Aktuality AK

Mocná kosmická událost z roku 2004 – záblesk záření gama z magnetaru vzdáleného 30 000 světelných let – byla právě odhalena jako hlavní zdroj nejtěžších prvků ve vesmíru, jako je zlato a platina. Vědci prokázali, že při této intenzivní erupci, která byla jasnější než cokoliv jiného, co bylo v naší Galaxii dosud pozorováno, vznikly během exploze těžké prvky. Toto zjištění přepisuje dosavadní poznatky o vzniku prvků a naznačuje, že magnetary mohou být klíčovými hráči při šíření těchto vzácných materiálů ve vesmíru, včetně vzácných kovů na Zemi.

Tuto mapu celé oblohy vytvořila a zveřejnila mise Gaia Evropské vesmírné agentury a obsahuje data z více než 1,8 miliardy hvězd. Zobrazuje celkovou jasnost a barvu hvězd pozorovaných družicí a zveřejněných v rámci vydání Gaia Early Data Release 3 (Gaia EDR3) v roce 2020. Jako žluté body jsou překryty polohy více než 1000 mladých hvězd; tyto hvězdy tvoří nově objevenou rodinu Ophion, která se brzy zcela rozptýlí ze své hvězdné školky a rozprchne se po Mléčné dráze. K objevu skupiny Ophion, která se chová jako žádná jiná hvězdná rodina, kterou jsme doposud pozorovali, přispěla spektroskopická data z družice Gaia.

Obrázek ukazuje, jak by mohla vypadat exoplaneta K2-18 b na základě vědeckých dat. K2-18 b, exoplaneta 8,6krát hmotnější než Země, obíhá kolem chladné trpasličí hvězdy K2-18 v obyvatelné zóně a leží 120 světelných let od Země.

Vesta, která byla kdysi považována za miniplanetu, možná nakonec jádro nemá. Nová data naznačují, že jde buď o neúplně zformovaný svět, nebo o odlomený kus z jiné formující se planety. Tento překvapivý zvrat zpochybňuje vše, co si vědci mysleli, že vědí o jedné z největších planetek Sluneční soustavy.

Hvězdotvorná oblast Sagittarius C, kterou zachytil vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST), se nachází asi 200 světelných let od centrální supermasivní černé díry Mléčné dráhy nazvané Sagittarius A*. Spektrální index vlevo dole ukazuje, jak byla rádiovým datům přiřazena barva pro vytvoření snímku. Na záporném konci se nachází netepelná emise, stimulovaná elektrony spirálovitě se pohybujícími kolem siločar magnetického pole. Na kladné straně je tepelná emise pocházející z horkého, ionizovaného plazmatu. U Webbova teleskopu se barva přiřazuje posunem infračerveného spektra do barev viditelného světla. Nejkratší infračervené vlnové délky jsou modřejší a delší vlnové délky se jeví více červené (viz připojený obrázek).

Nově objevený molekulární oblak, který byl pro astronomy dlouho neviditelný, je jednou z největších jednotlivých struktur na obloze a patří k nejbližším Slunci a Zemi, které kdy byly objeveny. Molekulární mračna se skládají z plynu a prachu, přičemž nejčastější molekulou je vodík, nejrozšířenější molekula ve vesmíru a klíčová složka při vzniku všech známých hvězd a planet. Tyto struktury obsahují i další molekuly, například oxid uhelnatý.

Během miliard let se vesmír proměnil z jednoduššího stavu ve složitou kosmickou síť, ale nový výzkum naznačuje, že růst vesmírných struktur nemusel probíhat přesně podle předpovědí. Pomocí dat z Atacama Cosmology Telescope a Dark Energy Spectroscopic Instrument vědci porovnali dávné vesmírné světlo s moderním rozložením galaxií, čímž v podstatě vytvořili vícerozměrnou kosmickou časovou osu. Jejich zjištění odhalují drobnou, ale zajímavou nesrovnalost: zdá se, že hmota je dnes o něco méně „hrudkovitá“, než předpokládaly dřívější modely. Tato jemná nepravidelnost sice není natolik velká, aby přepsala fyziku, ale otevírá vzrušující možnosti ohledně sil, jako je temná energie, které by mohly nenápadně přetvářet vesmír.

Nová odvážná teorie naznačuje, že vesmír nezačal jediným Velkým třeskem, ale rozvíjel se prostřednictvím série ultrarychlých, neviditelných výbuchů zvaných „časové singularity“. Tyto prchavé události zaplavily prostor energií a hmotou a vytvořily galaxie a struktury, které dnes vidíme – aniž by k tomu potřebovaly temnou hmotu nebo temnou energii. Tento model zpochybňuje dlouholeté kosmologické předpoklady a nabízí nové vysvětlení rozpínání vesmíru, protože navrhuje, že tyto singularity, ačkoliv jsou nepozorovatelné, mohou být skutečnými hybateli vesmírného vývoje.

Astronomové z MIT (Massachusetts Institute of Technology) objevili na základě dat z družice TESS (Transiting Exoplanet Survey Satellite) kamennou exoplanetu obíhající kolem jasné trpasličí hvězdy spektrálního typu K s názvem BD+05 4868A. Pozorovali proměnnou hloubku tranzitu, která je charakteristická pro chvosty podobné kometám, jež vznikají z prachových výronů vycházejících z rozpadající se planety. Unikátní pro tuto exoplanetu je přítomnost výrazných prachových chvostů jak v závěsném, tak v předním směru, které přispívají k pohasínání světla hostitelské hvězdy.

Vědci z Oxfordu odhalili vesmírné překvapení, které ukazuje, že vodík potřebný k tvorbě vody byl obsažen v samotných horninách, z nichž vznikla Země. Vědci z Oxfordské univerzity zpochybnili rozšířenou teorii, že voda na Zemi pochází z dopadů asteroidů. Zkoumali vzácný meteorit, který se velmi podobá materiálu, z něhož vznikla raná Země. Jejich analýza odhalila, že tento materiál obsahuje mnohem více vodíku – klíčové složky vody – než se dosud předpokládalo. Tato zjištění podporují myšlenku, že Země měla potřebné složky pro vznik vody od samého počátku, aniž by se spoléhala na dodávky z asteroidů.