Aktuality AK

Astrofyzikové z Chicagské univerzity vyvinuli modely založené na fyzice, které naznačují, že by se temná energie mohla v průběhu času měnit. Temná energie, záhadná síla, která způsobuje zrychlující se rozpínání vesmíru, zůstává jednou z největších záhad moderní kosmologie. Přední teorie dnes tvrdí, že temná energie je konstantní vlastností samotného prostoru, přičemž vnitřní energie vakua pohání kosmické zrychlení.

Na fotografii jsou krystaly síry nalezené na Marsu uvnitř skály poté, co přes ni 30. května 2024 přejel a rozdrtil ji rover Curiosity agentury NASA. Tento objev podporuje nový výzkum vedený vědci z University of Texas at Austin, který se zabývá tím, jaké druhy síry by byly přítomny na Marsu před miliardami let.

Měření rychlosti pohybu Sluneční soustavy vesmírem zní jednoduše, ale představuje jeden z nejnáročnějších testů našeho kosmologického chápání. Jak naše Sluneční soustava cestuje vesmírem, tento pohyb vytváří jemnou asymetrii: „protivítr“, kde se v našem směru pohybu objevují o něco vzdálenější galaxie než za námi. Tento efekt je mimořádně slabý a k jeho detekci je nutné použít velmi přesná měření.

Železo rezaví. Na Zemi tato běžná chemická reakce často signalizuje přítomnost něčeho mnohem zajímavějšího než jen korozi kovu, například živých mikroorganismů, které se živí manipulací s atomy železa. Vědci nyní tvrdí, že tito mikrobiální tvůrci rzi by mohli poskytnout jedny z nejslibnějších biosignatur pro detekci života na Marsu a ledových měsících ve vnější oblasti Sluneční soustavy.

Tato umělecká představa ukazuje hvězdu, která se stává supernovou. Supernova SN 2024ggi explodovala v galaxii NGC 3621, asi 22 milionů světelných let daleko. Pomocí dalekohledu ESO/Very Large Telescope se astronomům podařilo zachytit velmi ranou fázi supernovy, kdy exploze prorážela povrch hvězdy. Pozorování výbuchu tak brzy – 26 hodin po první detekci supernovy – odhalilo její skutečný tvar. Supernova vytvořila po výbuchu tvar olivy. Jedná se o vůbec první pozorování tvaru exploze supernovy v této velmi rané fázi.

Sedm sester, známých také jako otevřená hvězdokupa Plejády, je zobrazena na tomto infračerveném snímku z vesmírného dalekohledu Spitzer Space Telescope (NASA). Kolem hvězd se vznášejí oblaka prachu a zahalují je do rozsáhlého závoje. Astronomové zjistili, že ikonická hvězdokupa Plejády je jen malou součástí mnohem větší hvězdné rodiny. Výzkumníci s využitím dat z observatoří TESS (NASA) a Gaia (ESA) objevili tisíce příbuzných hvězd a odhalili, že Plejády jsou 20krát větší, než se dříve předpokládalo.

Nový výzkum s využitím roveru Perseverance od NASA odhalil silné důkazy o tom, že kráter Jezero na Marsu zažil několik epizod fluidní aktivity – každá s podmínkami, které mohly podporovat život. Analýzou geochemických dat z roveru s vysokým rozlišením vědci identifikovali dvacet typů minerálů, stavebních kamenů hornin, které pomáhají odhalit dynamickou historii sopečných hornin, jež byly změněny během interakcí s kapalnou vodou na Marsu. Zjištění, publikovaná v časopise Journal of Geophysical Research: Planets, poskytují důležitá vodítka pro hledání starodávného života a pomáhají usměrňovat probíhající kampaň odběru vzorků roverem Perseverance.

Americký výzkumný tým objevil ve východní Antarktidě 6 milionů let starý led, nejstarší, jaký kdy byl přímo datován. Vzduch uvnitř uchovává záznam mnohem teplejší starověké Země a nabízí vzácný vhled do přirozených klimatických změn v dávném čase.

Na připojeném obrázku je vlevo umělecká představa kulové hvězdokupy krátce po jejím zrodu, v níž se nacházejí extrémně hmotné hvězdy se silnými hvězdnými větry, které obohacují hvězdokupu o prvky vytvořené za extrémně vysokých teplot. Vpravo je starověká kulová hvězdokupa, jak ji pozorujeme dnes: přeživší hvězdy s nízkou hmotností si uchovávají stopy větrů z těchto extrémně hmotných hvězd, které se od té doby zhroutily do černých děr se střední hmotností.

Tmavé pruhy, které se tvoří na svazích Marsu, známé také jako opakující se svahové linie (RSL – recurring slope lineae), jsou na Marsu běžným jevem. Tyto tmavé sezónní pruhy jsou buď výsledkem tání slané vody ze sezónních ledů, nebo uvolňování suchého písku. Přesná příčina zůstává neznámá, ale nový výzkum nadále odhaluje vodítka k tomuto malebnému jevu. Příkladem jsou nedávné snímky pruhů vzniklých lavinou prachu na svazích sopky Apollinaris Mons v noci před Vánocemi v roce 2023, které získala sonda ExoMars Trace Gas Orbiter (TGO) Evropské kosmické agentury ESA.