Již tradičně se minimálně jednou za rok na naší hvězdárně objeví studenti předmětu SLO/PA Univerzity Palackého v Olomouci, Společné laboratoře optiky UP a FZÚ AV ČR. Stejně tomu bylo i letos, ale přece jen ta letošní stáž byla něčím výjimečná… světe div se, vyšlo nám počasí! A čím vším se studenti u nás zabývali? Hlavními tématy byly astronomické přístroje, astronomická pozorování a jejich zpracování.
Také valašskomeziříčská hvězdárna se v pátek 15. 3. 2024 zapojila do celorepublikového Dne hvězdáren a planetárií, aby veřejnosti představila práci těchto pracovišť, jejich význam a přínosy. Připravili jsme bohatý program od odpoledních až do večerních hodin, kdy si mohli trpěliví návštěvníci prohlédnout nejen našeho nejbližšího nebeského souputníka, ale také největší planetu Sluneční soustavy Jupiter. Odpolední programy byl určený zejména dětem a v podvečer jsme veřejnosti slavnostně představili dva nové nafukovací modely těles nebeských, Slunce a naší planety Země.
Klub nadaných dětí funguje na hvězdárně od roku 2019. Klub se každý nový školní rok otevírá pro nové zájemce, výjimkou byl hned první ročník, který se kvůli covidovým omezením protáhl na roky dva.
Ve školním roce 2023/2024 klub navštěvuje 8 chlapců ve věku 8-10 let se svým jedním rodičem.
Nedávná studie vedená výzkumným pracovníkem Gran Sasso Science Institute Manuelem Arcou Seddou a publikovaná v Monthly Notices of the Royal Astronomical Society journal (MNRAS), vrhá nové světlo na mechanismy, které vedou ke vzniku záhadných středně-hmotných černých děr (IMBH). Jedná se o objekty s hmotností mezi několika stovkami a desítkami tisíc hmotností Slunce, které by mohly představovat spojení mezi jejich menšími příbuznými: hvězdnými černými dírami a superhmotnými obry, kteří obývají centra galaxií.
Kamera NIRCam vesmírného teleskopu Jamese Webba (JWST) odhalila malé, slabé galaxie splývající s většími v raném vesmíru a vyřešila záhadu detekovaného vodíkového světla, které mělo být zakryto. Tento objev, spolu s pokročilými simulacemi, vrhá nové světlo na formování a vývoj galaxií v raném vesmíru.
Astronomové pozorovali pomocí Hubbleova vesmírného teleskopu HST za použití kamery WFC3 nejmenší exoplanetu, kde byla v její atmosféře detekována vodní pára. Planeta GJ 9827 d (Gliese 9827 d) s pouhým přibližně dvojnásobným průměrem než Země by mohla být příkladem potenciálních planet s atmosférou bohatou na vodu jinde v naší Galaxii.
Vrtulník NASA Ingenuity Mars Helicopter, který tvořil historii, ukončil svou misi na rudé planetě poté, co mnohonásobně překonal očekávání a uskutečnil o desítky letů více, než bylo plánováno. Zatímco vrtulník zůstává ve vzpřímené poloze a komunikuje s pozemními dispečery, snímky jeho letu z 18. ledna odeslané na Zemi tento týden ukazují, že jeden nebo více jeho rotorových listů utrpělo poškození během přistání a již není schopen dalšího letu.
Mezinárodní tým výzkumníků vedený Mungo Frostem z výzkumného centra SLAC v Kalifornii získal nové poznatky o vzniku diamantového deště na ledových planetách, jako je Neptun a Uran, a to pomocí rentgenového laseru European XFEL v Schenefeldu. Výsledky také poskytují vodítka ke vzniku komplexních magnetických polí těchto planet.
Astronomové si mohou položit některé z nejzákladnějších otázek, které existují; od toho, zda jsme ve vesmíru sami až po to, jaká je povaha tajemné temné energie a temné hmoty tvořící většinu vesmíru. Nyní velká skupina astronomů z celého světa staví dosud největší optický dalekohled – Extrémně velký dalekohled (ELT) – v Chile. Jakmile bude dalekohled v roce 2028 dokončen, mohl by poskytnout odpovědi, které změní naše znalosti o vesmíru. Úvodní fotografie pokračující výstavby dalekohledu ELT byla pořízena v polovině roku 2023.
Astronomové objevili nejstarší pozorovanou černou díru, která se datuje od úsvitu vesmíru, a zjistili, že „požírá“ svou hostitelskou galaxii až k smrti. Mezinárodní tým vedený univerzitou v Cambridge použil vesmírný teleskop Jamese Webba (JWST) k detekci černé díry, která pochází z doby 400 milionů let po Velkém třesku, tedy z období před více než 13 miliardami let. Výsledky, o nichž hlavní autor Roberto Maiolino říká, že jsou „obrovským skokem vpřed“, jsou uvedeny v časopise Nature.
Větrem ošlehané hromady prachu, nebo vrstvy ledu? Sonda Mars Express (ESA) znovu studovala jeden z nejzáhadnějších útvarů Marsu, aby objasnila jeho složení. Její nálezy naznačují přítomné vrstvy vodního ledu táhnoucí se několik kilometrů pod povrchem – jedná se o nejvíce vody, jaké kdy bylo v této části planety nalezeno.
Christopher Stark z Goddard Space Flight Center (NASA) a jeho kolegové představili nové koronografické snímky z přístrojů NIRCam (Near-Infrared Camera) a MIRI (Mid-Infrared Instrument) na palubě vesmírného teleskopu Jamese Webba, které odhalují dosud neviděné struktury v disku materiálu kolem mladé hvězdy Beta Pictoris (β Pic). Jedná se o mladý planetární systém, který se nachází přibližně 63 světelných let od Země. Odhaduje se, že je pouze 20 milionů let starý a je známo, že hostí planetu typu plynného obra Beta Pictoris b.
Pozorování pomocí interferometru Very Large Telescope Interferometer (VLTI) Evropské jižní observatoře (ESO) nalezla různé silikátové sloučeniny a potenciálně železo, tj. látky, které také ve velkém množství nacházíme na kamenných planetách Sluneční soustavy. Tříprstencová struktura se nachází v zóně vznikajících planet v cirkumstelárním disku, kde kovy a minerály slouží jako rezervoár stavebních bloků planet.