Aktuality AK

Astronomové CfA (Center for Astrophysics Harvard & Smithsonian) pomohli objevit vzácné typy metanolu, stavebního kamene nezbytného pro vznik života, jak ho známe. Tento umělecký koncept ukazuje disk prachu a plynu obklopující mladou hvězdu s velkou dutinou vyhloubenou formující se obří planetou. Teplý metanol sledující stěnu prachové dutiny je zvýrazněn. Tyto molekuly pocházejí z ledu bohatého na organické látky, který je zahříván zářením hvězdy a vytváří plyn. Detekce metanolu, stejně jako izotopů metanolu, podporuje myšlenku, že mezihvězdný led může přežít vznik planetotvorných disků.

Nová pozorování zpochybnila původní hypotézu vědců o tom, jak hvězda pohltí planetu a způsobí její zánik. Pozorování vesmírného dalekohledu Jamese Webba (JWST) přinesla překvapivý zvrat v příběhu o hvězdě, která je považována za první pozorovanou stálici, která pohltila planetu. Nová zjištění naznačují, že hvězda se ve skutečnosti nezvětšovala, aby pohltila planetu, jak se dříve předpokládalo. Namísto toho Webbova pozorování ukazují, že poloměr dráhy planety se postupem času zmenšoval a pomalu ji přibližoval k zániku, až ji hvězda zcela pohltila.

Astronomové zjistili pomocí vesmírného dalekohledu James Webb Space Telescope (JWST) v atmosféře planety WASP-121 b vodu, oxid uhelnatý a oxid křemičitý na denní straně a metan na noční straně planety. Jedná se o první a jediný případ detekce oxidu křemičitého v atmosféře jakékoliv planety – včetně planet ve Sluneční soustavě i mimo ni.

Údaje z Webbova teleskopu JWST podložené laboratorními experimenty ukazují, že ledový plášť Jupiterova měsíce Europa je dynamickou krajinou s ledem, který krystalizuje a mění tvar pod vlivem kosmického bombardování.

Obecně se předpokládá, že naše Galaxie je na kolizním kurzu se sousední galaxií v Andromedě. V důsledku jejich splynutí, které se předpokládá přibližně za 5 miliard let, by obě velké spirální galaxie vytvořily novou eliptickou galaxii. Podle nové studie však může být pravděpodobnost této katastrofické události menší, než se dosud předpokládalo. Naše Galaxie – Mléčná dráha – může uniknout srážce s Andromedou (M31), jak naznačuje nový výzkum.

Co kdybychom mohli z Marsu udělat druhou Zemi? Skupina vědců se k této odvážné myšlence vrací novýma očima, vyzbrojena desetiletími pokroku v planetární vědě, biotechnologiích a vesmírném inženýrství. Zkoumají, zda je fyzikálně a biologicky proveditelné ohřát rudou planetu, obohatit její atmosféru a nastartovat systémy podporující život – to vše s ohledem na praktické náklady, rizika a na to, co se musí stát hned.

Tento nový snímek z vesmírného teleskopu Jamese Webba (JWST) obsahuje ohromující množství galaxií. Objekty na tomto snímku pokrývají neuvěřitelný rozsah vzdáleností, od hvězd v naší Mléčné dráze, označených difrakčními hroty, až po galaxie vzdálené miliardy světelných let. Rozsáhlé sčítání vesmíru, které provedl vesmírný dalekohled JWST, odhalilo téměř 1 700 skupin galaxií – jde o nejhlubší a nejrozsáhlejší průzkum svého druhu.

Trpasličí galaxie se nechovají podle očekávání. Vědci zjistili, že ty rozptýlenější se shlukují těsněji, než teorie předpovídá, a převracejí tak předchozí předpoklady. Toto nečekané zjištění naznačuje, že temná hmota může interagovat novými záhadnými způsoby.

Vědci na základě dat pořízených novým vesmírným teleskopem Jamese Webba (JWST) provedli nový výpočet rychlosti rozpínání vesmíru na několika galaxiích. V úvodu je Webbův snímek jedné takové galaxie, známé jako NGC 1365. Vědci si dlouho lámali hlavu nad nesrovnalostmi v rychlosti rozpínání vesmíru, ale nová, přesnější data z vesmírného teleskopu Jamese Webba možná tuto záhadu konečně vyřeší.

ASKAP J1832 pulzuje každých 44 minut jak v rádiovém, tak v rentgenovém oboru záření – což dosud nebylo pozorováno – a naznačuje to, že jde o zcela nový typ hvězdy nebo systému. ASKAP J1832 je součástí vzácné skupiny vesmírných objektů, které pulzují na rádiových vlnách každých několik desítek minut.