Aktuality AK

Vesmírná mračna neboli mlhoviny jsou rozsáhlé porodnice, kde se z vířivých shluků plynu a prachu rozptýlených po celé Galaxii rodí hvězdy. Nejsou to nadýchané bílé mraky jako ty, které vidíme na obloze, ale obrovské oblasti táhnoucí se na vzdálenosti několika světelných let, tvořené vodíkem, héliem a stopovým množstvím těžších prvků, které vznikly z předchozích generací hvězd. Některé září jasnými barvami, když je osvětlují blízké hvězdy, zatímco jiné se jeví jako tmavé siluety blokující světlo hvězd za nimi. Uvnitř těchto mračen gravitace po miliony let pomalu přitahuje hmotu dohromady a vytváří husté kapsy, které se nakonec zhroutí a vytvoří nové hvězdy a planetární systémy.

Na přiloženém obrázku je umělecké znázornění výronu koronální hmoty z hvězdy EK Draconis. Žhavější a rychlejší vyvržená hmota je zobrazena modře, zatímco chladnější a pomalejší výron je znázorněn červeně.

NGC 7496, dynamická spirální galaxie s příčkou, která se nachází 24 milionů světelných let daleko v souhvězdí Jeřába, je domovem supermasivní černé díry a aktivních oblastí, kde vznikají hvězdy. Kombinovaná pozorování kosmickými i pozemními dalekohledy odhalují vesmírnou souhru prachu, záření a vodíkových oblaků, které formují její vývoj.

Jupiter se nestal jen největší planetou – nastavil architekturu celé vnitřní Sluneční soustavy. Formoval osud Země ještě předtím, než naše planeta vůbec existovala, a „vyřezával“ mezery v rané Sluneční soustavě, které bránily jejím stavebním blokům v ponoření se do Slunce, jak vyplývá z nové studie.

Podle nového článku publikovaného v časopise Astronomy & Astrophysics se v binárním hvězdném systému TOI-2267 pravděpodobně nacházejí dvě teplé exoplanety o velikosti Země a další kandidát na planetu, rovněž o velikosti Země.

Za oběžnou dráhou Jupitera se skrývá zvláštní objekt o průměru asi 270 km. Jmenuje se Chiron a je to typ tělesa vnější Sluneční soustavy známého jako kentaur. Ale i mezi svými „kolegy“ z řad kentaurů je Chiron výjimečný – a nová pozorování z JWST odhalují, jak moc se Chiron nepodobá ničemu jinému, co jsme kdy viděli. Kolem Slunce oběhne Chiron jednou za 50 roků.

Jsme ve vesmíru sami? To je pravděpodobně jedna z nejzákladnějších, ne-li úplně ta nejzákladnější otázka lidské existence. Lidé se na ni snaží najít odpověď po tisíciletí v té či oné podobě, ale teprve nedávno jsme získali nástroje a znalosti, abychom se mohli pokusit odhadnout, zda jsme sami, či nikoliv. Toto úsilí má podobu slavných nástrojů, jako je Fermiho paradox a Drakeova rovnice, ale vždy existuje prostor pro podrobnější pochopení. Nový článek Antala Verese z Maďarské zemědělské univerzity publikovaný v časopise Acta Astronautica představuje novou otázku: Zónu samoty.

Když se organismy na Zemi vyvinuly k fotosyntéze, vedlo to k velké okysličovací události (Great Oxygenation Event – GOE), kdy se v zemské atmosféře nahromadil volný kyslík. Kyslík umožnil vývoj složitějšího života, ale bez pronikání fosforu do zemských oceánů by neexistovala žádná GOE ani komplexní život.

Vědci studují teplé jupitery na excentrických drahách; tyto obří exoplanety se pohybují po zvláštních, protáhlých oběžných drahách, které se nepodobají ničemu v naší Sluneční soustavě. Zdá se, že se tyto podivné světy řídí pravidly, které žádný existující model nedokáže vysvětlit. Shromažďováním nových dat a vývojem pokročilých simulací vědci doufají, že odhalí, jak se takové planety formují a co by jejich chování mohlo odhalit o zrodu naší vlastní planetární soustavy.

Astronomové se s dalekohledem Event Horizon Telescope (EHT) v roce 2019 zapsali do historie pořízením prvního snímku černé díry. Dotyčným objektem byla supermasivní černá díra (supermassive black hole – SMBH) ve středu galaxie M87, obří eliptické galaxie vzdálené asi 53,5 milionu světelných let v souhvězdí Panny. V roce 2022 následoval vůbec první snímek černé díry Sagittarius A*, SMBH v srdci Mléčné dráhy. Nyní astronomové poprvé pozorovali dvojici černých děr obíhajících navzájem kolem sebe v kvasaru OJ287, aktivním galaktickém jádru (AGN) ležícím 4 miliardy světelných let daleko v souhvězdí Raka.