Aktuality AK

Omega Centauri je největší a nejjasnější kulová hvězdokupa na naší obloze, která obsahuje zhruba 10 milionů starých hvězd. V takových hvězdokupách se nacházejí některé z nejstarších hvězd v Galaxii, tedy právě ty objekty, které tato nová studie použila k testování stáří samotného vesmíru.

Kulová hvězdokupa Omega Centauri mátla astronomy po celá desetiletí. Měla by být vyplněna černými dírami, které po sobě zanechaly explodující hvězdy, ale důkazů o jejich existenci je málo. Nyní astronomové s využitím archivních dat z Hubbleova vesmírného dalekohledu HST a podpůrných pozorování z James Webb Space Telescope JWST konečně lokalizovali první černou díru o hvězdné hmotnosti v této hvězdokupě. Objev první z této chybějící populace černých děr pomůže upřesnit současné teorie o vzniku černých děr v prostředích, jako je Omega Centauri.

V roce 2024 astronomové objevili kamennou exoplanetu GJ 3378 b, která obíhá kolem červeného trpaslíka, jen 25 světelných roků od Země, ve směru severního souhvězdí Žirafy. Na základě měření radiální rychlosti odhadl objevitelský tým, že tato planeta je 2,3krát hmotnější než Země – což z ní činí „SuperZemi“. Díky revidované analýze týmu vedeného výzkumníky z University of California, Irvine (UC Irvine) se zdá, že se tato planeta nachází v obyvatelné zóně své hvězdy.

Vzhledem k umístění Sluneční soustavy v galaktickém disku Mléčné dráhy mají astronomové s určením skutečné velikosti Mléčné dráhy větší potíže než s galaxiemi vzdálenými miliony nebo dokonce miliardy světelných let. A zatímco vzdálené galaxie lze dobře omezit pomocí optických dalekohledů, v případě naší Galaxie se astronomové musí spoléhat na přístroje, které zachycují světlo na jiných vlnových délkách (rádiové, infračervené, ultrafialové a rentgenové záření), aby lépe pochopili vlastnosti Mléčné dráhy.

Ilustrace v úvodu článku ukazuje magnetickou aktivitu kolem horké exoplanety typu Jupitera. Horké jupitery mají jednu polokouli, která je vždy otočená k jejich hostitelské hvězdě a je zahřáta na spalující teplotu, zatímco druhá strana je extrémně studená. Tento velký teplotní rozdíl vytváří silné větry, které vanou z denní strany na noční. Magnetické pole planety, zde znázorněné modrými čarami, může tyto větry zpomalit.

Uran a Neptun zůstávají dvěma nejzáhadnějšími objekty Sluneční soustavy, a to především proto, že je sonda Voyager 2 vyslaná NASA navštívila pouze v letech 1986 a 1989. Jejich přezdívka „ledoví obři“ vychází z dlouhodobých hypotéz, že jejich nitro se skládá z ledového pláště pod vodíkově-heliovou atmosférou. Zatímco Jupiter a Saturn se také skládají převážně z vodíku a helia, u Uranu a Neptunu se předpokládá vrstevnatá struktura složená z ledů ve svém nitru.

Objev všech pěti nukleobází na asteroidu Ryugu posiluje myšlenku, že molekulární složky života se vytvořily ve vesmíru před dosažením Země. Nová studie uvádí, že vzorky z asteroidu Ryugu obsahují všech pět základních nukleobází, molekulárních „písmen“ života.

Spirální galaxie Messier 82 (M82), která se nachází 12 milionů světelných let daleko a prochází intenzivní tvorbou hvězd, je vědecky unikátní podívanou. Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) nyní odhalil dosud neviděné detaily.

Třetí identifikovaná mezihvězdná kometa v historii lidstva má překvapivé chemické složení, což vyvolává otázky, jak běžné nebo neobvyklé mohou být podmínky v naší vlastní Sluneční soustavě. Když se mezihvězdná kometa 3I/ATLAS v prosinci 2025 začala vzdalovat od Slunce, astronomové využili příležitosti a obrátili výkonný vesmírný dalekohled James Webb Space Telescope (JWST) jejím směrem a uskutečnili detailní měření jejích chemických složek. Kometa byla čerstvě ohřátá po svém nejbližším průletu kolem Slunce a její starověký led se přeměnil na jasnou komu plynu ideální pro pozorování.

Současné plány pro vlajkové observatoře ve 40. letech 21. století se zaměřují na zodpovězení jednoduché otázky – jsme ve vesmíru sami? Naše dosud nejlepší dalekohledy, jako je vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST), nám poskytly pouze lákavé letmé pohledy do atmosfér jiných světů, ale ne dost na to, abychom skutečně určili, zda tam existuje život, jak ho známe. Astronomové čekali, až technologie dožene jejich sny o tom, co je možné z hlediska nových typů dalekohledů. A nedávno Institut W. M. Kecka pro vesmírné studie vydal zprávu s podrobnostmi o misi LIFE (Large Interferometer For Exoplanets), která, jak doufají, pomůže poskytnout definitivní odpověď na tuto jednoduchou otázku.