Aktuality AK

Astronomové informovali o objevu planetární soustavy, v níž roviny oběžných drah dvou exoplanet jsou navzájem skloněny vůči sobě v ostrém úhlu. Toto zjištění znamená, že studium exoplanetárních soustav bude mnohem složitější. Astronomové nemohou dále předpokládat, že všechny planety obíhají kolem svých mateřských hvězd v jedné rovině jako je tomu v naší Sluneční soustavě.

Pravděpodobně nejteplejší známá planeta v Mléčné dráze může mít před sebou jen krátký život. K smrti odsouzené těleso je postupně pojídáno svojí mateřskou hvězdou. Z výpočtů vyplývá, že nejpozději za 10 miliónů roků pozře hvězda poslední sousto a planeta přestane existovat.

Astrofyzikové na University of California Santa Barbara jsou prvními vědci, kteří identifikovali dva bílé trpaslíky v dvojhvězdné soustavě, jenž se navzájem zakrývají. To umožnilo první přímé určení průměru velmi vzácného bílého trpaslíka složeného převážně z hélia.

Japonská kosmická agentura JAXA vypustila k Venuši kosmickou sondu AKATSUKI. Přístrojové vybavení sondy se zaměří na zevrubná pozorování meteorologických jevů v atmosféře planety a rovněž povrchu Venuše, stejně tak i pozorování částic unikajících z atmosféry Venuše do kosmického prostoru. Společně s kosmickou sondou odstartovala i sluneční plachetnice.

Zatímco evropská družice Proba-2 mířila svým hlavním přístrojem na Slunce, dívala se rovněž zpět, na svoji domovskou planetu. Tento širokoúhlý pohled na Zemi byl pořízen experimentální kamerou, která je menší než šálek na kávu.

Nová infračervená fotografie, pořízená kosmickou observatoří NASA s názvem WISE ukazuje mlhovinu Tadpole (Tadpole Nebula, IC 410/NGC 1893), oblast formování hvězd v souhvězdí Vozky (Auriga). Od Země je vzdálena 12 000 světelných roků. Jak družice WISE skenovala oblohu, pořídila rovněž tento snímek, na nichž jsou kromě jiného zachyceny dvě planetky a stopy dvou družic.

Obrázek v úvodu článku ukazuje snímek divoké hvězdné porodnice – mlhoviny 30 Doradus. Vložený obrázek představuje zvětšený výřez snímku, na kterém je zachycena velmi hmotná hvězda, která byla pravděpodobně vyhozena ze své rodné „kolébky“ statnějším sourozencem.

Planetu Jupiter, největší z planet ve Sluneční soustavě, si nedovedeme představit jinak než jako „pruhovaného obra“ se spoustou světlých zón a tmavých pásů, doplněných světlými a tmavými skvrnami různých velikostí. V poslední době nastávají v atmosféře Jupiteru viditelné změny.

Dva miniaturní meteority, nalezené v Antarktidě ve vrstvách sněhu starých 40 a 55 let, mohou odhalit doposud skrytá tajemství vzniku naší Sluneční soustavy. Tyto částice pocházejí velmi pravděpodobně z mateřského tělesa, které se jen velmi málo změnilo od počáteční fáze vzniku a vývoje naší planetární soustavy.