Hned v prvních dnech roku 2025 jsme dosáhli v rámci projektu velké modernizace Hvězdárny Valašské Meziříčí dalšího významného cíle. Po více než deseti letech můžeme změnit první příčku ve velikosti primárního zrcadla našeho největšího dalekohledu - od počátku roku 2025 patří půlmetrovému zrcadlovému dalekohledu typu Newton.
Na hvězdárně se nyní stále něco děje – ale co přesně? Hlavní a největší částí modernizace hvězdárny je KKC, kromě toho nám ale přibyly nové kopule, renovuje se kamerová technika a mnoho dalšího...
S blížícím se koncem roku bych rád nabídl krátké ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu v letošním školním roce. Orientace podle školního roku je sice trochu zavádějící, protože během jednoho kalendářního roku jeden školní rok končí a další začíná, ale v praxi to příliš nevadí. Pracujeme totiž převážně se stejnými dětmi, které se k nám pravidelně vracejí. Proto si dovolím zmínit i několik aktivit z předchozího školního roku.
Doby ledové na Zemi nepřicházejí a neodcházejí náhodně; řídí se přísným vesmírným harmonogramem, který určuje oběžná dráha planety. Nová studie rozluštila tajenku, která stojí za těmito ledovými přechody, a odhalila, jak změny ve sklonu, kývání Země (precese) a tvaru její oběžné dráhy (excentricita) řídí cyklus nástupu a ústupu ledovců. Ledovcové cykly nejsou náhodné, ale mají předvídatelný rytmus, který určuje oběžná dráha Země.
Podle nových důkazů z čínského vozítka Zhurong se na Marsu kdysi mohl nacházet rozsáhlý oceán bez ledu. Pomocí radaru schopného proniknout pod povrch rover odhalil v podzemí svažité písečné nánosy, které silně připomínají plážové útvary na Zemi. Tento objev naznačuje, že na Marsu existovalo dlouholeté dynamické pobřeží, kde vlny roznášely sedimenty – prostředí, které mohlo podporovat život.
Vědci odhalili nový způsob, jakým mohou vznikat objekty s planetární hmotností (PMO – planetary-mass object) – nikoliv jako nedorostlé hvězdy nebo vyvržené planety, ale v důsledku násilných kosmických setkání. Simulace s vysokým rozlišením odhalily, že při srážkách cirkumstelárních disků v mladých hvězdokupách vytvářejí jejich gravitační síly „slapové mosty“ z plynu, které se hroutí do PMO. To vysvětluje, proč existuje tolik těchto volně putujících objektů a proč se často vyskytují v párech.
Aby byl vesmírný servis bezpečnější a efektivnější, vytvořili vědci metodu optimalizace trajektorie pro CubeSaty, která je úsporná a bez kolizí. Jejich algoritmus umožňuje malým kosmickým sondám spolupracovat při sestavování nebo opravách vesmírných teleskopů a díky pokročilému matematickému modelování překonávat problémy vzdáleností v hlubokém vesmíru. Zásadní průlom v jejich výzkumu nastal uprostřed letu letadlem, kdy byl konečně vyřešen přetrvávající numerický problém. Kromě vesmíru má tato metodika široké uplatnění i pro jiné plánování trajektorií.
Nová technologie adaptivní optiky má změnit detekci gravitačních vln a umožnit detektoru LIGO a budoucím observatořím, jako je Cosmic Explorer, dosáhnout nových výšin. Cosmic Explorer je koncept observatoře nové generace, který výrazně prohloubí a zpřesní pohled lidstva na vesmír pomocí gravitačních vln. Díky korekci zkreslení zrcadla umožní tento průlomový objev dosáhnout extrémních výkonů laseru, což vědcům pomůže prozkoumat nejranější okamžiky vesmíru a zpřesnit naše znalosti o černých dírách, a také o časoprostoru.
Nový průlom v mapování vesmíru odhalil strukturu kolosálního vlákna, které je součástí rozsáhlé vesmírné sítě spojující galaxie. Temná hmota a plyn utvářejí tato vlákna, ale díky jejich slabému svitu je těžké je odhalit. Pomocí pokročilé technologie teleskopů a stovek hodin pozorování astronomové pořídili dosud nejpodrobnější snímek, který nás přiblížil k rozluštění vývoje galaxií a skrytých sil utvářejících vesmír.
Astronomům se poprvé podařilo zmapovat 3D strukturu atmosféry exoplanety a otevřít tak nový způsob zkoumání cizích světů. Pomocí dalekohledu ESO Very Large Telescope (VLT) objevili extrémní větry, které přenášejí železo a titan přes oblohu WASP-121 b (Tylos), velmi horkého plynného obra obíhajícího kolem své hvězdy závratnou rychlostí. Tryskové proudění (jet stream) na planetě vytváří klima, které nemá obdoby, a víří prudkými bouřemi, vedle nichž se i ty nejdivočejší hurikány ve Sluneční soustavě zdají být krotké. Tyto objevy znamenají velký pokrok v poznání počasí na exoplanetách a naznačují, co by mohly budoucí teleskopy odhalit o dalších světech podobných Zemi.
Na připojeném obrázku je infračervený snímek Malého Magellanova mračna pořízený vesmírnou observatoří Herschel Evropské kosmické agentury (ESA). Kroužky označují pozice pozorované radioteleskopem ALMA a odpovídající zvětšený obraz pozorovaného molekulárního mračna z rádiových vln vyzařovaných oxidem uhelnatým. Zvětšené obrázky orámované žlutě označují vláknité struktury. Obrázky v modrém rámečku označují načechrané útvary.
Usazeniny nalezené na blízkém asteroidu ukazují na slanou vodu ve vnější Sluneční soustavě. Vědci objevili ve vzorcích z asteroidu Ryugu minerály soli, které ukazují na minulost s kapalnou vodou. Přítomnost těchto solí naznačuje, že na mateřském tělese Ryugu bylo kdysi teplé slané prostředí, než voda zmizela. Tento objev by nám mohl pomoci pochopit roli vody při utváření planet a měsíců v celé Sluneční soustavě.
Nový výzkum ukazuje, že vnitřní jádro Země se může deformovat v důsledku turbulencí ve vnějším jádru, což mění jeho strukturu a rotaci. Nová studie ukazuje, že vnitřní jádro Země prochází strukturální proměnou. Studie vědců z USC (University of Southern California) publikovaná v časopise Nature Geoscience odhaluje strukturální změny v blízkosti vnitřního jádra Země, které naznačují, že se jeho povrch může měnit.