Aktuality AK

Nově objevený molekulární oblak, který byl pro astronomy dlouho neviditelný, je jednou z největších jednotlivých struktur na obloze a patří k nejbližším Slunci a Zemi, které kdy byly objeveny. Molekulární mračna se skládají z plynu a prachu, přičemž nejčastější molekulou je vodík, nejrozšířenější molekula ve vesmíru a klíčová složka při vzniku všech známých hvězd a planet. Tyto struktury obsahují i další molekuly, například oxid uhelnatý.

Během miliard let se vesmír proměnil z jednoduššího stavu ve složitou kosmickou síť, ale nový výzkum naznačuje, že růst vesmírných struktur nemusel probíhat přesně podle předpovědí. Pomocí dat z Atacama Cosmology Telescope a Dark Energy Spectroscopic Instrument vědci porovnali dávné vesmírné světlo s moderním rozložením galaxií, čímž v podstatě vytvořili vícerozměrnou kosmickou časovou osu. Jejich zjištění odhalují drobnou, ale zajímavou nesrovnalost: zdá se, že hmota je dnes o něco méně „hrudkovitá“, než předpokládaly dřívější modely. Tato jemná nepravidelnost sice není natolik velká, aby přepsala fyziku, ale otevírá vzrušující možnosti ohledně sil, jako je temná energie, které by mohly nenápadně přetvářet vesmír.

Nová odvážná teorie naznačuje, že vesmír nezačal jediným Velkým třeskem, ale rozvíjel se prostřednictvím série ultrarychlých, neviditelných výbuchů zvaných „časové singularity“. Tyto prchavé události zaplavily prostor energií a hmotou a vytvořily galaxie a struktury, které dnes vidíme – aniž by k tomu potřebovaly temnou hmotu nebo temnou energii. Tento model zpochybňuje dlouholeté kosmologické předpoklady a nabízí nové vysvětlení rozpínání vesmíru, protože navrhuje, že tyto singularity, ačkoliv jsou nepozorovatelné, mohou být skutečnými hybateli vesmírného vývoje.

Astronomové z MIT (Massachusetts Institute of Technology) objevili na základě dat z družice TESS (Transiting Exoplanet Survey Satellite) kamennou exoplanetu obíhající kolem jasné trpasličí hvězdy spektrálního typu K s názvem BD+05 4868A. Pozorovali proměnnou hloubku tranzitu, která je charakteristická pro chvosty podobné kometám, jež vznikají z prachových výronů vycházejících z rozpadající se planety. Unikátní pro tuto exoplanetu je přítomnost výrazných prachových chvostů jak v závěsném, tak v předním směru, které přispívají k pohasínání světla hostitelské hvězdy.

Vědci z Oxfordu odhalili vesmírné překvapení, které ukazuje, že vodík potřebný k tvorbě vody byl obsažen v samotných horninách, z nichž vznikla Země. Vědci z Oxfordské univerzity zpochybnili rozšířenou teorii, že voda na Zemi pochází z dopadů asteroidů. Zkoumali vzácný meteorit, který se velmi podobá materiálu, z něhož vznikla raná Země. Jejich analýza odhalila, že tento materiál obsahuje mnohem více vodíku – klíčové složky vody – než se dosud předpokládalo. Tato zjištění podporují myšlenku, že Země měla potřebné složky pro vznik vody od samého počátku, aniž by se spoléhala na dodávky z asteroidů.

Publikovaná ilustrace využívá data získaná sondou Juno, která zobrazuje silné bouře ve velkých výškách na Jupiteru. Citlivá kamera hvězdné navigační soustavy sondy Juno zaznamenala neobvyklé blesky na neosvětlené straně Jupitera během blízkých průletů sondy kolem planety. Na Jupiteru bylo potvrzeno bizarní krupobití ledových „kašovitých koulí“ – kašovité směsi čpavku a vody – kde intenzivní údery blesků osvětlují tyto zmrzlé kašovité koule, jež prší z výškových bouří.

Nový výzkum vedený astronomy z Havajské univerzity naznačuje, že náš vesmír může rotovat – ale jen velmi pomalu. Při utváření vesmíru vytváří gravitace rozsáhlou pavučinovou strukturu vláken, která spojuje galaxie a kupy galaxií podél neviditelných mostů dlouhých stovky milionů světelných let. Tato síť je známá jako kosmická pavučina.

Vědci spojují dvě dávná masová vymírání s blízkými výbuchy supernov, které mohly poškodit zemskou atmosféru a způsobit celosvětový úbytek biologické rozmanitosti. Nová studie naznačuje, že nejméně dvě z masových vymírání na Zemi mohly být vyvolány silnými účinky blízkých výbuchů supernov. Vědci z Keele University navrhují, že tyto mohutné hvězdné výbuchy, způsobené kolapsem a explozí hmotných hvězd, mohly vážně narušit zemskou atmosféru. Výbuchy mohly zničit ozónovou vrstvu, vyvolat kyselé deště a vystavit život na Zemi nebezpečným úrovním ultrafialového záření ze Slunce.

Webbův teleskop pozoroval galaxii, která je v historii vesmíru tak raná, že by neměla vykazovat jasnou světelnou stopu – ale ve skutečnosti vykazuje. Tento překvapivý maják možná donutí astronomy přehodnotit způsob vývoje raného vesmíru. Úžasný objev vesmírného teleskopu může přepsat naše představy o počátcích vesmíru.

Tento snímek Zhúlóng, nejvzdálenější dosud objevené spirální galaxie, ukazuje její pozoruhodně dobře definovaná spirální ramena, centrální starou výduť a velký disk s rodícími se hvězdami, který se podobá struktuře Mléčné dráhy.