Aktuality AK

Nejbližší planetou Slunci je Merkur. Je to malý svět, dokonce menší než Saturnův měsíc Titan a Jupiterův měsíc Ganymed. To je pro planetární systémy neobvyklé. Většina hvězdných soustav má velké světy o velikosti mezi Zemí a Neptunem, které obíhají mnohem blíže než Merkur. Nová studie zjistila, jak tyto blízké super-Země vznikají, a poskytla vodítka, proč jsou tak běžné.

Temná hmota tvoří podle standardního modelu většinu hmoty ve vesmíru a ze své podstaty nemůže silně interagovat se světlem. Vedla se určitá debata o tom, zda temná hmota interaguje sama se sebou, ale zatím neexistují žádné přesvědčivé důkazy, které by naznačovaly, že ano. Neutrina také silně neinteragují se světlem. Technicky vzato neutrina splňují podmínky temné hmoty, ale částice neutrin se pohybují tak rychle, že se jedná o horkou formu temné hmoty. Pozorovací důkazy, které máme pro temnou hmotu, však naznačují, že je studená. Neutrina tedy nejsou temnou hmotou, kterou hledáme.

Tento umělecký koncept zobrazuje menšího bílého trpaslíka, který přitahuje materiál z větší hvězdy (vpravo) do akrečního disku. Začátkem tohoto roku vědci použili přístroj observatoře IXPE (Imaging X-ray Polarization Explorer) provozované NASA ke studiu bílého trpaslíka a jeho rentgenové polarizace. Dalekohled IXPE odhalil skrytou geometrii kosmického šílenství bílého trpaslíka – pomocí rentgenového záření zjistil to, co žádný dalekohled předtím nedokázal.

Swarm je první konstelace družic ESA pro pozorování Země, která je navržena k měření magnetických signálů ze zemského jádra, pláště, kůry, oceánů, ionosféry a magnetosféry. Poskytuje data, která vědcům umožňují studovat složitost našeho ochranného magnetického pole. Dlouhodobá satelitní měření ukazují, že magnetické pole Země se mění rychleji a nerovnoměrně, než se očekávalo, a to v důsledku dynamických procesů hluboko v nitru planety.

Hvězdy spektrálního typu K neboli oranžoví trpaslíci jsou o něco méně hmotnými příbuznými Slunce. Jejich dlouhý a stabilní život znamená, že poskytují podmínky nezbytné pro rozvoj života na exoplanetách, které kolem nich obíhají. Nový průzkum jich v našem hvězdném okolí nalezl tisíce a pořídil jejich detailní spektra. Tato spektra astronomům hodně říkají o jejich charakteristikách a specifickém prostředí, které pro své planety vytvářejí.

Po téměř deseti letech sledování skrytého průvodce obří hvězdy Betelgeuze vědci potvrdili existenci doprovodné hvězdy a vliv, který na ni vyvíjí. Umělecký koncept v úvodu článku zobrazuje rudého nadobra Betelgeuze a jeho obíhající doprovodnou hvězdu. Průvodce, který z tohoto úhlu pohledu obíhá ve směru hodinových ručiček, vytváří hustou brázdu, která se rozpíná směrem ven. Obíhá tak blízko Betelgeuze, že prochází rozsáhlou vnější atmosférou nadobra. Doprovodná hvězda není v měřítku; ve srovnání s Betelgeuze, která je stokrát větší, by to byla jen tečka. Vzdálenost doprovodné hvězdy od Betelgeuze je v měřítku vzhledem k průměru Betelgeuze.

Tým vědců využívající HST objevil nový typ astronomického objektu – bezhvězdný, na plyn bohatý oblak temné hmoty, který je považován za relikt nebo pozůstatek raného vzniku galaxií. Objekt přezdívaný „Cloud-9“ je prvním potvrzeným objevem takového objektu ve vesmíru. Tento objev prohlubuje pochopení vzniku galaxií, raného vesmíru a samotné povahy temné hmoty.

Vědci využívající rentgenový satelit XRISM (X-Ray Imaging and Spectroscopy Mission) objevili neočekávaně vysoké množství chlóru a draslíku v pozůstatku supernovy Cassiopeia A, čímž vyřešili dlouholetou záhadu o původu těchto životně důležitých prvků.

Mléčná dráha má dlouhou a fascinující historii, která sahá až do raného vesmíru – do doby přibližně před 13,61 miliard let. Během této doby se značně vyvinula a sloučila s dalšími galaxiemi, aby se stala Galaxií, kterou vidíme dnes. V nedávné studii vytvořil tým kanadských astronomů nejpodrobnější rekonstrukci vývoje Mléčné dráhy od její nejranější fáze až do současnosti. S využitím dat poskytnutých vesmírným dalekohledem Jamese Webba (JWST) tým zkoumal 877 galaxií, jejichž hmotnosti a vlastnosti se velmi podobají tomu, jak astronomové očekávají, že Mléčná dráha v průběhu času vypadala („dvojníci Mléčné dráhy“).

Vzácná kombinace pozemských a vesmírných pozorování odhalila skutečnou hmotnost a polohu toulavé planety driftující naší Galaxií. Svět o velikosti Saturnu se pravděpodobně zformoval kolem hvězdy, než byl násilně vymrštěn do mezihvězdného prostoru.