Aktuality AK

V roce 1665 italský astronom Giovanni Cassini pozoroval obří tmavou skvrnu na Jupiteru, kterou nazval „Permanent Spot“ (Trvalá skvrna). Přestože astronomové záhadně ztratili stopu po celá staletí, vždy jsme si mysleli, že původní „Permanent Spot“ by mohla být Velká rudá skvrna – masivní bouře v atmosféře Jupitera – kterou dnes známe.

Nedávno byli vědci i internet ohromeni, když Perseverance spatřila černobílý pruhovaný kámen, který se na Marsu nepodobal žádnému z předchozích. Je to známka vzrušujících objevů, které přijdou? Už je to skoro měsíc, co rover začal stoupat po strmých svazích vedoucích k okraji kráteru při honbě za prastarými kameny, které by nás mohly poučit o rané marťanské historii. Zatímco tyto složité svahy vedly k pomalému počátečnímu stoupání, pokrok v jízdě se v posledních dnech výrazně zlepšil, protože Perseverance křižovala po rovinatějším úseku. Z tohoto výhledu nyní rover může spatřit orientační body z dřívějších dob mise, jako je ikonický výběžek „Kodiak“ na zamlženém obzoru v důsledku obsahu prachu z nedalekých prachových bouří.

Existuje významný rozdíl mezi dvěma okraji atmosféry WASP-107 b, superneptunské exoplanety o velikosti planety Jupiter, ale pouze o desetině její hmotnosti. WASP-107 je vysoce aktivní hvězda hlavní posloupnosti spektrálního typu K nacházející se asi 212 světelných let daleko v souhvězdí Panny. Hvězda hostí WASP-107 b, jednu ze známých exoplanet s nejnižší hustotou – typ, který astrofyzikové nazvali „super-puff“ neboli „cukrová vata“.

Nedávno objevený blízkozemní asteroid s názvem 2024 PT5 se stane v období od 29. září do 25. listopadu 2024 miniměsícem Země. „Země může pravidelně zachytávat asteroidy z populace blízkozemských objektů (NEO – Near-Earth Object) a usadit je na oběžné dráze, čímž z nich udělá miniměsíce,“ napsali ve svém článku vědci z Universidad Complutense de Madrid Carlos de la Fuente Marcos a Raúl de la Fuente Marcos. „Někdy při těchto dočasných zachycení nedokončí ani jeden oběh, než uniknou z oběžné dráhy a vrátí se na své pravidelné heliocentrické trajektorie.“

Hubbleovo ultra hluboké pole HUDF (Hubble Ultra-Deep Field) obsahující téměř 10 000 galaxií je nejhlubším snímkem vesmíru ve viditelném světle. Snímek vyžadoval 800 expozic pořízených během 400 oběhů HST kolem Země. Celková doba expozice byla 11,3 dne, pořízená byla mezi 24. zářím 2003 a 16. lednem 2004.

Ačkoliv je Mars v současnosti chladnou a suchou planetou, geologické důkazy naznačují, že kapalná voda na něm existovala již před 3 až 4 miliardami let. Kde je voda, tam je obvykle i život. Při hledání odpovědi na palčivou otázku o životě na Marsu vytvořili vědci z Tohoku University podrobný model produkce organických látek v dávné marťanské atmosféře.

Průkopnická studie odhalila nové spektrální čáry gama záření v nejjasnějším gama záblesku ve vesmíru, GRB 221009A, odhalující hlubší pohled do fyziky záblesků gama záření. Nový výzkum dosud nejjasnějších záblesků gama (GRB) odhalil bezprecedentní čáry gama záření, které poskytují nový pohled na fyziku těchto jevů.

Čínští vědci objevili slibnou černou díru s hmotností ležící v tzv. hmotnostní mezeře, a to pomocí metod měření radiální rychlosti a astrometrie. Studie byla zveřejněna online v Nature Astronomy 10. září 2024 a byla provedena týmem vedeným Dr. Wangem Songem, přidruženým výzkumníkem z Národních astronomických observatoří Čínské akademie věd (NAOC).

Výzkumníci odkryli pomocí čínského dalekohledu FAST (Five hundred meter Aperture Spherical Telescope) šest vzdálených galaxií bohatých na vodík s potenciálem pro tvorbu hvězd, což významně posunulo naše chápání raného vesmíru. Hongwei Xi z Národních astronomických observatoří Čínské akademie věd (NAOC) a jeho tým prostudovali charakteristiky šesti nově identifikovaných galaxií s vysokým rudým posuvem. Tento objev byl učiněn pomocí pětisetmetrového radioteleskopu (FAST) umístěného v provincii Guizhou v Číně. Jejich zjištění byla publikována v The Astrophysical Journal Letters.

Nedávný výzkum poukazuje na to, že supernovy s běžnou obálkou jsou klíčové pro vznik prvků těžších než lanthanoidy, což reviduje dřívější názory, že primárním místem jsou splynutí neutronových hvězd. Tento objev otevírá nové cesty k pochopení vesmíru a je vodítkem pro budoucí astrofyzikální studie.