Aktuality AK

Na úvodním obrázku je umělecká představa dvou mladých hvězd tančících společně ve svém rodišti v mlhovině Orion. Jsou skryty za mraky plynu a prachu, ale radioteleskopy dokáží těmito mraky proniknout a astronomům tak umožnit jejich detailní studium.

Naše Slunce je v celkové hvězdné populaci poněkud výjimkou. Obvykle si hvězdy představujeme jako osamělé poutníky napříč galaxií. Zhruba polovina hvězd podobných Slunci je však uvězněna s více než jednou hvězdou-průvodcem. Pokud jsou dvě, jedná se o „binární“ systém, ale v mnoha případech existuje ještě více hvězd, které jsou všechny kolektivně spojeny gravitací. Astronomové dlouho debatují o tom, proč se to děje, a nový článek Ryana Sponzilliho, postgraduálního studenta na University of Illinois, dostupný v předtiskové verzi na arXiv, argumentuje pro mechanismus známý jako fragmentace disku.

Během posledního desetiletí si astronomové mysleli, že na tuto otázku mají rozumnou odpověď. Kolem hvězd, jako je naše Slunce, převládají dva typy planet: subneptuny, světy připomínající zmenšený Neptun s hustými plynnými obaly, a superzemě, kamenné planety až desetkrát hmotnější než naše vlastní. Průzkumy je našly všude, obíhaly kolem spousty hvězd, a tiše se ujala domněnka, že tyto planety musí být stejně rozšířené po celé Galaxii jako celku.

Rekordní 3D mapa vesmíru je nyní dokončena a dává vědcům nový způsob, jak studovat temnou energii. Obrovský soubor dat by mohl odhalit překvapivé změny v tom, jak se vesmír rozpíná. Vědci dosáhli významného milníku ve snaze pochopit temnou energii dokončením pozorování v celé cílové oblasti 3D mapy vesmíru vytvořené přístrojem Dark Energy Spectroscopic Instrument (DESI).

Kde přesně leží okraj Mléčné dráhy? Na tuto otázku je těžší odpovědět, než by se dalo čekat. Vzhledem k tomu, že se nacházíme uvnitř samotné Galaxie, je samozřejmě těžké posoudit, co to vlastně „okraj“ je. Ještě složitější je definovat, co okraj vůbec je – Galaxie jednoduše snižuje hustotu, čím dále se vzdalujeme od jejího středu. Nový článek výzkumníků z University of Malta si však myslí, že mají odpověď. „Okraj“ lze definovat jako oblast tvorby hvězd a ve svém článku publikovaném v časopise Astronomy & Astrophysics velmi jasně ukazují, že se tento „okraj“ nachází mezi 11,28 a 12,15 kiloparseky (neboli asi 40 000 světelných let) od středu.

Studiem galaktických kup vzdálených od sebe stovky milionů světelných let fyzik z Pensylvánské univerzity Patricio Gallardo a jeho spolupracovníci ukazují, že zákony gravitace popsané Newtonem a Einsteinem stále platí, což poskytuje silný důkaz o existenci neviditelné temné hmoty.

Tento snímek Uranu pořídila 6. února 2023 kamera NIRCam (Near-Infrared Camera) na palubě kosmického teleskopu JWST. Snímek odhaluje úžasné pohledy na prstence planety. Kombinovaná pozorování teleskopů JWST, HST a Keck Observatory se zaměřila na dva nejvnitřnější prstence, aby prozkoumala jejich odlišné složení.

Rover Curiosity vypuštěný NASA objevil další dílky skládačky, kterou je dávná obyvatelnost Marsu. Důkazů o tom, že planeta byla kdysi teplá, vlhká a obyvatelná, stále přibývá a Curiosity nyní detekoval i několik nových organických molekul. Rover pomocí svého přístroje Sample Analysis at Mars (SAM) objevil v horninách kráteru Gale celkem 21 organických sloučenin. Sedm z nich bylo detekováno poprvé včetně jedné, která je prekurzorem RNA a DNA.

Na úvodním obrázku je umělecká interpretace kosmického žebříku vzdáleností – posloupnosti překrývajících se metod používaných k měření vzdáleností napříč vesmírem, kde každá z příček žebříku poskytuje informace, které lze použít k určení vzdáleností na další vyšší příčce. Dosud nejpřesnější měření ukazuje, že se vesmír rozpíná rychleji, než se očekávalo, což prohlubuje tzv. Hubbleovo napětí. Výsledek naznačuje, že našemu současnému chápání vesmíru může něco chybět.

Mezihvězdná kometa 3I/ATLAS při svém průletu Sluneční soustavou způsobila značný rozruch. Jelikož se jednalo o teprve třetí mezihvězdný objekt, který byl detekován, pozorování při jejím přiblížení ke Slunci a zahájení návratu do hlubokého vesmíru poskytla lákavá vodítka o hvězdné soustavě, ve které se zformovala. Zejména nová pozorování radioteleskopem ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) přinesla vůbec první měření vody, u které je jeden atom vodíku nahrazen deuteriem (neboli „polotěžké vody“ – HDO). Tento objev poskytuje chemické okno do chladných podmínek, které charakterizují její domovskou hvězdnou soustavu.