Jako každý rok se i letos sešli nadšení pozorovatelé ze širokého okolí, aby pod rouškou tmy ulehli na hvězdárenské louce a společně číhali na krásné Perseidy, jejichž aktivita právě večer 12. srpna vrcholila. Ti, kteří spatřené meteory počítali, hlásili za večer až 29 perseid, což je číslo vskutku krásné. K vidění ovšem nebyly jen „padající hvězdy“, v kopuli hlavní budovy byla také možnost dalekohledem sledovat Měsíc, jasné hvězdy a okolo jedenácti hodin i Saturn.
„Troufám si říci, že se akce velmi vydařila. Děkujeme všem za návštěvu a těšíme se na další ročník,“ dodává nakonec ředitel hvězdárny.
Byla zahájena stavba nové budovy Kulturně-kreativního centra (KKC), která vyroste na místě někdejších garáží u ulice J. K. Tyla. Ty už byly srovnány se zemí a nyní se pokračuje v budování hlubokých základů. KKC nabídne především mládeži prostor pro tradiční i netradiční vzdělávací akce. Nejen mládež bude mít zde, v KKC vybaveném adekvátně zařízenými prostory nejen učeben a pracoven, ale také laboratoří možnost se experimentálně i prakticky na vědě a výzkumu podílet. Objekt by měl začít sloužit veřejnosti od konce roku 2025.
Hvězdárnu zde můžete sledovat pod jménem astro_hvm a mít tak sice méně odbornou, ale zato přístupnější formu informování nejširší veřejnosti o naší činnosti jako na dlani.
Vědci byli 30. května 2024 ohromeni, když kámen, přes který přejelo vozítko Curiosity, popraskal a odhalil něco, co na rudé planetě dosud nebylo vidět: žluté krystaly síry. Od října 2023 rover zkoumá oblast Marsu bohatou na sírany, což je druh solí, které obsahují síru a tvoří se při odpařování vody. Ale tam, kde byly v minulosti zjištěny minerály na bázi síry – jinými slovy směs síry a dalších prvků – se v rozdrobené skále objevily krystaly z elementární neboli čisté síry. Není jasné, jaký vztah, pokud vůbec nějaký, má elementární síra k jiným minerálům na bázi síry v oblasti.
Oceán kapalné vody hluboko pod ledovým povrchem Pluta se dostává do centra pozornosti díky novým výpočtům Alexe Nguyena, postgraduálního studenta věd o Zemi, životním prostředí a planetárních vědách v umění na Washingtonské univerzitě v St. Louis. V článku publikovaném v časopise Icarus Alex Nguyen použil matematické modely a snímky ze sondy New Horizons, která prolétla kolem Pluta v roce 2015, aby se blíže podíval na oceán, který pravděpodobně pokrývá planetu pod silnou slupkou ledu z dusíku, metanu a vodního ledu. Patrick McGovern z Lunárního a planetárního institutu v Houstonu byl spoluautorem článku.
Mezinárodní tým astronomů použil více než 500 snímků z Hubbleova vesmírného teleskopu HST – pokrývajících dvě desetiletí pozorování – k detekci sedmi rychle se pohybujících hvězd v nejvnitřnější oblasti kulové hvězdokupy Omega Centauri, největší a nejjasnější známé kulové hvězdokupy. Tyto hvězdy poskytují nové přesvědčivé důkazy o přítomnosti gravitační síly způsobené středně hmotnou černou dírou (intermediate-mass black hole – IMBH), která je ovlivňuje. K dnešnímu dni bylo nalezeno pouze několik dalších kandidátů na IMBH.
Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST), který slaví své druhé výročí od zahájení pozorování, pořídil úžasné snímky interagujících galaxií známých jako Arp 142. Pomocí infračervené technologie Webbův teleskop zdokumentoval detailně interakci mezi galaxiemi Penguin (Tučňák) a Egg (Vejce), odhalil nové formace hvězd a nabídl pohled na dynamiku galaxií a jejich evoluci.
Na připojeném obrázku je umělecké ztvárnění oblasti jasného jádra kvasaru, aktivní galaxie. Supermasivní černá díra ve středu je obklopena jasným diskem plynu a prachu. Složka prachu dále může zakrývat výhled do nitra a září převážně ve středním infračerveném rozsahu, což je světlo, které lze analyzovat vesmírným teleskopem Jamese Webba (JWST). Z bezprostřední blízkosti černé díry, kolmo k disku, vyčnívá svazek vysokoenergetických částic unikajících do prostoru.
Formování Sluneční soustavy zahrnovalo akreci plynu a prachu do protoplanetárního disku, přičemž meteority poskytují klíčové poznatky o jeho raném složení. Objev žáruvzdorných kovů v meteoritech vnějších disků je v rozporu s předchozími modely, což ukazuje na složitější strukturu disku ovlivněnou gravitací Jupitera, která pomohla tyto kovy zachytit.
Galaxie Kráter 2, identifikovaná v roce 2016, vyniká mezi satelitními galaxiemi Mléčné dráhy díky své obrovské velikosti a extrémně nízké jasnosti, což naznačuje neobvyklou dynamiku temné hmoty. Převládající model CDM (cold dark matter) se s těmito vlastnostmi potýká jen těžko. Kráter 2, velká, matná satelitní galaxie vykazuje vlastnosti, které zpochybňují tradiční teorie studené temné hmoty. Teorie SIDM (self-interacting dark matter) poskytuje lepší vysvětlení a navrhuje interakce temné hmoty, které snižují hustotu a zvyšují velikost galaxie, což odpovídá pozorování.
Tento nový snímek z vesmírného dalekohledu NASA James Webb Space Telescope ukazuje mladou protohvězdu v procesu formování v ohnivém molekulárním mračnu ve tvaru přesýpacích hodin. Tato scéna zachycená pomocí přístroje MIRI (Mid-Infrared Instrument) odhaluje dynamické výrony a světlé oblasti způsobené interakcemi s okolními plyny a prachem. Webbův nejnovější snímek ve střední infračervené oblasti odhaluje formaci protohvězdy, zvýrazněnou barevnými variacemi, které podrobně popisují její dynamické interakce s okolním molekulárním mračnem.
Fotografování slabých objektů blízko jasných hvězd je neuvěřitelně obtížné. Přesto se to vědcům podařilo kombinací dat z kosmického dalekohledu Gaia (ESA) a z přístroje GRAVITY (ESO) na pozemském dalekohledu VLT. Pořídili první snímky dosud neviděných matných společníků osmi jasných hvězd. Tato technika odemyká vzrušující možnost pořídit snímky planet obíhajících blízko jejich hostitelských hvězd.
Sonda Mars InSight Lander (NASA) možná odpočívá na rudé planetě v důchodu, ale data z tohoto robotického průzkumníka stále vedou k seismickým objevům. V jedné z nejnovějších studií využívajících data z kosmické sondy mezinárodní tým vědců vedený výzkumníkem z Brown University zjistil, že Mars může být bombardován vesmírnými kameny častěji, než se dříve předpokládalo. Podle studie zveřejněné v Science Advances může být míra dopadu meteoritů dvakrát až desetkrát vyšší, než se dříve odhadovalo, v závislosti na velikosti meteoritů.