Od září 2022 bude Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o. nabírat nové zájemce do Klubu nadaných dětí, který zde funguje pod záštitou Dětské mensy již od roku 2019.
Ve školním roce 2022/2023 otevíráme klub pro děti, které budou v tomto školním roce navštěvovat 3. – 5. třídu ZŠ.
Touha prozkoumat stratosféru a její vliv nejen na živé organismy stojí za projektem s názvem Společně na hranici vesmíru. Jeho cílem je vytvořit, podpořit a udržet malé vývojové a výzkumné týmy složené z techniků a výzkumníků z obou stran česko-slovenské hranice. Projekt jsme začali realizovat v listopadu 2020 a i přes nepřízeň okolních podmínek, úspěšně pokračuje.
Stačí být ve správný čas na správném místě, a i pozorný amatér se může stát svědkem fascinující podívané. A když sledovaný úkaz navíc doloží kamerovým záznamem, může svým dílem přispět k bližšímu poznání nebeských objektů. Pozorování zákrytů hvězd je zkrátka vzrušující astronomická disciplína, a proto není divu, že Petr Zelený se jí věnuje bezmála třicet let.
Na základě použití přístroje ULTRACAM instalovaného na dalekohledu ESO s názvem NTT (New Technology Telescope) o průměru 3,5 m, a také na základě pozorování družicí NASA s názvem TESS (Transiting Exoplanet Survey Satellite) určené k výzkumu exoplanet, astronomové pozorovali prstenec planetárních úlomků v podobě chomáčů velikosti měsíců v obyvatelné zóně bílého trpaslíka WD 1054-226.
Kepler-16b, vzácná exoplaneta, která obíhá kolem dvou hvězd, byla detekována pomocí spektrografu SOPHIE (Spectrographe pour l’Observation des Phénomènes des Intérieurs stellaires et des Exoplanètes) instalovaném na dalekohledu o průměru 1,93 metru observatoře Observatoire de Haute-Provence. Jako cirkumbinární označujeme exoplanetu, která neobíhá kolem osamělé mateřské hvězdy, ale kolem binárního systému, tj. kolem dvojhvězdy. Exoplaneta Kepler-16b byla poprvé pozorovaná v roce 2011. Jedná se o obří cirkumbinární planetu podobnou Saturnu co do velikosti a hmotnosti.
Mezinárodní tým astronomů potvrdil, že pravděpodobný úkaz gravitační mikročočky byl v roce 2011 svědkem události způsobené přítomností volně putující černé díry toulající se mezihvězdným prostorem – jedná se o první doposud pozorovaný případ svého druhu. Vědecký tým publikoval článek popisující úkaz předběžně na serveru arXiv. Odhaduje se, že hvězdy dostatečně velké na to, aby vytvořily černé díry, představují asi jednu z tisíce stálic. V Mléčné dráze by mělo být asi 100 milionů černých děr o hvězdné velikosti.
Již dva roky (od prosince 2019) je v činnosti sluneční cyklus s pořadovým číslem 25. Jak to vypadá po srovnání lednových údajů s počty slunečních skvrn a co nás může čekat v budoucnu?
Obří plynné planety ve Sluneční soustavě – tj. Jupiter, Saturn, Uran a Neptun – stejně tak i hmotné exoplanety – se podle současných teorií zformovaly na základě akrece plynu na kamenná jádra, každé s hmotností přibližně 10krát větší než Země. Avšak rychlá migrace větších částic v disku v důsledku interakcí mezi diskem a planetesimálami neumožňuje vytvoření tak hmotných jader prostřednictvím klasické akrece na planetesimály. Pro předpokládaný růst planetárních zárodků prostřednictvím akrece menších částic vyžaduje velmi hmotné protoplanetární disky, jelikož většina drobných částic díky migraci spadne na centrální hvězdu. Astrofyzikové z Nagoya University a Tohoku University informovali v novém článku o výsledcích počítačových simulací kolizního vývoje plynných obrů z prachových částic v rámci celého protoplanetárního disku.
Vědecký tým složený z výzkumníků několika institucí z Francie, USA a Švédska uskutečnil modelování pravděpodobných podmínek na Marsu a dospěl k závěru, že rudá planeta možná vlastnila před třemi miliardami roků severní oceán a že klima bylo pravděpodobně mokré a studené. Ve svém článku publikovaném v Proceedings of the National Academy of Sciences skupina vědců popsala teorie panujících podmínek na povrchu současného Marsu, a dále model, který popisuje mokrou a studenou planetu v minulosti.
Skupina astrofyziků z Itálie a Velké Británie vypočítala, že v pozorovatelném vesmíru, což je koule zhruba o průměru 90 miliard světelných roků, existuje přinejmenším 40 triliónů hvězdných černých děr. Vznik a vývoj černých děr ve vesmíru je jedním z hlavních problémů prostupujících moderní výzkum v oblasti astrofyziky a kosmologie.
Astronomové z institutu Space Telescope Science Institute (STSI) a Catherine Zuckerová, odbornice na vizualizaci dat a její spolupracovníci ukázali, jak souvislosti začínající před 14 milióny roků sérií výbuchů mocných supernov vedly k vytvoření rozsáhlé Lokální bubliny (Local Bubble) zodpovědné za vznik mladých hvězd v okruhu 500 světelných roků kolem Slunce. V současné době, jak se astronomové upřeně dívají do kosmického prostoru z blízkosti Slunce, registrují na řadě míst procesy vzniku hvězd vyskytujících se na povrchu zmíněné bubliny.
Vůbec poprvé astronomové detekovali nově zrozené hvězdy včetně obklopujícího kokonu (zámotku) ze složitých organických molekul na samém okraji naší Galaxie – Mléčné dráhy, který je označován jako nejvzdálenější vnější část Galaxie. Objev, který odhalil skrytou chemickou složitost našeho vesmíru, byl publikován v časopise Astrophysical Journal.
Podobně jako posypaná práškovým cukrem na výrazně červeném koláči vypadá scéna na pořízené fotografii z evropsko-ruské sondy ExoMars Trace Gas Orbiter zachycující kontrastní barvy jasně bílého vodního ledu a rezavě červené marťanské horniny. Tento nádherný snímek byl pořízen 5. července 2021. Zachycuje kráter o průměru 4 kilometry v oblasti pojmenované Vastitas Borealis v severním polárním regionu Marsu. Střed kráteru má souřadnice 70,6°N/230,3°E.