Aktuality AK

Galaxie v Andromedě, známá také jako Messier 31 (M31), je nejbližší spirální galaxií Mléčné dráhy ve vzdálenosti asi 2,5 milionu světelných let. Astronomové využívají Andromedu k pochopení struktury a vývoje naší vlastní spirální Galaxie, což je mnohem obtížnější, protože Země je zasazena přímo do Mléčné dráhy.

Tento snímek zachycuje malou část pohledu na kupu galaxií Virgo v souhvězdí Panny, pořízený z observatoře NSF-DOE Vera C. Rubin, která nabízí živý pohled na rozmanitost vesmíru. Viditelné jsou dvě výrazné spirální galaxie, tři splývající galaxie, blízké i vzdálené skupiny galaxií, hvězdy v naší Mléčné dráze a mnoho dalšího. Primární zrcadlo dalekohledu má průměr 8,4 m a detektor má rozlišení 3,2 Gpx.

Na připojeném obrázku je umělecká představa „prasklé“ neutronové hvězdy obíhající kolem černé díry. Než černá díra pohltí neutronovou hvězdu, slapové síly díky její obrovské gravitaci rozříznou povrch hvězdy, což způsobí zemětřesení a vznik trhlin. Na tomto obrázku je vidět, jak gravitace černé díry i neutronové hvězdy ohýbají náš pohled na pozadí. Neutronová hvězda, ačkoliv je méně hmotná než černá díra, má dostatečně silnou gravitaci, aby deformovala i pohled na černou díru.

Vědci z Národní sluneční observatoře americké Národní vědecké nadace (National Science Foundation's National Solar Observatory) dosáhli nového ohromujícího výzkumu, díky němuž se jim podařilo zachytit dosud nejpodrobnější pohled na povrch Slunce. Pomocí výkonného slunečního dalekohledu Daniel K. Inouye Solar Telescope na Havaji tým zaznamenal ultratenké magnetické „pruhy“, tzv. striations, o šířce pouhých 20 kilometrů.

Astronomové využívající kosmický dalekohled James Webb Space Telescope (JWST) objevili silikátová mračna v atmosféře exoplanety YSES-1 c a v cirkumplanetárním disku kolem její sourozenecké planety YSES-1 b. YSES-1 je hvězda slunečního typu vzdálená přibližně 309 světelných let v souhvězdí Musca (Moucha).

Bílé kosočtverce na připojené fotografii ukazují polohu 20 z 83 mladých galaxií s nízkou hmotností, které byly nalezeny na infračervených snímcích obří kupy galaxií Abell 2744. Tato kompozice zahrnuje snímky pořízené přes tři filtry NIRCam (F200W jako modrý, F410M jako zelený a F444W jako červený). Filtr F410M je vysoce citlivý na světlo vyzařované dvojnásobně ionizovaným kyslíkem – atomy kyslíku, které byly zbaveny dvou elektronů – v době, kdy reionizace byla v plném proudu. Tato záře, emitovaná jako zelené světlo, se během miliard let putování rozpínajícím se vesmírem „protáhla“ do infračervené oblasti. Hmotnost kupy působí jako přirozená čočka, která astronomům umožňuje vidět tyto malé galaxie v podobě, v jaké byly v době, kdy byl vesmír starý asi 800 milionů let.

Nová studie NASA naznačuje, že množství kyslíku v atmosféře a intenzita magnetického pole spolu souvisí již více než půl miliardy let. Podle nově zveřejněné analýzy vědců z NASA po 540 milionů let souvisí intenzita zemského magnetického pole s kolísáním atmosférického kyslíku. Výzkum naznačuje, že procesy v hlubinách Země mohou ovlivňovat obyvatelnost povrchu planety.

Tento nový složený snímek pořízený na základě detekce rentgenového záření prostřednictvím rentgenové observatoře NASA Chandra (modrá a fialová barva), rádiových dat z radioteleskopu MeerKAT (oranžová a žlutá barva) a optického snímku z PanSTARRS (červená, zelená a modrá barva) ukazuje PLCK G287.0+32.9. Tuto masivní kupu galaxií, která se nachází asi 5 miliard světelných let od Země, astronomové poprvé pozorovali v roce 2011.

Astronomové pomocí přístroje MUSE (Multi Unit Spectroscopic Explorer) na dalekohledu VLT (Very Large Telescope) Evropské jižní observatoře ESO pozorovali aktivní hvězdotvornou galaxii NGC 253 v tisíci barvách současně. NGC 253 se nachází ve vzdálenosti přibližně 11,5 milionu světelných let v souhvězdí Sochaře (Sculptor).

Astronomové pomocí soustavy radioteleskopů ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) pozorovali kometu C/2014 UN271 (Bernardinelli-Bernstein) – největší a druhou nejvzdálenější kometu, která kdy byla pozorována z Oortova oblaku – když byla více než v polovině cesty k Neptunu, v ohromující vzdálenosti 16,6násobku vzdálenosti mezi Sluncem a Zemí.