Aktuality AK

Astronomové používající Hubbleův vesmírný dalekohled HST pořídili snímky největšího protoplanetárního disku, jaký kdy byl pozorován, obklopující mladou hvězdu. Hubbleův teleskop poprvé ve viditelném světle odhalil, že disk je nečekaně chaotický a turbulentní, s chuchvalci materiálu táhnoucími se mnohem dále nad a pod disk, než jaké astronomové dosud viděli v jakémkoliv podobném systému. Kupodivu jsou protaženější vlákna viditelná pouze na jedné straně disku. Zjištění, která byla publikována v časopise Astrophysical Journal, představují pro Hubbleův teleskop nový milník a osvětlují, jak se planety mohou formovat v extrémních podmínkách.

Vzhledem k tomu, že Mezinárodní vesmírná stanice (ISS) má být v roce 2030 odstavena z provozu, několik zemí a komerčních vesmírných společností plánuje nasadit vlastní nástupnické stanice. Patří mezi ně Čína, která plánuje v nadcházejících letech zdvojnásobit velikost své vesmírné stanice Tiangong, a stanice Bharatiya Antariksh (BAS) navrhovaná Indickou organizací pro výzkum vesmíru (ISRO) s prvním modulem, který by měl být vypuštěn do roku 2028. Pak tu máme soukromé projekty, jako je Orbital Reef společnosti Blue Origin, LOOP společnosti Airbus, stanice Axiom, Haven-1 společnosti Vast a stanice Starlab Space.

Jedním z hlavních cílů vesmírného dalekohledu Jamese Webba (JWST) je detekovat atmosféry kolem exoplanet a pokusit se zjistit, zda by mohly potenciálně podporovat život. Aby to však vědci dokázali, musí vědět, kde je hledat, a exoplaneta musí skutečně mít atmosféru. Vědci sice v současné době znají polohu více než 6000 exoplanet, ale také se domnívají, že mnoho z nich atmosféru nemá a že z těch, které ji mají, mnoho z nich nemá velikost jako Země.

Silné vlny vyvolané slunečními bouřemi by mohly být klíčem k pochopení extrémního prostředí na Uranu. Výzkumníci ze Southwest Research Institute (SwRI) si nyní myslí, že našli odpověď na hádanku, která se táhla téměř čtyři desetiletí a týkala se Uranu a jeho neobvyklého radiačního prostředí.

Víte, kolik je hodin? Je to snadná otázka, že? Stačí se podívat na telefon nebo na hodinky. Ale je to opravdu přesný čas? No, na to se můžete podívat na koordinovaný světový čas neboli UTC. Je to čas, s nímž jsou synchronizovány hodiny vašeho telefonu, plus mínus, ale přesnější měření UTC můžete získat pomocí zařízení, které dokáže zachytit rádiový časový signál UTC. UTC je samozřejmě pouze dohodnutý standard, který se snaží zůstat synchronizovaný s rotací Země. Ten je zase založen na mezinárodním atomovém čase (TAI), což je vážený průměr 450 atomových hodin umístěných po celém světě.

Nový výzkum naznačuje, že složitý život se začal formovat téměř o miliardu let dříve, než se dosud myslelo. Vědci pomocí rozšířeného přístupu molekulárních hodin zmapovali jasnější časovou osu vývoje raných genových rodin. Zjistili, že klíčové eukaryotické rysy se objevily dlouho předtím, než se mitochondrie nebo atmosférický kyslík staly hojnými. Výsledkem je nový evoluční model, který přepisuje příběh raného života.

Vědci pořídili vzácný snímek planety obíhající kolem dvou hvězd, který odhaluje extrémní a neočekávaný planetární systém. Na obrázku je umělecký koncept. Nově identifikovaná exoplaneta byla objevena v archivních datech. Astronomové z Northwestern University pořídili přímý snímek exoplanety obíhající kolem dvou hvězd, podobně jako fiktivní svět Tatooine, a to v nálezu, který připomíná sci-fi.

Tento obrázek ukazuje plynný disk v počítačové simulaci galaxie podobné Mléčné dráze ze soustavy Auriga. Barvy představují poměr hořčíku (Mg) k železu (Fe), což ukazuje, že galaktický střed (růžová) je na Mg chudý, zatímco okraje (zelená) jsou na Mg bohaté. Tyto chemické vzorce poskytují důležitá vodítka o tom, jak se galaxie formovala.

Mezinárodní tým vědců objevil pomocí vesmírného dalekohledu Jamese Webba (JWST) chemické „otisky prstů“ gigantických primordiálních hvězd, které patřily k prvním, jež vznikly po Velkém třesku.

Obří planety nebyly vždycky tam, kde je nacházíme dnes. Jupiter, Saturn, Uran a Neptun se zformovaly v kompaktnější konfiguraci a později prošly prudkým přeskupením, které je rozptýlilo do jejich současných pozic. Co přesně tento chaos spustilo, zůstává nejisté, ale vědci z Laboratoire d'Astrophysique de Bordeaux a Planetary Science Institute nyní naznačují blízké setkání s prolétajícím substelárním objektem během mládí Slunce.