Aktuality AK

Satelitní pozorování ukazují, že globální noční osvětlení Země stabilně roste, ačkoliv tento trend se v jednotlivých regionech značně liší, přičemž některé oblasti se rychle zjasňují, zatímco jiné slábnou. Analýza dat ze satelitního přístroje VIIRS Day/Night Band, která pokrývala období let 2014 až 2022, ukazuje, že umělé noční osvětlení se celosvětově zvyšuje přibližně o 2 procenta ročně.

Kde je dělicí čára mezi hvězdami a nejhmotnějšími planetami? Vědci se domnívají, že to může záviset na způsobu jejich vzniku. Může se jednat buď o postup zdola nahoru, kdy se planety postupně zvětšovaly, nebo o postup shora dolů, kdy se velké mračno plynu a prachu fragmentuje na menší části o velikosti planety? Astronomové použili vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) ke studiu objektu o hmotnosti asi 15krát větší než Jupiter, což jej řadí přímo na dělicí čáru mezi těmito dvěma procesy. Zjistili, že objekt s názvem 29 Cygni b se pravděpodobně formoval zdola nahoru, nikoliv shora dolů. Jinými slovy, zformoval se jako planeta, nikoliv jako hvězda.

Hluboké vrstvy roztavené horniny uvnitř některých exoplanet typu superzemě by mohly generovat silná magnetická pole – potenciálně silnější než pozemské – a pomáhat chránit tyto planety před škodlivým zářením. Hluboko uvnitř masivních skalnatých exoplanet mohou skryté oceány roztavené horniny generovat silná magnetická pole neočekávaným způsobem.

Hluboko uvnitř vzdálených ledových obrů naší Sluneční soustavy se známé prvky mohou chovat neobvyklým způsobem. Hluboké nitro ledových obrů, jako jsou Uran a Neptun, může obsahovat dříve neznámou formu hmoty, jak vyplývá z nového počítačového výzkumu vědců Cong Liu a Ronald Cohen z Earth and Planets Laboratory of Carnegie Institution for Science.

Deset studentů bakalářského studia z University of Chicago učinilo ohromující objev s využitím dat z přehlídky Sloan Digital Sky Survey (SDSS). V rámci svého „Terénního kurzu astrofyziky“ lokalizovali jednu z nejstarších hvězd ve vesmíru, která se nachází v Mléčné dráze. Hvězda SDSS J0715-7334 je rudý obr 29krát hmotnější než naše Slunce a nachází se 79 256 světelných let daleko. Ale tady věci začínají být skutečně zajímavé: podle jejich zjištění se tato hvězda nezrodila v Mléčné dráze, ale migrovala sem z jiné galaxie. Tým vede profesor Alex Ji, zástupce vědeckého pracovníka projektu SDSS-V, a asistenti Hillary Andales a Pierre Thibodeaux.

Ledový obr Uran je jedním z nejvíce fascinujících objektů Sluneční soustavy díky své boční rotaci, složitému systému prstenců a unikátní rodině měsíců. Je však také jedním z nejméně prozkoumaných objektů Sluneční soustavy kvůli své vzdálenosti od Slunce. Vzhledem k tomu, že Voyager 2 zůstává jedinou sondou, která Uran navštívila, vědci nadále navrhují a představují koncepty misí pro návrat k prozkoumání Uranu a jeho ledových tajemství.

Obrovské halo plynného vodíku bylo nalezeno v datech z experimentu s temnou energií Hobby-Eberly Telescope Dark Energy Experiment (HETDEX) a překryté jeho polohou, jak je vidět na hloubkovém snímkování z vesmírného dalekohledu Jamese Webba (JWST). Tento systém, který existoval před 11,3 miliardami let, září kombinovaným světlem mnoha galaxií v něm obsažených, přičemž nejjasnější oblast je znázorněna červeně. Pomocí dat z experimentu HETDEX astronomové zvýšili známý počet těchto halo více než desetkrát – ze zhruba 3 000 na více než 33 000.

Raný vesmír je naprosto tak daleko od našeho chápání fungování světa, že je těžké ho popsat slovy. Tehdy nebyl vesmír plný hvězd a galaxií, ale vroucí polévky kvarků a gluonů, s několika mikroskopickými černými dírami, které občas explodovaly jako hlubinné nálože. To je raný vesmír, jak teoretizuje nový článek, dostupný v předtisku na arXiv, od výzkumníků z Vrije Universiteit Brussel a Massachusetts Institute of Technology (MIT).

Současná kosmologie je postavena na třech teoretických pilířích: speciální relativitě, Newtonově gravitaci a kvantové mechanice. Každý z nich je podpořen množstvím experimentálních důkazů, ale každý popisuje fyzikální svět způsobem, který je v rozporu s těmi dvěma dalšími.

Neptun je nejvzdálenější planeta Sluneční soustavy; studený, modrý ledový obr, který se nachází téměř 30krát dále od Slunce než Země. V této vzdálenosti teploty klesají téměř na mínus 200 °C a jeden „rok“ trvá 165 pozemských let. Navzdory své izolaci je světem bičovaným nejrychlejšími větry ve Sluneční soustavě a domovem jednoho z nejbizarnějších měsíců.