Aktuality AK

JWST odhalil masivní hvězdu, která ukončila svůj život explozí v době, kdy byl vesmír ještě mladý. Na 245. zasedání Americké astronomické společnosti v National Harbor v Marylandu představili astronomové některé z nejnovějších a nejzajímavějších objevů vesmírného dalekohledu Jamese Webba (JWST). Jedním z těchto objevů byla identifikace nejvzdálenější supernovy, která byla kdy potvrzena. Tyto exploze znamenají konec života masivních hvězd a k této supernově došlo v době, kdy byl vesmír ještě batoletem, přibližně 1,7 miliardy let starým.

Asteroid 2024 PT5 se nachází na dráze podobné dráze Země a na konci roku 2024 zůstal několik měsíců v bezprostřední blízkosti naší planety. 2024 PT byl poprvé detekován 7. srpna 2024 teleskopem Sutherland v Jihoafrické republice, který je financován NASA a je součástí systému ATLAS (Asteroid Terrestrial-impact Last Alert System) Havajské univerzity. Asteroid nepředstavuje pro Zemi nebezpečí, ale jeho dráha kolem Slunce se těsně shoduje s dráhou naší planety.

Vědci odhalili nové poznatky, které mění naše chápání vzniku Měsíce a rané hydratace Země. Zjistili, že Měsíc pravděpodobně vznikl ze zemského pláště, nikoliv při srážce s protoplanetou Theia, jak se dříve předpokládalo. Tento výzkum navíc podporuje myšlenku, že voda mohla být na Zemi přítomna od samého počátku, což zpochybňuje teorii, že byla dodána pozdějšími dopady meteoritů.

Astronomové se domnívají, že supernova v naší Galaxii by mohla odhalit tajemství temné hmoty tím, že bude emitovat detekovatelné záření gama z axionů. Tento objev by poskytl klíčové informace o vlastnostech této nepolapitelné částice a její roli ve vesmíru.

Na přiloženém obrázku je umělecké ztvárnění exoplanety GJ 1214 b procházející před svou mateřskou hvězdou. Tranzitní metoda umožňuje astronomům studovat exoplanety tím, že sledují, které vlnové délky světla se ztlumí, když světlo hvězdy prochází atmosférou exoplanety.

Před šesti nebo sedmi miliardami let se většina hvězd zformovala v superhvězdokupách. Tento typ hvězdotvorby dnes již z velké části zanikl. Astronomové znají dvě takové SSC (super star cluster) v současné Mléčné dráze a jednu ve Velkém Magellanově mračnu (LMC) a všechny tři jsou staré miliony let. Nová pozorování JWST objevila v LMC další formující se SSC, která je stará pouhých 100 000 let. Co se z ní mohou astronomové dozvědět?

Mezinárodnímu týmu vědců, včetně několika astronomů z CfA (Center for Astrophysics Harvard & Smithsonian), se poprvé v historii podařilo detekovat vzplanutí ve středním infračerveném pásmu u Sgr A*. Umělecké ztvárnění vzplanutí ve středním infračerveném pásmu v Sgr A* zachycuje zdánlivý pohyb vzplanutí, jak se nabité elektrony spirálovitě pohybují podél magnetických siločar supermasivní černé díry a zvyšují jeho intenzitu. Tyto změny nebo proměnlivost intenzity jsou známé jako synchrotronová emise.

Prvotní (primordiální) černé díry by mohly změnit naše chápání temné hmoty. Vědci naznačují, že tyto nepolapitelné vesmírné jevy by se mohly skrývat v dutých asteroidech, které lze detekovat jednoduchými a nákladově efektivními metodami.

Mezery pozorované v hvězdném proudu GD-1 Mléčné dráhy by mohly být způsobeny subhalo temné hmoty. Nový výzkum poukazuje na subhalo temné hmoty jako na architekta jedinečných útvarů ve hvězdném proudu GD-1, což může změnit paradigmata o chování a interakci temné hmoty v galaxiích.

Vědci odhalili vesmírný cyklus, v němž uhlík vznikající při explozích hvězd putuje vesmírem prostřednictvím procesu zahrnujícího cirkumgalaktické prostředí – jakýsi hvězdný dopravní pás. Tento cyklus má zásadní význam pro vznik nových hvězd a planet a zajišťuje neustálý vývoj a recyklaci materiálů v galaxiích, jako je ta naše.