Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Nová data z vesmírného dalekohledu Jamese Webba (JWST) prohloubila záhadu, jak rychle se vesmír rozpíná. Objev naznačuje, že k vysvětlení této vesmírné záhady může být zapotřebí neznámá fyzika. Od chvíle, kdy se vesmír zhruba před 13,8 miliardami let zrodil, se neustále rozpíná všemi směry. Analýzou současné rychlosti rozpínání vesmíru, známé jako Hubbleova konstanta, mohou vědci odhadnout stáří vesmíru a možné podrobnosti o jeho osudu, například zda se bude rozpínat navždy, zhroutí se sám do sebe, nebo se dokonce „roztrhne“.
Před 11 miliony let narazil do Marsu asteroid a poslal kusy rudé planety do vesmíru. Jeden z těchto kusů nakonec dopadl na Zemi někde poblíž Purdueovy univerzity a je jedním z mála meteoritů, jejichž původ lze vystopovat přímo na Mars. Tento meteorit byl v roce 1931 znovuobjeven v zásuvce na Purdueově univerzitě a pojmenován Lafayettský meteorit.
Astronomové využívající vesmírný teleskop Jamese Webba (JWST) objevili tři ultrahmotné galaxie – téměř stejně hmotné jako naše Galaxie – již během první miliardy let po Velkém třesku. Tento objev, který je součástí průzkumu JWST/FRESCO (First Reionization Epoch Spectroscopically Complete Observations), naznačuje, že hvězdy v raném vesmíru rostly mnohem rychleji, než se dosud předpokládalo, což zpochybňuje dosavadní modely vzniku galaxií.
Město v rakouských Alpách se nemusí zdát jako nejpříhodnější místo pro vymýšlení odvážných vesmírných misí. Ale v Alpbachu, severně od lichtenštejnsko-rakouských hranic, se už 40 let scházejí studenti a profesoři, aby se o to pokusili. Jedním z výsledků letošní letní školy v Alpbachu byl nápad na kombinovanou misi Neptun/Triton, která by využila stávající technologie vyvinuté pro evropskou sondu JUICE. Než se však dostaneme k technickým detailům mise, pojďme se ponořit do toho, proč by se vědci měli o Neptunův systém vůbec zajímat.
Hmotné hvězdy, které jsou asi osmkrát hmotnější než Slunce, vybuchují na konci svého života jako supernovy. Tyto exploze, které za sebou zanechávají černou díru nebo neutronovou hvězdu, jsou tak energetické, že mohou na několik měsíců zastínit své hostitelské galaxie. Zdá se však, že astronomové spatřili masivní hvězdu, která explozi přeskočila a změnila se přímo v černou díru.
Nedávný kosmický objev odhaluje supermasivní černou díru, která trhá jednu hvězdu a její zbytky vrhá na druhou stálici. Tato událost spojuje slapový rozvrat a kvaziperiodické erupce a pomáhá astronomům pochopit prostředí černých děr a formovat budoucí výzkum.
Astrofyzikům se poprvé podařilo změřit teplotu elementárních částic v radioaktivním záření po srážce neutronových hvězd, která vedla ke vzniku černé díry. Tento průlom umožňuje vědcům zkoumat mikroskopické fyzikální vlastnosti v rámci těchto kosmických událostí. Zjištění také odhalují, jak jednotlivá pozorování zachycují přítomnost objektu v čase jako snímek, který pokrývá kosmický okamžik. Tento objev, nedávno publikovaný v časopise Astronomy & Astrophysics, učinili vědci z Niels Bohr Institute na Kodaňské univerzitě
Závažné události kosmického počasí, zaznamenané v letokruzích stromů, by mohly narušit moderní komunikaci a představovat vážné riziko pro astronauty a satelity. Výzkumníci z West Virginia University (WVU) zkoumají, jak spolehlivě stromy zachycují radioaktivní uhlík z takových událostí, aby se mohli připravit na budoucí narušení. Letokruhy stromů odhalují dávné sluneční bouře a pomáhají vědcům předvídat a připravovat se na budoucí události, které by mohly narušit činnost satelitů a pozemních technologií.
Výzkum naznačuje, že vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) by mohl pomoci potvrdit přítomnost atmosféry podporující život na exoplanetách ve „zlaté zóně“ a zvýšit tak pravděpodobnost objevu mimozemského života. JWST od svého vypuštění koncem roku 2021 otevřel nové možnosti pro odhalování známek života na exoplanetách – planetách mimo Sluneční soustavu.
Tento umělecký koncept zobrazuje sondu NASA s názvem Europa Clipper, která bude obíhat kolem Jupitera a prolétat nad ledem pokrytým měsícem Europa tohoto plynného obra. Sonda, která má k Jupiteru dorazit v dubnu 2030, bude první misí, která se speciálně zaměří na Europu za účelem podrobného vědeckého výzkumu.