Aktuality AK

Astronomové využívající Vesmírný dalekohled Jamese Webba JWST (společný projekt NASA, ESA a CSA) zjistili, že vodní led v mezihvězdné kometě 3I/ATLAS je ve formě drobných zrn promísen s tmavým, horninovým materiálem. Spektrální vlastnosti těchto zrn se liší od vlastností ledových zrn v kometách Sluneční soustavy, avšak podobají se spektrům některých ledových těles nacházejících se za Neptunem.

Starodávné erupce mohly pomoci utvářet vzduch, který dýcháme. Laboratorní experimenty odhalily neočekávanou schopnost magmatu ukládat další kyslík. Roztavená hornina hluboko v nitru Země může pod tlakem přijímat další zásobu kyslíku, uvádí nová studie. Toto zjištění zvyšuje možnost, že stoupající magma by mohlo uvolňovat kyslík na cestě k povrchu, což je proces, který mohl přispět ke zvýšení atmosférického kyslíku před miliardami let.

Nová teoretická studie naznačuje, že jistá přehlížená částice mohla v raném vesmíru vyvolat změny, které přispěly ke vzniku nerovnováhy mezi hmotou a antihmotou. Rishav Roshan a Sudipta Show ukázali, že pravotočivé neutrino – poté, co se oddělilo od ostatních částic – může vést k období, v němž v raném vesmíru převládá hmota, což zásadně mění historii rozpínání vesmíru.  Otázka, proč ve vesmíru vůbec existuje hmota, zůstává jednou z největších záhad fyziky.

Uran a Neptun dnes sice mohou připomínat dvojčata, ale jejich chemické složení napovídá, že jsou spíše jako bratranci s velmi odlišnou historií. Navzdory onomu ikonickému dokumentu (viz foto v úvodu článku) jsou Uran a Neptun dost možná těmi skutečnými „modrými planetami“ naší Sluneční soustavy. Jejich vizuální podobnost astronomy částečně přesvědčila o tom, že jde o vývojová a chemická dvojčata – jak však ukázala nová studie, zdání může klamat.

Simulace galaxií naznačují, že Mléčná dráha nabízí jedny z nejlepších podmínek pro život ve vesmíru, zatímco menší a hustěji zalidněné galaxie zůstávají méně tolerantní. Země se v současnosti jeví jako problematické místo, ale alespoň naše kosmické okolí se jeví jako klidné. To ale neplatí univerzálně, protože exploze, srážky a další nebezpečí číhají i na jiných místech a v jiných dobách.

Úvodní obrázek znázorňuje hypotetický mechanismus zadržování tepla v nitru Měsíce, který udržoval nitro tělesa teplé a bránil jeho smršťování v důsledku chladnutí. To vedlo ke vzniku zlomů v měsíční kůře, k jejichž aktivitě dochází dodnes.

Kosmos kolísá mezi předvídatelnou stabilitou a divokým chaosem, který trápí naše smysly. V našem místním slunečním sídle je stabilita planet „otázkou, kolem které byla postavena nebeská mechanika“. Pravděpodobně ještě předtím, než taková slova existovala, když naši dávní předkové přemýšleli o třpytivých ohních na noční obloze.

Tým astronomů objevil komplexní souvislost mezi uspořádáním planetárních soustav a jejich mateřskými hvězdami. Autoři ji popisují jako „genetické pouto“ mezi velikostí a metalicitou (obsahem prvků těžších než helium) mateřské hvězdy na jedné straně a typem planet i jejich rozmístěním na straně druhé. Mateřská hvězda totiž zásadně ovlivňuje vznik, dynamický vývoj i budoucí stabilitu celé planetární soustavy.

Tým astronomů pod vedením Marka Hollandse z University of Warwick převedl spektra bílých trpaslíků na barvy, které by vnímalo lidské oko.

Naše krásná, velká a kulatá planeta ve skutečnosti není dokonalou koulí. Jak se otáčí kolem své osy a zároveň obíhá kolem Slunce, způsobuje rotace její vyboulení na rovníku a zploštění na pólech. Tato deformace je nepatrná – při pohledu na snímek Země z vesmíru ji lidské oko prakticky nemá šanci zaznamenat – avšak jde o známý a zcela běžný důsledek fyzikálních zákonů rotace.