Záhada pruhů na Marsu je konečně vyřešena

Podle rozsáhlé analýzy umělé inteligence jsou tisíce podivných pruhů, které byly kdysi považovány za projevy kapalné vody na Marsu, pravděpodobně jen prachem klouzajícím po svahu. Rozsáhlá studie strojového učení, která prověřila více než 86 000 snímků Marsu ve vysokém rozlišení, odhalila, že záhadné pruhy pozorované na marťanských svazích jsou pravděpodobně suché prachové skvrny, nikoliv důkazy tekoucí vody, jak se dříve předpokládalo.

Tyto pruhy, o nichž se dlouho diskutovalo jako o možných indikátorech současné vody (a tedy i obyvatelnosti), se nyní zdají být spíše spojeny s větrnou aktivitou a pohybem prachu.

Pochybnosti o proudění vody na Marsu
Nová překvapivá studie vědců z Brownovy univerzity a univerzity v Bernu otřásá tím, co jsme si mysleli, že o Marsu víme. Již několik let jsou na rudé planetě pozorovány záhadné tmavé pruhy plazící se po útesech a stěnách kráterů. Někteří odborníci se domnívali, že tyto pruhy jsou způsobeny kapalnou vodou, což vzbuzovalo naději, že na Marsu může být ještě dnes obyvatelné prostředí.

Nejnovější výzkumy však hovoří jinak. Pomocí strojového učení a jednoho z nejobsáhlejších souborů dat, které kdy byly vytvořeny pro vlastnosti marťanských svahů, výzkumníci nenašli žádné známky vody. Místo toho objevili pádné důkazy o tom, že pruhy jsou pravděpodobně výsledkem suchých procesů, jako je přemísťování prachu a činnost větru.

„Výzkum Marsu se zaměřuje na pochopení současných procesů na planetě, včetně možnosti výskytu kapalné vody na povrchu,“ řekl Adomas Valantinas, postdoktorand na Brownově univerzitě, který je spolu s Valentinem Bickelem, výzkumníkem z Bernu, autorem výzkumu. „Naše studie tyto vlastnosti přezkoumala, ale nenašla žádné důkazy o přítomnosti vody. Náš model upřednostňuje suché procesy vzniku.“

Výzkum byl publikován 19. května 2025 v časopise Nature Communications.

Pruhy pozorované od mise Viking
Tyto podivné pruhy byly poprvé zachyceny v 70. letech minulého století sondou NASA Viking. Vypadají tmavší než okolní terén a táhnou se stovky metrů po strmých svazích. Některé z nich zůstávají po celá léta, zatímco jiné se objevují a mizí s ročními obdobími.

Kratší verze se nazývají rekurentní svahové linie (recurring slope lineae, RSL). Ty se obvykle objevují na stejných místech v nejteplejších obdobích marťanského roku. Tento sezónní vzorec vedl mnoho vědců k domněnce, že by se na nich mohla podílet voda, která by mohla pocházet z tajícího podzemního ledu, solanek nebo vlhkosti nasávané ze vzduchu. Pokud by to byla pravda, mohly by tyto pruhy představovat vzácné, životu příznivé oázy na jinak pustém světě.

Ne všichni věří hypotéze o vodě
Ne všichni vědci byli přesvědčeni o vodním vysvětlení. Někteří se domnívali, že tyto pruhy mohou při pohledu z oběžné dráhy vypadat jako projev kapaliny. Tvrdili, že ve skutečnosti mohou být způsobeny zcela suchou činností, například malými sesuvy hornin nebo silnými poryvy marťanského větru.

V naději na nové poznatky se Bickel a Valantinas obrátili na algoritmus strojového učení, aby katalogizovali co nejvíce svahových pruhů. Poté, co algoritmus natrénovali na potvrzených pozorováních svahových pruhů, použili jej ke skenování více než 86 000 družicových snímků s vysokým rozlišením. Výsledkem byla první globální mapa svahových pruhů na Marsu svého druhu, která obsahovala více než 500 000 útvarů tohoto typu.

„Jakmile jsme měli tuto globální mapu, mohli jsme ji porovnat s databázemi a katalogy dalších údajů, jako je teplota, rychlost větru, hydratace, aktivita skalních sesuvů a další faktory,“ řekl Bickel. „Pak jsme mohli hledat korelace ve stovkách tisíc případů, abychom lépe porozuměli podmínkám, za kterých se tyto rysy tvoří.“

Vítr, prach a skuteční viníci
Tato statistická analýza ukázala, že svahové pruhy a RSL nejsou obecně spojeny s faktory, které naznačují kapalný nebo mrazový původ, jako je specifická orientace svahu, vysoké kolísání povrchové teploty nebo vysoká vlhkost. Studie naopak zjistila, že oba prvky se častěji tvoří v místech s nadprůměrnou rychlostí větru a depozicí prachu, což jsou faktory, které ukazují na suchý původ linií.

Vědci dospěli k závěru, že pruhy pravděpodobně vznikají při náhlém sesuvu vrstev jemného prachu ze strmých svahů. Konkrétní spouštěče se mohou lišit. Svahové pruhy se objevují častěji v blízkosti nedávných impaktních kráterů, kde by rázové vlny mohly uvolnit povrchový prach. RSL se naopak častěji vyskytují v místech, kde se často vyskytují prachové víry nebo skalní řícení.

Souhrnně vzato, výsledky vrhají nové pochybnosti na svahové pruhy a RSL jako na obyvatelné prostředí.

„To je výhoda tohoto přístupu založeného na velkém množství dat,“ řekl Valantinas. „Pomáhá nám vyloučit některé hypotézy na základě dat z oběžné dráhy ještě předtím, než vyšleme sondy na průzkum povrchu.“

Zdroj: https://scitechdaily.com/nasas-mars-streak-mystery-might-finally-be-solved-and-its-not-great-news/ a https://www.space.com/astronomy/mars/dark-streaks-on-mars-may-not-come-from-water-after-all-scientists-say

autor: František Martinek