Naši hvězdárnu navštívil dne 15. 5. 2025 Pavel Gabzdyl, přední popularizátor astronomie a největší fanoušek Měsíce. Mimo to, že nám přednesl krásnou přednášku Kosmická střelnice, jsme ho stihli i vyzpovídat.
Vznik hvězdárny ve Valašském Meziříčí byl úzce spjat s činností místních amatérských astronomů... . Projekt byl úspěšně dokončen v roce 1955 a stal se výsledkem úsilí, v němž hrála roli také jejich aktivní účast v České astronomické společnosti.
Hned v prvních dnech roku 2025 jsme dosáhli v rámci projektu velké modernizace Hvězdárny Valašské Meziříčí dalšího významného cíle. Po více než deseti letech můžeme změnit první příčku ve velikosti primárního zrcadla našeho největšího dalekohledu - od počátku roku 2025 patří půlmetrovému zrcadlovému dalekohledu typu Newton.
Kosmická sonda NASA s názvem Stardust prolétla 15. 2. 2011 v blízkosti komety Tempel 1. Během průletu pořídila celkem 72 snímků, z nichž některé byly velmi detailní. Astronomové chtějí zjistit, jak se změnil povrch jádra komety od poslední návštěvy jiné sondy NASA (Deep Impact), která kometu studovala v roce 2005.
Ústředním motivem tohoto snímku je mlhovina Messier 78 (M 78). Hvězdy, které toto nádherné divadlo způsobují, však tentokrát zůstaly v pozadí. Jejich jasné modré světlo rozptylují prachové částice v mlhovině. Záběr byl pořízen pomocí kamery WFI (Wide Field Imager) a dalekohledu MPG/ESO, který se nachází na observatoři La Silla v Chile. Originální soubor snímků tohoto objektu si ke zpracování vybral také celkový vítěz soutěže ESO ‘Hidden Treasures 2010’ Igor Chekalin.
Někteří astronomové předpokládají, že stopy živých organismů na planetě Mars je nutno hledat v blízkosti dávných sopek. Je nutno pátrat především ve věčně zmrzlé půdě (permafrostu) v okolí bývalých vulkánů, kde i v relativně nedávné minulosti mohly ještě existovat „termální oázy“.
První hvězdy, které vznikaly v mladém vesmíru, nebyly osamocené (solitérní), jak se původně předpokládalo. První hvězdy se vyskytovaly téměř vždy jako součást vícenásobných hvězdných soustav, přičemž vzdálenosti mezi jednotlivými hvězdami byly tak malé jako vzdálenost Země od Slunce.
Kosmická observatoř Kepler objevila šest definitivně potvrzených planet obíhajících kolem hvězdy podobné Slunci s názvem Kepler-11. Hvězda je vzdálená od Země 2 000 světelných let a má rozměrově nejmenší planetární soustavu, jaká byla doposud objevena. Vetšina planet obíhá blíže než Merkur kolem Slunce.
Jasná galaxie NGC 3621 vypadá jako příklad klasické spirály. Ve skutečnosti je však velmi neobvyklá: nemá centrální výduť, a proto bývá označována jako disková (pure-disc galaxy). Na tomto záběru byla zachycena pomocí kamery WFI (Wide Field Imager) a dalekohledu MPG/ESO o průměru primárního zrcadla 2,2 m, který se nachází na observatoři La Silla v Chile.
Jedna z nejdéle odolávajících záhad sluneční fyziky je otázka, proč vnější vrstva sluneční atmosféry – koróna – má o několik miliónů stupňů vyšší teplotu než viditelný povrch Slunce (tzv. fotosféra). Nyní se astronomové domnívají, že objevili hlavní zdroj horkého plynu, který korónu zásobuje.
Temná energie je záhadnou silou, která prostupuje celý vesmír, přičemž působí jako „tlak“ urychlující rozpínání vesmíru. Nehledě na to, že představuje 70 % celkové hmoty a energie vesmíru, byla objevena dvěma výzkumnými týmy teprve v roce 1998 na základě pozorování supernov typu Ia.
Recyklovaná kosmická sonda NASA s názvem Stardust-NExT se blíží ke kometě 9P/Tempel 1, kolem níž prolétne v noci z pondělí na úterý 14./15. února 2011. Tento výzkum ukáže astronomům vůbec poprvé změny na povrchu komety, k nimž došlo následně během jednoho oběhu kolem Slunce od poslední návštěvy kosmické sondy v roce 2005.
Tento ohromující záběr Mlhoviny v Orionu byl získán na observatoři La Silla v Chile pomocí kamery WFI (Wide Field Imager) a dalekohledu MPG/ESO o průměru primárního zrcadla 2,2 m. Mlhovina není jen hezkým kosmickým objektem, ale nabízí astronomům možnost si zblízka prohlédnout mohutnou oblast právě probíhající hvězdotvorby a posunout tak naše znalosti o vzniku a vývoji hvězd. Originální data k tomuto snímku si ke zpracování vybral také Igor Chekalin (Rusko), jeden z účastníků a pozdější vítěz astrofotografické soutěže ESO – 'Hidden Treasures 2010'.