Aktuality AK

Vědci z Berkeley Lab odhalují záhady asteroidu Bennu starého 4,5 miliardy let pomocí nejmodernější technologie. Asteroid ukrývá stopy dávné slané vody, slaných minerálů a dokonce i organických molekul – potenciální vodítka ke vzniku života. Vědci používají rentgenovou a elektronovou mikroskopii k analýze těchto vesmírných hornin na atomární úrovni, čímž odhalují, jak se formovaly rané planetární systémy. Ještě zajímavější je, že našli aminokyseliny a nukleobáze, základní stavební kameny života, což naznačuje, že asteroidy jako Bennu mohly hrát roli při vzniku života na Zemi.

Podivný zdroj energie v centru Mléčné dráhy může být novým typem temné hmoty. Vědci zjistili, že vodíkový plyn je zde ionizován nečekaným způsobem, který kosmické záření nedokáže vysvětlit. Místo toho navrhují, že se zde srážejí lehké částice temné hmoty a vznikají nabité částice. To by mohlo změnit naše představy o temné hmotě a její roli ve vesmíru.

Bílý trpaslík v mlhovině Helix možná zničil planetu, což vysvětluje desítky let nevysvětlitelné rentgenové záření. Astronomové se domnívají, že planeta se přiblížila příliš blízko, byla roztrhána a její úlomky nyní ovlivňují záření hvězdy. Více než 40 let si astronomové lámali hlavu nad podivnými rentgenovými signály z bílého trpaslíka uvnitř mlhoviny Helix. Nyní možná mají odpověď – gravitace hvězdy pravděpodobně roztrhala celou planetu.

Tento infračervený snímek z vesmírného dalekohledu NASA Jamese Webba (JWST) pořídila palubní kamera pro blízkou infračervenou oblast v rámci programu JWST Advanced Deep Extragalactic Survey (JADES). Data z kamery NIRCam byla použita k určení galaxií, které budou dále zkoumány pomocí spektroskopických pozorování. U jedné z takových galaxií, JADES-GS-z14-0 (na obrázku ve výřezu), byl určen červený posuv 14,3, což z ní činí současného rekordmana jako nejvzdálenější známou galaxii. To odpovídá době méně než 300 milionů let po Velkém třesku.

Tým astronomů z Tchaj-wanu, Kanady, Spojených států a Francie objevil dalších 128 měsíců obíhajících kolem plynného obra Saturnu, čímž se celkový počet jeho potvrzených měsíců zvýšil na 274. Mezinárodní astronomická unie tento objev potvrdila 11. března 2025.

Astronomové objevili soubor malých galaxií vzdálených zhruba 3 miliony světelných let, který zahrnuje nejmenší a nejslabší galaxii, jaká kdy byla pozorována. Tato galaxie, označená jako Andromeda XXXV, a její souputnice obíhající kolem sousední galaxie Andromeda (M31) by mohly změnit naše představy o vesmírném vývoji. Je to proto, že takto malé trpasličí galaxie by měly být zničeny v horkých a hustých podmínkách raného vesmíru. Přesto tato malá galaxie nějakým způsobem přežila, aniž by se "usmažila".

Úvodní obrázek zobrazuje strukturu galaxie NGC 5084 s daty z rentgenové observatoře Chandra X-ray Observatory překrytými snímkem galaxie ve viditelném světle. Data z observatoře Chandra, znázorněná fialovou barvou, odhalila čtyři chuchvalce horkého plynu vycházející ze supermasivní černé díry, která rotuje „převrácená“ v jádru galaxie.

Již sto let zkoumají astronomové Barnardovu hvězdu v naději, že kolem ní najdou planety. Hvězdu objevil E. E. Barnard na Yerkesově observatoři v roce 1916. Nyní astronomové využívající přístroj MAROON-X na teleskopu Gemini North, který je polovinou Mezinárodní observatoře Gemini NSF, nalezli spolehlivé důkazy o existenci tří exoplanet kolem Barnardovy hvězdy, z nichž dvě byly již dříve klasifikovány jako kandidáti. Data z MAROON-X rovněž zkombinovali s daty z přístroje ESPRESSO na dalekohledu ESO Very Large Telescope (VLT) a potvrdili existenci čtvrté planety, čímž ji rovněž povýšili z kandidáta na skutečnou exoplanetu.

Publikovaný snímek představuje molekulární emisní čáry ze záhadných ledových objektů zachycených radioteleskopem ALMA. Obrázek na pozadí je složená infračervená barevná mapa, kde 1,2mikronové světlo je zobrazeno azurově a 4,5mikronové světlo červeně; mapa je založena na infračervených datech z projektů 2MASS a WISE.

Koblihy prachu: Umělecké ztvárnění hvězdného systému PDS 70 s protoplanetami, z nichž každá je obklopena prachovými prstenci osvětlenými svitem hvězd. Samotné planety (nejsou v měřítku) mají tenké prstence z plazmatu zahřátého na přibližně 7 760 stupňů Celsia, které září v červené emisní čáře světla H-alfa.