlubinné nálože. To je raný vesmír, jak teoretizuje nový článek, dostupný v předtisku na arXiv, od výzkumníků z Vrije Universiteit Brussel a Massachusetts Institute of Technology (MIT).

Současná kosmologie je postavena na třech teoretických pilířích: speciální relativitě, Newtonově gravitaci a kvantové mechanice. Každý z nich je podpořen množstvím experimentálních důkazů, ale každý popisuje fyzikální svět způsobem, který je v rozporu s těmi dvěma dalšími.

Neptun je nejvzdálenější planeta Sluneční soustavy; studený, modrý ledový obr, který se nachází téměř 30krát dále od Slunce než Země. V této vzdálenosti teploty klesají téměř na mínus 200 °C a jeden „rok“ trvá 165 pozemských let. Navzdory své izolaci je světem bičovaným nejrychlejšími větry ve Sluneční soustavě a domovem jednoho z nejbizarnějších měsíců.

Astronomové čelí tiché, ale vytrvalé výzvě již po celá desetiletí. Obvyklou strategií pro hledání života mimo Zemi je analýza atmosfér exoplanet a nalezení plynů, jako je kyslík, metan a ozón, které je bez biologie těžké vysvětlit. Nápad je chytrý, ale má jedno zásadní omezení. Tento seznam je založen výhradně na Zemi, takže efektivně hledá život, který se podobá našemu vlastnímu.

Je úžasné, jak moc může jeden film působit jako kulturní kontaktní bod pro celé téma – dokonce i pro téma tak závažné, jako je obrana planety. Populární média soustavně používají film Armageddon z roku 1998 jako referenci, když mluví o tom, jak bychom zničili asteroid, který by chtěl „zničit“ civilizaci. A to i přes do očí bijící vědecké nedostatky filmu, z nichž poslední je pravděpodobná velikost zbloudilé komety, která v něm ohrožuje Zemi. Výzkumníci v oblasti planetární obrany z MIT (Massachusetts Institute of Technology) byli nedávno v rámci série „3 otázky“ dotazováni mediálním oddělením univerzity. Jedním z nejdůležitějších poznatků je, že velikost jakéhokoliv pravděpodobného planetárního impaktu za našeho života bude mnohem menší než kilometrový obr, jaký likvidoval ve filmu Bruce Willis.

Mars je náš nejbližší planetární soused a svět, na který lidé s největší pravděpodobností vkročí hned po Měsíci. Čtvrtá planeta od Slunce se nachází v průměru asi 225 milionů kilometrů od Slunce, což je dostatečně blízko na to, abychom k jejímu průzkumu vyslali desítky kosmických sond, a přesto dostatečně daleko na to, aby v mnoha ohledech zůstal stále tajemný. Je zhruba poloviční velikosti než Země a má den téměř stejně dlouhý jako ten náš, polární čepičky, vysoko čnící sopky a systém kaňonů, který by se táhl přes celé Spojené státy. Mars je již velmi dlouho mrtvý, s tenkou atmosférou, žádným globálním magnetickým polem a teplotami, které za typickou noc klesají na minus 80 stupňů Celsia.

PicIII-503, primordiální hvězda nacházející se v ultraslabé trpasličí galaxii Pictor II staré více než 10 miliard let, si zřejmě zachovává chemický otisk prvních hvězd vesmíru.

Astronomové pozorovali dvě planety, které se formují v disku kolem mladé hvězdy s názvem WISPIT 2. Poté, co tým dříve detekoval jednu planetu, nyní využil dalekohledy Evropské jižní observatoře (ESO) k potvrzení přítomnosti další. Tato pozorování a jedinečná struktura disku kolem hvězdy naznačují, že systém WISPIT 2 by mohl připomínat mladou Sluneční soustavu.

Pozorování v infračerveném a viditelném světle ukazují vrstvy a bouře v atmosféře planety s prstencem. Pozorováním v komplementárních vlnových délkách světla poskytují Webb a Hubble vědcům bohatší a komplexnější pochopení atmosféry plynného obra. Oba teleskopy vnímají sluneční světlo odražené od pásů mraků a oparů Saturnu, ale zatímco Hubble odhaluje jemné barevné variace napříč planetou, Webbův infračervený pohled snímá mraky a chemické látky v mnoha různých hloubkách atmosféry, od hlubokých mraků až po řídké horní vrstvy atmosféry.

Jupiter, nejhmotnější planeta ve Sluneční soustavě, vlastní odpovídajícím způsobem obrovské bouře (víry), z nichž některé trvají staletí. Některé z těchto bouří také generují intenzivní blesky, jak uvádí nová studie vědců z University of California (UC), Berkeley. Některé záblesky jsou 100krát silnější než blesky na Zemi – a možná i mnohem silnější.