Aktuality AK

Již sto let zkoumají astronomové Barnardovu hvězdu v naději, že kolem ní najdou planety. Hvězdu objevil E. E. Barnard na Yerkesově observatoři v roce 1916. Nyní astronomové využívající přístroj MAROON-X na teleskopu Gemini North, který je polovinou Mezinárodní observatoře Gemini NSF, nalezli spolehlivé důkazy o existenci tří exoplanet kolem Barnardovy hvězdy, z nichž dvě byly již dříve klasifikovány jako kandidáti. Data z MAROON-X rovněž zkombinovali s daty z přístroje ESPRESSO na dalekohledu ESO Very Large Telescope (VLT) a potvrdili existenci čtvrté planety, čímž ji rovněž povýšili z kandidáta na skutečnou exoplanetu.

Publikovaný snímek představuje molekulární emisní čáry ze záhadných ledových objektů zachycených radioteleskopem ALMA. Obrázek na pozadí je složená infračervená barevná mapa, kde 1,2mikronové světlo je zobrazeno azurově a 4,5mikronové světlo červeně; mapa je založena na infračervených datech z projektů 2MASS a WISE.

Koblihy prachu: Umělecké ztvárnění hvězdného systému PDS 70 s protoplanetami, z nichž každá je obklopena prachovými prstenci osvětlenými svitem hvězd. Samotné planety (nejsou v měřítku) mají tenké prstence z plazmatu zahřátého na přibližně 7 760 stupňů Celsia, které září v červené emisní čáře světla H-alfa.

Černé díry jsou tak nenápadné, že nám tahle prakticky celou dobu ležela pod nosem. Galaxie v sousedství Mléčné dráhy, Velké Magellanovo mračno (LMC – Large Magellanic Cloud), by mohla skrývat monstrózní tajemství. Tato trpasličí galaxie, satelit naší Galaxie, může mít vlastní supermasivní černou díru.

Tlustá kůra Marsu by mohla být klíčem k podzemní vodě a skrytým magmatům, což zpochybňuje to, co jsme si mysleli, že víme o minulosti rudé planety. Mohlo by to znamenat, že Mars byl kdysi obyvatelnější, než jsme si představovali? Tlustá kůra Marsu mohla být skrytým motorem geologické aktivity, který produkoval granitová magmata a udržoval podpovrchové zásobárny vody.

Tým astronomů objevil první dvojhvězdný systém označený D9 v blízkosti supermasivní černé díry Sagittarius A* v naší Galaxii. Dříve se vědci domnívali, že takové systémy v této bouřlivé oblasti nemohou existovat. Očekává se, že D9 brzy splyne v jedinou hvězdu, což poskytne vodítko ke vzniku mladých hvězd v tomto extrémním prostředí.

Tento objev, popsaný v článku, který vyšel v časopise Nature Astronomy, znamená, že obyvatelné exoplanety mohly začít vznikat mnohem dříve – před vznikem prvních galaxií a o miliardy let dříve, než se dosud předpokládalo. Toto umělecké ztvárnění ukazuje vývoj vesmíru počínaje Velkým třeskem (vlevo) a následným vznikem kosmického mikrovlnného pozadí. Vznik prvních hvězd ukončuje kosmický temný věk, po němž následuje vznik galaxií.

Špičkový vesmírný přístroj objevil mikrobiální fosilie v pozemském sádrovci a dává naději, že by je jednoho dne mohla najít i marsovská vozítka. Pokud se v marťanských sulfátových horninách vyskytují stopy života, jsme možná blíže k důkazu, že Mars byl kdysi živý. Vědci možná konečně mají způsob, jak zjistit dávný život na Marsu pomocí studia mikrobiálních fosilií zachovaných v sulfátových minerálech.

Vědci zkoumající vzorky z lunárních misí Apollo odhalili důkazy o dvojím původu měsíční vody, který sahá až do doby vzniku Země a pozdějších dopadů komet. Pomocí pokročilých izotopových technik zpochybnili převládající teorie o vlivu slunečního větru, čímž připravili půdu pro udržitelný průzkum Měsíce a nově definovali, jak mohou zdroje vody podporovat lidské osídlení.

Doby ledové na Zemi nepřicházejí a neodcházejí náhodně; řídí se přísným vesmírným harmonogramem, který určuje oběžná dráha planety. Nová studie rozluštila tajenku, která stojí za těmito ledovými přechody, a odhalila, jak změny ve sklonu, kývání Země (precese) a tvaru její oběžné dráhy (excentricita) řídí cyklus nástupu a ústupu ledovců. Ledovcové cykly nejsou náhodné, ale mají předvídatelný rytmus, který určuje oběžná dráha Země.