Aktuality AK

Podle dvou nových prací publikovaných v časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society a v časopise Geophysical Research Letters Uran vyzařuje asi o 15 % více energie, než přijímá od Slunce.

Objev více než 15 000 kilometrů starých říčních koryt na Marsu naznačuje, že rudá planeta mohla být kdysi mnohem vlhčí, než se dosud předpokládalo. Vědci zkoumali fluviální řečiště, známé také jako inverzní kanály, napříč Noachis Terra – oblastí v jižní části Marsovy vysočiny. Předpokládá se, že se vytvořily, když sedimenty usazené řekami ztvrdly a později byly obnaženy, když okolní materiál erodoval.

Naše chápání vesmíru začíná Velkým třeskem, okamžikem, kdy se vesmír začal rozpínat do podoby, jakou vidíme nyní. Nukleosyntéza Velkého třesku popisuje, jak původně vznikly pouze nejlehčí prvky: vodík, helium a malá část lithia. Pro prvky těžší než tyto, které astrofyzici nazývají kovy, muselo žít a zemřít mnoho generací hvězd.

Mezinárodní tým vědců poprvé přesně určil okamžik, kdy se kolem vzdálené hvězdy začaly formovat planety. Pomocí radioteleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) a vesmírného dalekohledu Jamese Webba (JWST) pozorovali vznik prvních zrníček materiálu, z něhož se formují planety – horkých minerálů, které právě začínají kondenzovat. Tento objev představuje první případ, kdy byl identifikován planetární systém v tak raném stadiu svého vzniku, a otevírá okno do minulosti naší vlastní Sluneční soustavy.

Vědci modelovali změny mořské hladiny na tisícileté časové škále za posledních 540 milionů let. Tyto poznatky nabízejí lepší nástroje pro mapování podpovrchových vrstev využívaných při skladování energie a odpadu.

Astronomové ze skupiny LIGO-Virgo-KAGRA (LVK) objevili pomocí dvou detektorů observatoře LIGO (Laser Interferometer Gravitational-wave Observatory) společnosti NSF splynutí dvou černých děr s dosud nejvyšší pozorovanou kombinovanou hmotností. Tato událost, pozorovaná 23. listopadu 2023 a označená jako GW231123, vytvořila konečnou černou díru o hmotnosti více než 225krát větší, než je hmotnost našeho Slunce.

Astronomové jsou možná na pokraji odhalení dávno ztracené galaktické populace. Na základě simulací s velmi vysokým rozlišením a sofistikovaného modelování vědci z Durhamské univerzity předpovídají, že Mléčnou dráhu by mohlo obklopovat až 100 dosud nezjištěných satelitních galaxií.

Vědci odhalili skrytou strukturu uvnitř nejběžnějšího ledu ve vesmíru – nalezeného na kometách, měsících planet a mezihvězdném prachu – a zpochybnili tak desetiletí trvající přesvědčení. To, co jsme považovali za beztvarý „amorfní“ led, je ve skutečnosti tvořeno drobnými krystalky, z nichž každý je široký asi jako vlákno DNA. Tyto krystaly by mohly změnit naše chápání vzniku planet, pohybu hmoty napříč galaxiemi a dokonce i teorii, že stavební kameny života se na Zemi dostaly zmrzlé v kometách. Vzhledem k tomu, že laboratorní experimenty i simulace ukazují na tento nečekaný řád, otevírá tento objev znovu otázky týkající se ledu, vody a toho, jak mohl život ve skutečnosti vzniknout.

V protoplanetárních discích byly pomocí soustavy radioteleskopů e-MERLIN detekovány centimetrové oblázky, které představují kritickou fázi vzniku planet. Tato zjištění ukazují na místa zrodu budoucích planetárních systémů. Objevem „oblázků“, které obklopují dvě mladé hvězdy, se otevřel nový pohled do raných fází vzniku Sluneční soustavy.

Podle výzkumného týmu vedeného astronomem Matthewem Hopkinsem z Oxfordské univerzity může 3I/ATLAS – druhá mezihvězdná kometa, která kdy byla v našem vesmírném sousedství pozorována – být starší než naše Sluneční soustava o více než 3 miliardy let.