Aktuality AK

Kosmický teleskop NASA s názvem SPHEREx (Spectro-Photometer for the History of the Universe, Epoch of Reionization, and Ices Explorer) vrhá nové světlo na hnědé trpaslíky, nebeské objekty, které stírají hranici mezi hvězdami a exoplanetami. Nové poznatky publikované v časopise The Astrophysical Journal ukazují, že tyto temné a oblačné světy mají chemicky bohatou atmosféru, podobně jako obří planety ve Sluneční soustavě.

Více než čtvrt století ležely v archivu Hubbleova vesmírného dalekohledu HST ukryty neidentifikované chemické signatury bílého trpaslíka, dokud pečlivé pátrání mladého astronoma neodhalilo něco mimořádného: vysoké množství niobu a další neobvyklé chemické prvky, což naznačuje potenciální planetu druhé generace obíhající kolem bílého trpaslíka. I když byla kolem bílých trpaslíků identifikována hrstka planet, jedná se o prvního kandidáta s charakteristickými znaky planety, která vznikla z materiálu souvisejícího se smrtí hvězdy, nikoliv s jejím zrozením. Tento objev nabízí fascinující novou oblast budoucího výzkumu a zdůrazňuje zajímavý koncept, že hvězdy by mohly mít prodloužené druhé dějství, v němž by se mohly objevit nové planety dlouho poté, co dojde palivo jejich primárního „života“.

Tento nový snímek z Vesmírného dalekohledu Jamese Webba JWST (společného projektu agentur NASA, ESA a CSA) odhaluje snovou scenérii hýřící barvami. Zachycuje hvězdnou porodnici známou jako NGC 7129 – mlhovinu, v jejíchž oblacích plynu a prachu se ukrývá množství hvězd a protohvězd. Webbův teleskop snímal v infračerveném oboru, který proniká hustou látkou, jež jinak ostatní druhy světla rozptyluje či pohlcuje. Tato oblast, plná hvězdných objektů v různých fázích vývoje, nabízí příležitost zkoumat, jak hvězdy utvářejí své okolí.

Studie naznačuje, že ledové měsíce mohou po katastrofických srážkách stále ukrývat oceány, což je zjištění, které by mohlo pomoci při hledání života mimo Zemi.

Země a Mars mohly vzniknout kombinací odlišných procesů formování planet, přestože se vyvíjely bok po boku. Země a Mars vznikly v těsné blízkosti zhruba před 4,5 miliardami let, avšak nový výzkum naznačuje, že jejich růst probíhal zcela odlišnými způsoby.

Namísto toho, aby vznikl ve vzdálených oblastech, kde se formovaly komety, mohl asteroid Bennu vzniknout poblíž tzv. linie vodního ledu v mladé Sluneční soustavě. Zde Jupiter ovlivnil složení prachové směsi, z níž se tento asteroid zformoval. K přesnému pochopení toho, jak před 4,5 miliardami let vznikaly planety, je nutné zkoumat materiál, který se téměř nezměnil od dob, kdy byla Sluneční soustava pouhým rotujícím diskem plynu a prachu.

V rané historii Sluneční soustavy narazilo do mladé Země těleso o velikosti Marsu zvané Theia, což vedlo k vypaření obrovského množství hornin a jejich vymrštění do vesmíru. Část tohoto materiálu se následně zformovala do podoby Měsíce. Astronomové nyní využili Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) ke zkoumání skupiny mladých hvězdných systémů, které vykazují známky podobných dramatických událostí, což umožňuje odhadnout množství energie uvolněné při těchto srážkách. Výsledky poskytují nové poznatky o složení a vývoji těchto systémů.

Marsovské vozítko Curiosity oslavilo 5 000. den své mise na Marsu zasláním působivého panoramatu, které kombinuje ranní a odpolední záběry této planety. Snímek zachycuje samotné vozítko, stopy, které zanechalo v terénu, a rozsáhlou krajinu v okolí hory Mount Sharp a kráteru Gale. 

Planeta Mars je známá svými mohutnými prachovými bouřemi, prachovými víry a dvěma rozsáhlými polárními ledovými čepičkami, přičemž ta severní patří k nejvýraznějším rysům rudé planety. Severní polární čepička, tvořená vodním ledem, představuje nejen možný zdroj vody pro budoucí pilotované mise, ale také pomáhá vědcům rekonstruovat klima, které na Marsu panovalo v minulosti. Ve vědecké komunitě však stále probíhá diskuse o vzájemném poměru ledu a prachu v této čepičce –jaký podíl prachu obsahuje ve srovnání s mnohem větším množstvím vodního ledu.

Dvě nové studie naznačují, že měsíc Saturnu Enceladus by mohl být ještě slibnějším cílem při pátrání po mimozemském životě. Pokud chtějí vědci hledat život v oceánu na jiném tělese, nabízí Enceladus vzácnou výhodu: oceán sám vysílá vzorky do okolního prostoru.