Aktuality AK

S využitím spektrálních dat z dalekohledu Hobby-Eberly Telescope o průměru 9,2 metru na observatoři McDonald Observatory astronomové vytvořili dosud nejpodrobnější 3D mapu slabých kosmických struktur z doby před 9-11 miliardami let, která odhaluje galaxie a mezigalaktický plyn, které byly dosud pro dalekohledy neviditelné.

Snímek s vysokým rozlišením pořízený dalekohledem LBT (Large Binocular Telescope) v Arizoně ukazuje dvě galaxie znázorněné žlutočervenou barvou. Kolem nich je pět snímků jedné supernovy vytvořených gravitační čočkou.

Astrofyzici z University of Illinois a University of Chicago vyvinuli inovativní metodu pro měření Hubbleovy konstanty – rychlosti rozpínání vesmíru – s využitím jemného „hukotu“ gravitačních vln. Vzhledem k tomu, že se detektory gravitačních vln v nadcházejících letech stanou citlivějšími, mohl by tento přístup změnit naše chápání kosmické historie a pomoci vyřešit ústřední debatu v moderní astrofyzice.

Mnoho astronomických objektů se řídí jasnými pravidly a zapadá do přehledných kategorií, ale hnědí trpaslíci (nebeské objekty příliš hmotné na to, aby byly pouhými planetami, ale příliš malé na to, aby byly skutečnými hvězdami) nadále odmítají spolupracovat.

Zahalené jádro galaxie se ukázalo být překvapivě aktivní chemickou továrnou, kde kosmické záření může být hnací silou tvorby klíčových organických molekul. Hluboko uvnitř galaxie zahlcené prachem astronomové objevili chemické prostředí mnohem složitější, než se očekávalo.

Nový výzkum provedený Southwest Research Institute (SwRI), Aix-Marseille University a Institute for Advanced Studies (Institutem pro pokročilá studia) ukázal, jak se mohly ve zde znázorněném protoplanetárním disku kolem Slunce vytvořit složité organické molekuly (complex organic molecules – COM). Mezihvězdné ultrafialové záření ozařuje disk materiálu a vytváří řadu podmínek, které by mohly spustit organickou chemii nezbytnou pro vznik COM, protože ledová zrna migrují radiálně a vertikálně v disku. Podobný proces transportu a ozařování probíhá i v cirkumplanetárním disku kolem Jupitera.

Tyto hrbolaté uzlíky vznikly z minerálů, které na Marsu před miliardami let zanechaly zbytky podzemní vody. Rover Curiosity pořídil snímky těchto útvarů o velikosti hrášku při průzkumu geologických formací struktur zvaných „boxwork“ 21. srpna 2025.

Tento kompozitní snímek v infračerveném a optickém spektru ukazuje mladou hvězdu podobnou Slunci pojmenovanou HD 61005, která je vzdálená asi 120 světelných let. Vložený snímek je vytvořen z rentgenových pozorování z teleskopu Chandra a infračervených pozorování z HST. Ukazuje, jak mladá hvězda fouká „bubliny“ neboli nafukuje svou astrosféru.

Vědci vytvořili první globální mapu a analýzu malých hřebenů (small mare ridges – SMR) na Měsíci, což je charakteristický geologický rys tektonické aktivity. Analýza provedená vědci National Air and Space Museum’s Center for Earth and Planetary Studies a jejich kolegy, publikovaná v časopise Planetary Science Journal 24. prosince 2025, poprvé odhaluje, že SMR jsou geologicky mladé a jsou rozšířené napříč lunárními moři – rozlehlými, tmavými pláněmi na povrchu Měsíce. Objev týmu, jak SMR vznikají, představuje novou sadu potenciálních zdrojů měsíčních zemětřesení, které by mohly ovlivnit budoucí výběr míst pro přistání pilotovaných výprav.

Nadýchaná hvězdokupa rozlévající se po obloze může mít ve svém srdci skryté tajemství: roj více než 100 černých děr hvězdné hmotnosti. Dotyčná hvězdokupa se nazývá Palomar 5. Je to hvězdný proud, který se táhne přes 30 000 světelných let daleko a nachází se ve vzdálenosti asi 80 000 světelných let.