Aktuality AK

Mezery pozorované v hvězdném proudu GD-1 Mléčné dráhy by mohly být způsobeny subhalo temné hmoty. Nový výzkum poukazuje na subhalo temné hmoty jako na architekta jedinečných útvarů ve hvězdném proudu GD-1, což může změnit paradigmata o chování a interakci temné hmoty v galaxiích.

Vědci odhalili vesmírný cyklus, v němž uhlík vznikající při explozích hvězd putuje vesmírem prostřednictvím procesu zahrnujícího cirkumgalaktické prostředí – jakýsi hvězdný dopravní pás. Tento cyklus má zásadní význam pro vznik nových hvězd a planet a zajišťuje neustálý vývoj a recyklaci materiálů v galaxiích, jako je ta naše.

Podařilo se vyfotografovat více než 40 hvězd v galaxii vzdálené miliardy světelných let, které umožňují nahlédnout do doby, kdy byl vesmír jen z poloviny tak starý jako dnes. Astronomům využívajícím vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) se podařil monumentální počin v oblasti astronomie, když pozorovali jednotlivé hvězdy v galaxii vzdálené více než 6,5 miliardy světelných let. Tento milník, umožněný gravitační čočkou a citlivostí teleskopu, nejenže zpochybňuje dosavadní pozorovací limity, ale také otevírá nové cesty k pochopení struktury vesmíru a záhad temné hmoty.

Na obrázku je umělecká představa systému K2-360, na níž je zobrazena velmi hustá superzemě K2-360 b (znázorněná červeně) na extrémně blízké oběžné dráze kolem své hvězdy podobné Slunci, se vzdálenějším průvodcem K2-360 c (modrá barva) v pozadí. Spalující teploty na K2-360 b, která dokončí jeden oběh za pouhých 21 hodin, pravděpodobně způsobují roztavený nebo částečně roztavený povrch.

Nedávná studie přepsala příběh vzniku Pluta a Charonu a odhalila, že se dvojice zformovala z unikátní srážky „polibkem a zachycením“, která se vymyká tradičním vědeckým teoriím. Tento objev, zdůrazňující strukturální integritu ledových světů, může osvětlit nové cesty k pochopení vzniku a vývoje planet.

Na připojeném obrázku jsou znázorněny jednotlivé složky Mléčné dráhy. Spirální rysy uprostřed představují hvězdný disk, který je obklopen nově objeveným velmi horkým plynem v emisi s nafouklou diskovou strukturou. Modrá oblast označuje rozsah plynu o teplotě dva miliony Kelvinů. Bílá čára ukazuje směr ke zdroji v pozadí (kvazaru). Podél tohoto směru je zobrazena pohasínající supernova znázorněná jasnou světlou skvrnou, která má vysvětlovat absorpci velmi horkým plynem.

Na přiloženém obrázku je umělecké ztvárnění, které ukazuje, jak by mohl vypadat binární systém VFTS 243 nacházející se v mlhovině Tarantule ve Velkém Magellanově mračnu, kdybychom jej pozorovali zblízka. Velikost obou složek dvojhvězdy neodpovídá měřítku: ve skutečnosti je modrá hvězda asi 200 000krát větší než černá díra. Všimněte si, že efekt „čočkování“ kolem černé díry je zobrazen pouze pro ilustraci, aby byl tento tmavý objekt na snímku lépe patrný.

Astronomové se zabývají původem supermasivních černých děr a jako klíčový nástroj využívají nedávné detekce gravitačních vln. Výzkumníci doufají, že díky využití signálů z menších černých děr se jim podaří detekovat hůře zachytitelné vlny ze supermasivních párů a odhalit tak tajemství jejich vzniku a růstu.

Marsovské vozítko NASA Perseverance dokončilo odvážný výstup na okraj kráteru Jezero a překonalo strmé svahy a členitý terén, aby se dostalo k novým vědeckým hranicím. Pátá kampaň roveru, zkoumající severní okraj kráteru, slibuje převratné poznatky o geologické minulosti Marsu, včetně hornin potenciálně pocházejících z počátků Sluneční soustavy. Tato mise se netýká jen Marsu – je to krok k průzkumu vesmíru lidstvem.

Nedávná měření provedená vesmírným dalekohledem Jamese Webba (JWST) zpochybňují dosavadní představy o povaze exoplanety Trappist-1 b. Doposud se předpokládalo, že jde o tmavou kamennou planetu bez atmosféry, která vznikla v důsledku miliardy let trvajícího působení kosmického záření a dopadu meteoritů. Zdá se, že opak je pravdou. Povrch nevykazuje žádné známky zvětrávání, což by mohlo svědčit o geologické činnosti, jako je vulkanismus a desková tektonika. Alternativou je také planeta se zamlženou atmosférou tvořenou oxidem uhličitým. Výsledky ukazují na náročnost určování vlastností exoplanet s řídkou atmosférou.