Radiouhlíkový nárůst před 14 350 lety byl způsoben nejsilnější známou sluneční bouří

Slunce zřídkakdy produkuje extrémní sluneční částice, řádově silnější než vše, co bylo přímo pozorováno. Jejich obrovská síla může v pozemském systému značně narušit produkci kosmogenních izotopů, například radioaktivního izotopu uhlíku (14C), a zanechat tak jasné stopy v přírodních pozemských archivech včetně datovatelných letokruhů stromů. Za posledních 12 000 let bylo známo osm takových událostí, z nichž nejsilnější byla ta z roku 775 n. l.. Nedávno byl objeven nový kandidát na extrémní událost se slunečními částicemi v podobě největšího známého radiouhlíkového maxima datovaného do roku 12 350 před naším letopočtem. Nový výzkum ukazuje, že tato událost byla o 18 % silnější než událost z roku 775 n. l. a pravděpodobně k ní došlo mezi lednem a dubnem roku 12 350 př. n. l., přičemž nejpravděpodobnější datum je začátek března.

„Sluneční bouře s produkcí energetických částic mohou výrazně zvýšit běžnou produkci kosmogenních izotopů, jako je radioaktivní izotop uhlíku, působením galaktického kosmického záření,“ uvedla postdoktorandka Univerzity v Oulu Kseniia Golubenko a její kolegové. „Tato zvýšená produkce, která se zachovává v letokruzích stromů, slouží jako jasný kosmický časový údaj, který umožňuje absolutní datování vzorků stromů. Takové dramatické výkyvy – známé jako Miyakeho události, pojmenované po japonském badateli, který je objevil jako první – nabízejí neocenitelné údaje pro vědce, kteří studují sluneční aktivitu, staré zemské útvary a vesmírné klima.“

„Události Miyake nám umožňují přesně určit kalendářní roky v plynoucích archeologických chronologiích,“ dodal profesor Ilja Usoskin z univerzity v Oulu. „Radiouhlíkové signály z takových událostí již vědcům umožnily přesně datovat vikingská sídla na Newfoundlandu a neolitické komunity v Řecku.“

K rekonstrukci bouří ze slunečních částic v podmínkách klimatu dávného glaciálu autoři vyvinuli a použili nový chemicko-klimatický model nazvaný SOCOL:14C-Ex. Model byl úspěšně ověřen na základě dat z letokruhů stromů z události roku 775 n. l. a aplikován na podmínky doby ledové ke studiu události z roku 12 350 před naším letopočtem.

„Dávná událost z roku 12 350 př. n. l. je jedinou známou extrémní událostí se slunečními částicemi mimo holocén, tedy posledních 12 000 let stabilního teplého klimatu,“ uvedla Golubenko.

„V porovnání s největší událostí moderní družicové éry – částicovou bouří z roku 2005 – byla podle našich odhadů dávná událost více než 500krát intenzivnější. Další velké známé sluneční částicové bouře se vyskytly kolem roku 994 n. l., 663 př. n. l., 5 259 př. n. l. a 7 176 př. n. l. a několik dalších kandidátů je předmětem zkoumání.“

„Událost z roku 12 350 př. n. l. také stanovuje nový nejhorší možný scénář,“ dodala Golubenko. „Pochopení jejího rozsahu je zásadní pro vyhodnocení rizik, která představují budoucí sluneční bouře pro moderní infrastrukturu, jako jsou satelity, energetické sítě a komunikační systémy.“

Článek týmu byl publikován v časopise Earth and Planetary Science Letters.

Zdroj: https://www.sci.news/astronomy/strongest-miyake-event-13911.html

autor: František Martinek