Aktuality AK

Jaký typ přistávacího modulu by mohl přistát na Jupiterově sopečném měsíci Io? Tímto tématem se zabývá nedávný článek prezentovaný na regionální studentské konferenci AIAA 2025, kde tým studentských inženýrů ze Spartan Space Systems na San Jose State University zkoumal nový koncept přistání kosmické sondy na Io, což je vulkanicky nejaktivnější planetární těleso ve Sluneční soustavě. Tato studie má potenciál pomoci vědcům a inženýrům vyvinout nové koncepty misí na všech úrovních akademické obce i průmyslu.

Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) poskytl první přímá měření chemických a fyzikálních vlastností disku, ve kterém by se mohl potenciálně zformovat měsíc a kroužit kolem velké exoplanety. Disk bohatý na uhlík obklopující svět s názvem CT Cha b (souhvězdí Chameleon na jižní obloze), který se nachází ve vzdálenosti 625 světelných let od Země, je možným staveništěm pro měsíce, ačkoliv v datech z teleskopu žádné měsíce detekovány nebyly.

Astronomové využívající soustavu radioteleskopů ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) poprvé zachytili na video spirální pohyb struktur v disku, kde se formují planety. Tyto spirály, o nichž se dlouho předpokládalo, že hrají klíčovou roli při zrodu planet, byly nyní pozorovány při dynamickém směřování kolem mladé hvězdy IM Lupi (v souvězdí Vlka), což nabízí přímý pohled do nejranějších fází formování planetární soustavy.

Tato grafika popisuje objev vzdálené černé díry, která roste jedním z nejrychlejších temp, jaké kdy bylo pozorováno a jak je popsáno v naší nejnovější tiskové zprávě na základě pozorování observatoří Chandra. Hlavní panel je umělecká ilustrace kvazaru s názvem RACS J0320-35, který se nachází asi 12,8 miliardy světelných let od Země. To znamená, že kvazar vidíme, jak vypadal pouze asi 920 milionů let po Velkém třesku.

Seismické studie odhalují, že Mars by mohl mít pevné vnitřní jádro. Výsledek prohlubuje znalosti o jeho vývoji a ztraceném magnetickém poli. Vědci zjistili, že Mars má podobnou strukturu s nitrem Země. Data shromážděná misí InSight agentury NASA naznačují, že pod povrchem se nachází pevné vnitřní jádro obklopené tekutým vnějším jádrem. Tento výsledek pomáhá vyřešit otázku, která vědce mátla po celá desetiletí.

Na snímku, který pořídila japonská sonda Hayabusa 2, je asteroid Ryugu. Zkoumání vzorků z Ryugu odhalilo, že voda asteroidem protékala více než miliardu let po jeho vzniku. To je v ostrém rozporu s dřívějšími domněnkami, že vodní aktivita na asteroidech ustala mnohem dříve.

Astronomové potvrdili existenci černé díry nacházející se mimo střed trpasličí galaxie. To nabízí vodítka k tomu, jak mohou vznikat supermasivní černé díry. Nejčastěji se nacházejí v centrech galaxií, ale tým vedený Tao Anem ze Šanghajské astronomické observatoře Čínské akademie věd identifikoval jednu, která toto pravidlo porušuje. Vědci objevili bludnou černou díru v trpasličí galaxii vzdálené zhruba 230 milionů světelných let od Země.

V našem blízkém hvězdném sousedství pojídá vyhořelá hvězda fragment objektu podobného Plutu. Díky své jedinečné schopnosti pozorování v oboru ultrafialového záření mohl pouze Hubbleův vesmírný dalekohled HST identifikovat, že k tomuto pojídání dochází.

Exoplaneta TRAPPIST-1 e nevykazuje žádné známky své prvotní atmosféry, ale náznaky sekundární atmosféry přetrvávají. Kapalná voda by stále mohla být možná. Astrofyzikové z univerzity v Bristolu přispívají k novým poznatkům o exoplanetě velikosti Země, která se nachází 40 světelných let daleko a kde by kapalná voda mohla existovat buď jako rozlehlý oceán, nebo jako ledový povrch.

Astronomové využili observatoře po celém světě, včetně dalekohledu VLT (Very Large Telescope) Evropské jižní observatoře ESO, ke studiu asteroidu 1998 KY26 a odhalili, že je téměř třikrát menší a rotuje mnohem rychleji, než se dříve soudilo. Asteroid bude v roce 2031 cílem prodloužené mise japonské sondy Hayabusa 2. Nová pozorování nabízejí klíčové informace pro operace sondy u asteroidu, pouhých šest let do setkání sondy s asteroidem 1998 KY26.