Aktuality AK

Špičkový vesmírný přístroj objevil mikrobiální fosilie v pozemském sádrovci a dává naději, že by je jednoho dne mohla najít i marsovská vozítka. Pokud se v marťanských sulfátových horninách vyskytují stopy života, jsme možná blíže k důkazu, že Mars byl kdysi živý. Vědci možná konečně mají způsob, jak zjistit dávný život na Marsu pomocí studia mikrobiálních fosilií zachovaných v sulfátových minerálech.

Vědci zkoumající vzorky z lunárních misí Apollo odhalili důkazy o dvojím původu měsíční vody, který sahá až do doby vzniku Země a pozdějších dopadů komet. Pomocí pokročilých izotopových technik zpochybnili převládající teorie o vlivu slunečního větru, čímž připravili půdu pro udržitelný průzkum Měsíce a nově definovali, jak mohou zdroje vody podporovat lidské osídlení.

Doby ledové na Zemi nepřicházejí a neodcházejí náhodně; řídí se přísným vesmírným harmonogramem, který určuje oběžná dráha planety. Nová studie rozluštila tajenku, která stojí za těmito ledovými přechody, a odhalila, jak změny ve sklonu, kývání Země (precese) a tvaru její oběžné dráhy (excentricita) řídí cyklus nástupu a ústupu ledovců. Ledovcové cykly nejsou náhodné, ale mají předvídatelný rytmus, který určuje oběžná dráha Země.

Podle nových důkazů z čínského vozítka Zhurong se na Marsu kdysi mohl nacházet rozsáhlý oceán bez ledu. Pomocí radaru schopného proniknout pod povrch rover odhalil v podzemí svažité písečné nánosy, které silně připomínají plážové útvary na Zemi. Tento objev naznačuje, že na Marsu existovalo dlouholeté dynamické pobřeží, kde vlny roznášely sedimenty – prostředí, které mohlo podporovat život.

Vědci odhalili nový způsob, jakým mohou vznikat objekty s planetární hmotností (PMO – planetary-mass object) – nikoliv jako nedorostlé hvězdy nebo vyvržené planety, ale v důsledku násilných kosmických setkání. Simulace s vysokým rozlišením odhalily, že při srážkách cirkumstelárních disků v mladých hvězdokupách vytvářejí jejich gravitační síly „slapové mosty“ z plynu, které se hroutí do PMO. To vysvětluje, proč existuje tolik těchto volně putujících objektů a proč se často vyskytují v párech.

Aby byl vesmírný servis bezpečnější a efektivnější, vytvořili vědci metodu optimalizace trajektorie pro CubeSaty, která je úsporná a bez kolizí. Jejich algoritmus umožňuje malým kosmickým sondám spolupracovat při sestavování nebo opravách vesmírných teleskopů a díky pokročilému matematickému modelování překonávat problémy vzdáleností v hlubokém vesmíru. Zásadní průlom v jejich výzkumu nastal uprostřed letu letadlem, kdy byl konečně vyřešen přetrvávající numerický problém. Kromě vesmíru má tato metodika široké uplatnění i pro jiné plánování trajektorií.

Nová technologie adaptivní optiky má změnit detekci gravitačních vln a umožnit detektoru LIGO a budoucím observatořím, jako je Cosmic Explorer, dosáhnout nových výšin. Cosmic Explorer je koncept observatoře nové generace, který výrazně prohloubí a zpřesní pohled lidstva na vesmír pomocí gravitačních vln. Díky korekci zkreslení zrcadla umožní tento průlomový objev dosáhnout extrémních výkonů laseru, což vědcům pomůže prozkoumat nejranější okamžiky vesmíru a zpřesnit naše znalosti o černých dírách, a také o časoprostoru.

Nový průlom v mapování vesmíru odhalil strukturu kolosálního vlákna, které je součástí rozsáhlé vesmírné sítě spojující galaxie. Temná hmota a plyn utvářejí tato vlákna, ale díky jejich slabému svitu je těžké je odhalit. Pomocí pokročilé technologie teleskopů a stovek hodin pozorování astronomové pořídili dosud nejpodrobnější snímek, který nás přiblížil k rozluštění vývoje galaxií a skrytých sil utvářejících vesmír.

Astronomům se poprvé podařilo zmapovat 3D strukturu atmosféry exoplanety a otevřít tak nový způsob zkoumání cizích světů. Pomocí dalekohledu ESO Very Large Telescope (VLT) objevili extrémní větry, které přenášejí železo a titan přes oblohu WASP-121 b (Tylos), velmi horkého plynného obra obíhajícího kolem své hvězdy závratnou rychlostí. Tryskové proudění (jet stream) na planetě vytváří klima, které nemá obdoby, a víří prudkými bouřemi, vedle nichž se i ty nejdivočejší hurikány ve Sluneční soustavě zdají být krotké. Tyto objevy znamenají velký pokrok v poznání počasí na exoplanetách a naznačují, co by mohly budoucí teleskopy odhalit o dalších světech podobných Zemi.

Na připojeném obrázku je infračervený snímek Malého Magellanova mračna pořízený vesmírnou observatoří Herschel Evropské kosmické agentury (ESA). Kroužky označují pozice pozorované radioteleskopem ALMA a odpovídající zvětšený obraz pozorovaného molekulárního mračna z rádiových vln vyzařovaných oxidem uhelnatým. Zvětšené obrázky orámované žlutě označují vláknité struktury. Obrázky v modrém rámečku označují načechrané útvary.