Aktuality AK

V našem blízkém hvězdném sousedství pojídá vyhořelá hvězda fragment objektu podobného Plutu. Díky své jedinečné schopnosti pozorování v oboru ultrafialového záření mohl pouze Hubbleův vesmírný dalekohled HST identifikovat, že k tomuto pojídání dochází.

Exoplaneta TRAPPIST-1 e nevykazuje žádné známky své prvotní atmosféry, ale náznaky sekundární atmosféry přetrvávají. Kapalná voda by stále mohla být možná. Astrofyzikové z univerzity v Bristolu přispívají k novým poznatkům o exoplanetě velikosti Země, která se nachází 40 světelných let daleko a kde by kapalná voda mohla existovat buď jako rozlehlý oceán, nebo jako ledový povrch.

Astronomové využili observatoře po celém světě, včetně dalekohledu VLT (Very Large Telescope) Evropské jižní observatoře ESO, ke studiu asteroidu 1998 KY26 a odhalili, že je téměř třikrát menší a rotuje mnohem rychleji, než se dříve soudilo. Asteroid bude v roce 2031 cílem prodloužené mise japonské sondy Hayabusa 2. Nová pozorování nabízejí klíčové informace pro operace sondy u asteroidu, pouhých šest let do setkání sondy s asteroidem 1998 KY26.

Saturnův měsíc Enceladus již dlouho oslňuje vědce svými výtrysky, které chrlí do vesmíru vodu a záhadné organické molekuly a živí naděje na obyvatelný oceán pod ledovým povrchem. Nové experimenty však naznačují, že příběh může být složitější.

Grafika zobrazuje data z rentgenové observatoře Chandra, která sleduje pozůstatek supernovy Cassiopeia A (Cas A), která se nachází asi 11 000 světelných let od Země a je častým cílem observatoře již více než čtvrt století. Nová data z družice odhalují nový pohled na toto pole trosek z explodující hvězdy. V nejnovějším výsledku astronomové nyní pomocí Chandry zjistili, že vnitřek hvězdy se násilně přeskupil jen několik hodin před explozí. Tento objev pomáhá vědcům lépe pochopit, jak hmotné hvězdy explodují a co se potom děje s jejich pozůstatky.

Bílí trpaslíci mohou stále hostit obyvatelné planety. Podmínky, jako je slapový ohřev a migrace, formují jejich potenciál pro život. Slunce nakonec zanikne. K tomu dojde, když vyčerpá vodíkové palivo ve svém jádru a již nebude moci generovat energii jadernou fúzí. I když je tato fáze často považována za poslední kapitolu Sluneční soustavy, mohla by místo toho znamenat začátek nové evoluční fáze pro objekty, které v ní zůstanou.

Na rané Zemi chyběly základní prvky života, dokud je nepřidala srážka s Theiou. Tato náhodná událost umožnila vznik života. Podle nové studie Institutu geologických věd univerzity v Bernu trvalo po vzniku Sluneční soustavy necelé tři miliony let, než se dokončilo chemické složení prazemě. V této fázi však mladá planeta neobsahovala téměř žádné klíčové složky pro vznik života, jako je voda nebo uhlíkaté sloučeniny. Vědci dospěli k závěru, že vodu na Zemi pravděpodobně přinesly až pozdější dopad planetek a komet, které vytvořily podmínky potřebné pro vznik života.

Sluneční erupce zahřívají ionty mnohem silněji než elektrony. Toto zjištění nabízí nové vysvětlení pro rozšíření spektrálních čar. Nedávná práce z University of St Andrews naznačuje, že částice ve slunečních erupcích se mohou zahřát 6,5krát více, než se dříve odhadovalo, což nabízí neočekávané řešení záhady o Slunci, která přetrvává již půl století.

Některé planety mohou být bohaté na saze, nikoliv na vodu. Studie atmosféry budou klíčové pro pochopení jejich skutečné podstaty. Astronomové obecně považují vodní světy za jeden z nejběžnějších typů planet v naší Galaxii, a to především kvůli jejich nízké hustotě a hojnosti vodního ledu za „sněžnou linií“ hvězdy. Nová studie vedená Jie Li a kolegy z Michiganské univerzity však nabízí alternativní vysvětlení: některé z těchto planet nemusí být vůbec tvořeny vodou, ale velmi odlišným materiálem známým jako saze.

Milisekundové pulsarové dvojhvězdy mohou produkovat nadbytečné fotony o energii 511 keV, které jsou v Galaxii pozorovány. Tyto systémy by mohly odhalit skryté pulsary a dokonce i exoplanety. Mnoho astrofyziků věnuje svou práci sledování původu fotonů, protože určité typy jsou úzce spjaty se specifickými kosmickými procesy. Identifikace původu těchto fotonů by mohla pomoci vyřešit hlavní otázky v astrofyzice. Jeden obzvláště zajímavý případ se týká fotonů na „linii 511 keV“, které se objevují v neobvykle vysokém počtu v blízkosti galaktického jádra.