Aktuality AK

Před miliardami let vypadal Mars pravděpodobně velmi odlišně od studené a suché planety, kterou vidíme dnes. Vědci se domnívají, že rudá planeta byla teplejší, vlhčí a obklopená mnohem hustší atmosférou, což vytvářelo podmínky, které mohly podporovat jednoduchý mikrobiální život. Zatím však neexistují žádné přímé důkazy o tom, že by tam někdy život existoval. Ačkoliv rovery NASA detekovaly organické molekuly v marťanských horninách, tyto sloučeniny se mohou tvořit i nebiologickými procesy.

Jak zvážíte něco, co nevidíte a co se skrývá ve světle, které je téměř stejně staré jako samotný vesmír? Tým vedený fyziky z Argonne National Laboratory právě publikoval odpověď v podobě katalogu obsahujícího více než sedm tisíc kup galaxií, sestavený z pěti let pozorování pomocí dalekohledu South Pole Telescope.

Pomocí radioteleskopů Yebes s anténou o průměru 40 m a IRAM o průměru 30 m astronomové objevili v molekulárním oblaku G+0,693-0,027 čtyřuhlíkatý cukr erythrulózu, která se běžně vyskytuje v malinách a kosmetice na opalování bez slunečního záření.

Omega Centauri je největší a nejjasnější kulová hvězdokupa na naší obloze, která obsahuje zhruba 10 milionů starých hvězd. V takových hvězdokupách se nacházejí některé z nejstarších hvězd v Galaxii, tedy právě ty objekty, které tato nová studie použila k testování stáří samotného vesmíru.

Kulová hvězdokupa Omega Centauri mátla astronomy po celá desetiletí. Měla by být vyplněna černými dírami, které po sobě zanechaly explodující hvězdy, ale důkazů o jejich existenci je málo. Nyní astronomové s využitím archivních dat z Hubbleova vesmírného dalekohledu HST a podpůrných pozorování z James Webb Space Telescope JWST konečně lokalizovali první černou díru o hvězdné hmotnosti v této hvězdokupě. Objev první z této chybějící populace černých děr pomůže upřesnit současné teorie o vzniku černých děr v prostředích, jako je Omega Centauri.

V roce 2024 astronomové objevili kamennou exoplanetu GJ 3378 b, která obíhá kolem červeného trpaslíka, jen 25 světelných roků od Země, ve směru severního souhvězdí Žirafy. Na základě měření radiální rychlosti odhadl objevitelský tým, že tato planeta je 2,3krát hmotnější než Země – což z ní činí „SuperZemi“. Díky revidované analýze týmu vedeného výzkumníky z University of California, Irvine (UC Irvine) se zdá, že se tato planeta nachází v obyvatelné zóně své hvězdy.

Vzhledem k umístění Sluneční soustavy v galaktickém disku Mléčné dráhy mají astronomové s určením skutečné velikosti Mléčné dráhy větší potíže než s galaxiemi vzdálenými miliony nebo dokonce miliardy světelných let. A zatímco vzdálené galaxie lze dobře omezit pomocí optických dalekohledů, v případě naší Galaxie se astronomové musí spoléhat na přístroje, které zachycují světlo na jiných vlnových délkách (rádiové, infračervené, ultrafialové a rentgenové záření), aby lépe pochopili vlastnosti Mléčné dráhy.

Ilustrace v úvodu článku ukazuje magnetickou aktivitu kolem horké exoplanety typu Jupitera. Horké jupitery mají jednu polokouli, která je vždy otočená k jejich hostitelské hvězdě a je zahřáta na spalující teplotu, zatímco druhá strana je extrémně studená. Tento velký teplotní rozdíl vytváří silné větry, které vanou z denní strany na noční. Magnetické pole planety, zde znázorněné modrými čarami, může tyto větry zpomalit.

Uran a Neptun zůstávají dvěma nejzáhadnějšími objekty Sluneční soustavy, a to především proto, že je sonda Voyager 2 vyslaná NASA navštívila pouze v letech 1986 a 1989. Jejich přezdívka „ledoví obři“ vychází z dlouhodobých hypotéz, že jejich nitro se skládá z ledového pláště pod vodíkově-heliovou atmosférou. Zatímco Jupiter a Saturn se také skládají převážně z vodíku a helia, u Uranu a Neptunu se předpokládá vrstevnatá struktura složená z ledů ve svém nitru.

Objev všech pěti nukleobází na asteroidu Ryugu posiluje myšlenku, že molekulární složky života se vytvořily ve vesmíru před dosažením Země. Nová studie uvádí, že vzorky z asteroidu Ryugu obsahují všech pět základních nukleobází, molekulárních „písmen“ života.