Z české hvězdárny až pod hvězdnaté nebe chilských And. Cesta, která propojuje dvě polokoule jediným cílem: zachytit stopu minulosti Sluneční soustavy – a právě jejich zachycení a analýza spojují evropské nebe s chilskými výšinami. Nová síť kamer a spektrografů sleduje meteory, které nám odhalují chemické složení dávných těles a možná i samotný původ planet. Za technickým pokrokem se skrývají měsíce příprav, testování a náročná instalace v nesnadných podmínkách Jižní Ameriky. Jak se český tým vydal naproti vesmíru a proč je jižní obloha pro výzkum taktéž důležitá?
V prvním prázdninovém týdnu si vám dovoluji nabídnout malé ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu, které již řadu let působí na naší hvězdárně.
Stát se vystudovaným astronomem nebo astrofyzikem bylo na počátku vzniku hvězdáren v 50. letech spíše snem než realitou. Veřejný vzdělávací systém tehdy nabízel pouze dvě cesty, jak se k astronomii či astrofyzice přiblížit – ani jedna z nich však nebyla příliš vhodná pro praktickou práci na hvězdárně."
Vědci z Havajské univerzity objevili, proč na Slunci „prší“ a odhalili, že záhadné proudy plazmy jsou způsobeny měnícím se elementárním složením. Na Slunci prší a vědci z Astronomického institutu Havajské univerzity (IfA) konečně odhalili důvod.
Na rozdíl od vodních kapek, které dopadají na Zemi, dochází ke slunečnímu dešti uvnitř sluneční koróny, oblasti extrémně horké plazmy, která se rozprostírá nad jejím povrchem. Tento jev zahrnuje chladnější a hustší shluky plazmy, které kondenzují vysoko v koroně a poté sestupují zpět ke Slunci. Vědci se roky snažili pochopit, jak je možné, že k tomuto procesu dochází tak rychle během slunečních erupcí.
Nové vysvětlení
Tuto dlouhotrvající záhadu nyní vyřešili Luke Benavitz, student prvního ročníku na IfA (Institute for Astronomy), a astronom Jeffrey Reep. Jejich zjištění, publikovaná v časopise Astrophysical Journal, poskytují zásadní aktualizaci modelů Slunce, které vědce po celá desetiletí mátly.
„V současné době modely předpokládají, že rozložení různých prvků v koróně je v celém prostoru a čase konstantní, což zjevně není pravda,“ řekl Benavitz. „Je vzrušující vidět, že když dovolíme prvkům, jako je železo, aby se s časem měnily, modely se konečně shodují s tím, co skutečně pozorujeme na Slunci. Díky tomu fyzika ožívá způsobem, který působí reálně.“
Proč je to důležité
Nový objev umožňuje solárním vědcům lépe modelovat chování Slunce během erupcí, což jsou poznatky, které by jednoho dne mohly pomoci předpovědět vesmírné počasí, jež ovlivňuje náš každodenní život.
Dřívější modely vyžadovaly k vysvětlení koronálního deště zahřívání po dobu hodin nebo dnů; sluneční erupce se však mohou objevit během několika minut. Práce týmu IfA ukazuje, že měnící se množství prvků může vysvětlit, jak se může déšť rychle tvořit.
„Tento objev je důležitý, protože nám pomáhá pochopit, jak Slunce skutečně funguje,“ řekl Reep. „Proces ohřevu nemůžeme přímo vidět, takže jako zástupný ukazatel používáme ochlazování. Pokud ale naše modely správně nezohlednily množství látek, doba ochlazování byla pravděpodobně nadhodnocena. Možná se budeme muset vrátit k rýsovacímu prknu ohledně koronálního ohřevu, takže je před námi spousta nové a vzrušující práce.“
Nové poznatky
Tento výzkum otevírá dveře mnohem širší škále otázek. Vědci nyní vědí, že zastoupení prvků v atmosféře Slunce by se mělo v průběhu času měnit, což zpochybňuje dlouhodobé modely, které předpokládaly, že je neměnné. To znamená, že objev sahá daleko za rámec koronálního deště a nutí vědce k přehodnocení toho, jak se chovají vnější vrstvy Slunce a jak se energie pohybuje jeho atmosférou.
Zdroj: https://scitechdaily.com/it-rains-on-the-sun-and-scientists-finally-know-why/ a https://www.hawaii.edu/news/2025/10/01/solar-rain-mystery/
autor: František Martinek