Aktuality AK

Nová odvážná teorie naznačuje, že vesmír nezačal jediným Velkým třeskem, ale rozvíjel se prostřednictvím série ultrarychlých, neviditelných výbuchů zvaných „časové singularity“. Tyto prchavé události zaplavily prostor energií a hmotou a vytvořily galaxie a struktury, které dnes vidíme – aniž by k tomu potřebovaly temnou hmotu nebo temnou energii. Tento model zpochybňuje dlouholeté kosmologické předpoklady a nabízí nové vysvětlení rozpínání vesmíru, protože navrhuje, že tyto singularity, ačkoliv jsou nepozorovatelné, mohou být skutečnými hybateli vesmírného vývoje.

Astronomové z MIT (Massachusetts Institute of Technology) objevili na základě dat z družice TESS (Transiting Exoplanet Survey Satellite) kamennou exoplanetu obíhající kolem jasné trpasličí hvězdy spektrálního typu K s názvem BD+05 4868A. Pozorovali proměnnou hloubku tranzitu, která je charakteristická pro chvosty podobné kometám, jež vznikají z prachových výronů vycházejících z rozpadající se planety. Unikátní pro tuto exoplanetu je přítomnost výrazných prachových chvostů jak v závěsném, tak v předním směru, které přispívají k pohasínání světla hostitelské hvězdy.

Vědci z Oxfordu odhalili vesmírné překvapení, které ukazuje, že vodík potřebný k tvorbě vody byl obsažen v samotných horninách, z nichž vznikla Země. Vědci z Oxfordské univerzity zpochybnili rozšířenou teorii, že voda na Zemi pochází z dopadů asteroidů. Zkoumali vzácný meteorit, který se velmi podobá materiálu, z něhož vznikla raná Země. Jejich analýza odhalila, že tento materiál obsahuje mnohem více vodíku – klíčové složky vody – než se dosud předpokládalo. Tato zjištění podporují myšlenku, že Země měla potřebné složky pro vznik vody od samého počátku, aniž by se spoléhala na dodávky z asteroidů.

Publikovaná ilustrace využívá data získaná sondou Juno, která zobrazuje silné bouře ve velkých výškách na Jupiteru. Citlivá kamera hvězdné navigační soustavy sondy Juno zaznamenala neobvyklé blesky na neosvětlené straně Jupitera během blízkých průletů sondy kolem planety. Na Jupiteru bylo potvrzeno bizarní krupobití ledových „kašovitých koulí“ – kašovité směsi čpavku a vody – kde intenzivní údery blesků osvětlují tyto zmrzlé kašovité koule, jež prší z výškových bouří.

Nový výzkum vedený astronomy z Havajské univerzity naznačuje, že náš vesmír může rotovat – ale jen velmi pomalu. Při utváření vesmíru vytváří gravitace rozsáhlou pavučinovou strukturu vláken, která spojuje galaxie a kupy galaxií podél neviditelných mostů dlouhých stovky milionů světelných let. Tato síť je známá jako kosmická pavučina.

Vědci spojují dvě dávná masová vymírání s blízkými výbuchy supernov, které mohly poškodit zemskou atmosféru a způsobit celosvětový úbytek biologické rozmanitosti. Nová studie naznačuje, že nejméně dvě z masových vymírání na Zemi mohly být vyvolány silnými účinky blízkých výbuchů supernov. Vědci z Keele University navrhují, že tyto mohutné hvězdné výbuchy, způsobené kolapsem a explozí hmotných hvězd, mohly vážně narušit zemskou atmosféru. Výbuchy mohly zničit ozónovou vrstvu, vyvolat kyselé deště a vystavit život na Zemi nebezpečným úrovním ultrafialového záření ze Slunce.

Webbův teleskop pozoroval galaxii, která je v historii vesmíru tak raná, že by neměla vykazovat jasnou světelnou stopu – ale ve skutečnosti vykazuje. Tento překvapivý maják možná donutí astronomy přehodnotit způsob vývoje raného vesmíru. Úžasný objev vesmírného teleskopu může přepsat naše představy o počátcích vesmíru.

Tento snímek Zhúlóng, nejvzdálenější dosud objevené spirální galaxie, ukazuje její pozoruhodně dobře definovaná spirální ramena, centrální starou výduť a velký disk s rodícími se hvězdami, který se podobá struktuře Mléčné dráhy.

Marsovské vozítko Curiosity (NASA) pozorovalo 30. dubna 2023 své stopy vzdalující se do dálky v místě přezdívaném „Ubajara“. Na tomto místě Curiosity objevilo siderit, minerál, který může pomoci vysvětlit osud hustší dávné atmosféry planety. Výzkum vozítka Curiosity agentury NASA prokázal koloběh uhlíku na dávném Marsu a přiblížil vědce k odpovědi na otázku, zda byl na rudé planetě někdy možný život.

Astronomové využívající kosmický dalekohled James Webb Space Telescope (JWST) objevili v atmosféře exoplanety K2-18 b chemické otisky dimethylsulfidu (DMS) a/nebo dimethyldisulfidu (DMDS). Na Zemi jsou DMS a DMDS produkovány pouze živými organismy, především mikroby, jako je mořský fytoplankton. Přestože zdrojem těchto molekul v atmosféře planety K2-18 b může být neznámý chemický proces, výsledky jsou zatím nejsilnějším důkazem, že na této planetě může existovat život.