Aktuality AK

Osaměle putující planety, neboli toulavé planety, putují mezihvězdným prostorem úplně samy. Říct, že by jich mohlo být mnoho, je trochu slabé slovo. Nedávné odhady uvádějí počet potulných planet přibližně jako počet hvězd v naší Galaxii. Některé z nich jsou nepochybně doprovázeny měsíci – a některé z nich by mohly mít dokonce velikost Země. Nový článek Davida Dahlbüddinga z Ludwig Maximilian University v Mnichově a jeho spoluautorek, který byl přijat k publikaci do Monthly Notices of the Royal Astronomical Society a je k dispozici také v předtiskové verzi na platformě arXiv, popisuje, jak některé exoměsíce u potulných planet mohou mít na svém povrchu dokonce kapalnou vodu.

V nové studii vědci tvrdí, že nebiologické zdroje, které zvažovali, nemohly plně vysvětlit hojnost organických sloučenin ve vzorku odebraném na Marsu roverem Curiosity, který provozuje agentura NASA.

Konečně se to stalo: Elon Musk oznámil, že SpaceX, společnost, kterou založil v roce 2002 s cílem vytvořit první soběstačné město na Marsu, se již nebude zaměřovat na Mars. Jak oznámil 8. února 2026 prostřednictvím X, platformy sociálních médií, kterou získal v roce 2023, společnost se nyní zaměří na vytvoření soběstačného města na Měsíci. Musk pro tento obrat uvedl několik důvodů, včetně kratšího časového rámce vývoje, rychlejší doby přepravy a pravidelnější starty.

Drobná zrnka prachu z asteroidu Bennu mění představu vědců o vzniku složek života ve vesmíru. Vědci studující vzorky z asteroidu Bennu zjistili, že klíčové aminokyseliny se mohly tvořit v ledovém, na radiaci bohatém prostředí, nikoliv v teplé vodě. Zjištění naznačují, že základní složky života se mohou vyskytovat v mnohem odlehlejších koutech vesmíru, než se dříve myslelo.

University of Trento poprvé prokázala existenci prázdného lávového tunelu pod povrchem Venuše. Studie, publikovaná v časopise Nature Communications, je založena na radarových datech shromážděných sondou Magellan agentury NASA. Budoucí mise budou vybaveny pokročilými radarovými systémy schopnými detekovat další podpovrchové dutiny.

Ve filmu „Kontakt“ z roku 1997, adaptaci románu Carla Sagana z roku 1985, se hlavní vědkyně Ellie Arrowayová (kterou hraje herečka Jodi Fosterová) vydává na cestu červí dírou, kterou vybudovali mimozemšťané, ke hvězdě pojmenované Vega. Vynoří se uvnitř sněhové bouře trosek obklopující hvězdu – ale nejsou vidět žádné zjevné planety. Vypadá to, že se to filmařům povedlo.

Plochá rovina temné hmoty za Místní skupinou galaxií by mohla vysvětlovat, proč se blízké galaxie od nás vzdalují, místo aby se přibližovaly. Astronomové pomocí pokročilých počítačových simulací zjistili, že většina hmoty za Místní skupinou galaxií, která zahrnuje Mléčnou dráhu a galaxii v Andromedě, je uspořádána v rozsáhlé, zploštělé struktuře, spíše než aby byla rovnoměrně rozprostřena všemi směry. Velké oblasti s velmi malým množstvím hmoty leží nad a pod touto rovinou.

Po celá desetiletí byly pohyby hvězd v blízkosti středu naší Galaxie považovány za jeden z nejjasnějších důkazů existence supermasivní černé díry. Valentina Crespiová z Institutu astrofyziky La Plata a její kolegové však naznačují, že radikálně odlišný druh kompaktního objektu – složený ze samogravitující fermionové temné hmoty – by mohl reprodukovat stejné pohyby hvězd.

Pomocí vysoce přesných měření radiových zákrytů z mise Juno provozované NASA a s ohledem na vliv zonálních větrů planetologové odvodili tvar Jupitera s řádově nižší nejistotou a zjistili, že polární, rovníkový a střední poloměr jsou menší než uváděly předchozí odhady provedené na základě dat z misí Pioneer a Voyager.

Výzkumníci z Institutu kosmických věd University of Barcelona (ICCUB) a Institutu pro vesmírná studia Katalánska (IEEC) ve spolupráci s Astrofyzikálním institutem Kanárských ostrovů (IAC) vedli dosud nejrozsáhlejší observační studii uprchlých hmotných hvězd, která zahrnuje analýzu rotace a podvojnosti těchto hvězd v naší Galaxii. Tato studie, publikovaná v časopise Astronomy & Astrophysics, vrhá nové světlo na to, jak jsou tito hvězdní „uprchlíci“ vymrštěni do vesmíru a co jejich vlastnosti odhalují o jejich fascinujícím původu.