Aktuality AK

Hvězda Betelgeuze je mezi amatérskými astronomy oblíbená již mnoho let. Její nedávné nečekané ztemnění přitahuje k této červené proměnné hvězdě v Orionu ještě větší pozornost. Má několik cyklů proměnnosti. Jeden z nich nastává v periodě 2 170 dní, což je pětkrát více, než je její běžná pulzační perioda.

Páté meziagenturní cvičení Planetary Defense Interagency Tabletop Exercise, organizované NASA ve spolupráci s FEMA a dalšími americkými agenturami, se zaměřilo na hodnocení národní připravenosti proti potenciálním dopadům asteroidů nebo komet. Cvičení prozkoumalo hypotetické scénáře zahrnující různé stupně ohrožení a umožnilo posouzení současných technologií a strategií, včetně těch odvozených z mise DART, zaměřených na odvrácení potenciálních vesmírných hrozeb.

Astronomové používající interferometr Center for High Angular Resolution Astronomy (CHARA) Array, pracující v oboru viditelného a infračerveného světla, pozorovali Polárku, členku trojhvězdného systému a nejbližší a nejjasnější klasickou hvězdu typu cefeidy. Astronomové používají tyto hvězdy jako „standardní svíčky“, protože jejich skutečná jasnost závisí na periodě pulsace: jasnější hvězdy pulsují pomaleji než slabší hvězdy. Polárka je také známá jako Severka, α Ursae Minoris, HR 424 nebo HD 8890.

Asteroid Psyche vznikl za sněžnou čarou Sluneční soustavy a později migroval do hlavního pásu planetek. Planetologové na základě spektrálních dat z vesmírného dalekohledu James Webb Space Telescope (JWST) potvrdili detekci molekul hydroxylu na povrchu kovového asteroidu Psyche. Přítomnost hydratovaných minerálů naznačuje složitou historii planetky Psyche.

Vědci byli 30. května 2024 ohromeni, když kámen, přes který přejelo vozítko Curiosity, popraskal a odhalil něco, co na rudé planetě dosud nebylo vidět: žluté krystaly síry. Od října 2023 rover zkoumá oblast Marsu bohatou na sírany, což je druh solí, které obsahují síru a tvoří se při odpařování vody. Ale tam, kde byly v minulosti zjištěny minerály na bázi síry – jinými slovy směs síry a dalších prvků – se v rozdrobené skále objevily krystaly z elementární neboli čisté síry. Není jasné, jaký vztah, pokud vůbec nějaký, má elementární síra k jiným minerálům na bázi síry v oblasti.

Oceán kapalné vody hluboko pod ledovým povrchem Pluta se dostává do centra pozornosti díky novým výpočtům Alexe Nguyena, postgraduálního studenta věd o Zemi, životním prostředí a planetárních vědách v umění na Washingtonské univerzitě v St. Louis. V článku publikovaném v časopise Icarus Alex Nguyen použil matematické modely a snímky ze sondy New Horizons, která prolétla kolem Pluta v roce 2015, aby se blíže podíval na oceán, který pravděpodobně pokrývá planetu pod silnou slupkou ledu z dusíku, metanu a vodního ledu. Patrick McGovern z Lunárního a planetárního institutu v Houstonu byl spoluautorem článku.

Mezinárodní tým astronomů použil více než 500 snímků z Hubbleova vesmírného teleskopu HST – pokrývajících dvě desetiletí pozorování – k detekci sedmi rychle se pohybujících hvězd v nejvnitřnější oblasti kulové hvězdokupy Omega Centauri, největší a nejjasnější známé kulové hvězdokupy. Tyto hvězdy poskytují nové přesvědčivé důkazy o přítomnosti gravitační síly způsobené středně hmotnou černou dírou (intermediate-mass black hole – IMBH), která je ovlivňuje. K dnešnímu dni bylo nalezeno pouze několik dalších kandidátů na IMBH.

Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST), který slaví své druhé výročí od zahájení pozorování, pořídil úžasné snímky interagujících galaxií známých jako Arp 142. Pomocí infračervené technologie Webbův teleskop zdokumentoval detailně interakci mezi galaxiemi Penguin (Tučňák) a Egg (Vejce), odhalil nové formace hvězd a nabídl pohled na dynamiku galaxií a jejich evoluci.

Na připojeném obrázku je umělecké ztvárnění oblasti jasného jádra kvasaru, aktivní galaxie. Supermasivní černá díra ve středu je obklopena jasným diskem plynu a prachu. Složka prachu dále může zakrývat výhled do nitra a září převážně ve středním infračerveném rozsahu, což je světlo, které lze analyzovat vesmírným teleskopem Jamese Webba (JWST). Z bezprostřední blízkosti černé díry, kolmo k disku, vyčnívá svazek vysokoenergetických částic unikajících do prostoru.

Formování Sluneční soustavy zahrnovalo akreci plynu a prachu do protoplanetárního disku, přičemž meteority poskytují klíčové poznatky o jeho raném složení. Objev žáruvzdorných kovů v meteoritech vnějších disků je v rozporu s předchozími modely, což ukazuje na složitější strukturu disku ovlivněnou gravitací Jupitera, která pomohla tyto kovy zachytit.