Hvězdárna 70: Pomaturitní studium astronomie

30.06.2025

Být vystudovaným astronomem nebo astrofyzikem na počátku vzniku hvězdáren v 50. letech bylo spíše snem než skutečností. Veřejný vzdělávací systém tehdy nabízel pouze dvě možnosti, jak se k astronomii či astrofyzice přiblížit: studium astrofyziky, které v roce 1953 absolvovali pouze dva studenti, nebo studium geodetické astronomie, kde téhož roku vycházelo přibližně deset inženýrů. Tento omezený počet absolventů obtížně pokrýval rostoucí společenskou potřebu odborníků, přičemž nově vznikající síťhvězdáren jako kulturně-vzdělávacích institucí tuto poptávku dále zvyšovala.[1]

Situaci dále komplikovaly strukturální a personální změny ve vzdělávacím systému, které měly negativní dopad na jeho celkové fungování. Tehdejší systém se pokusil reagovat novelou školského zákona, která umožnila zakládání dvou- až tříletých kvalifikačních studií, zejména v gesci zájmových organizací a podniků. V roce 1965 schválil Krajský národní výbor v Ostravě směrnici, která umožnila hvězdárně ve Valašském Meziříčí zřídit kvalifikační kurz pro své zaměstnance a dobrovolné spolupracovníky. Ještě téhož roku bylo rozhodnutím ministerstva školství toto studium povýšeno na tzv. pomaturitní studium, které po pedagogické a formální stránce zaštítilo valašskomeziříčské gymnázium, zatímco hvězdárna zajišťovala jeho organizační vedení jako konzultační středisko. Studium bylo dvouleté, zakončené zkouškou a obhajobou písemné závěrečné práce.[2]

Do studia se mohl přihlásit každý, kdo měl složenou maturitní zkoušku a jeho zaměstnavatel souhlasil s účastí. Přijímací zkoušky se nekonaly, avšak při výběru byli zvýhodněni zájemci, kteří již působili na hvězdárně nebo v planetáriu, případně byli aktivními členy astronomických kroužků či Československé astronomické společnosti. Obsah studia byl sestaven podle požadavků hvězdáren a planetárií a zahrnoval široké spektrum všeobecných i odborných předmětů. Výuka zahrnovala kapitoly z marxismu-leninismu, pedagogiku, psychologii a teorii řízení, dále pak matematiku, fyziku a specializované předměty jako geofyziku, astrofyziku, sférickou astronomii, nebeskou mechaniku, astronomické přístroje, raketovou techniku, kosmonautiku, meteorologii a klimatologii. V průběhu let se obsah předmětů měnil podle aktuálních společenských a odborných potřeb – koncem 80. let byla například zařazena informatika a dějiny vědy, které nahradily dříve povinné ideologické předměty.[3]

Studium probíhalo jako dvouletý cyklus, označovaný jako běh. Celková časová dotace činila 560 až 590 hodin a byla rozložena do 60 konzultačních soustředění. Tato soustředění kombinovala klasickou výuku s individuálními konzultacemi a praktickými cvičeními. Předmět Astronomické přístroje, vyučovaný ve všech ročnících, měl například dotaci 55 hodin – 25 hodin výuky, 20 konzultací a 15 hodin praktických cvičení. Většina předmětů byla zakončena ústní zkouškou, podobně jako na vysokých školách.[4]

Každý běh musel být schválen ministerstvem školství, které vydávalo souhlasné stanovisko k pedagogickým dokumentům připraveným ve spolupráci s Výzkumným ústavem odborného školství. Současně bylo nutné schválení Severomoravského krajského národního výboru, který zřizoval studium při gymnáziu. Financování bylo rozděleno tak, že osobní náklady na vyučující neslo gymnázium, cestovní náklady vyučujících hradila hvězdárna a věcné náklady – tedy učebny, technické vybavení a pomůcky – zajišťovala rovněž hvězdárna. Studenti si sami hradili ubytování, stravu a potřebné učební pomůcky.5

V počátcích studia bylo ubytování řešeno ekonomicky – studenti bydleli ve stanech s podsadou. Později vznikla jednoduchá dřevěná ubytovna, která si mezi studenty vysloužila přezdívku „Škvorník“ a dnes již patří pouze do vzpomínek.

Mezi lety 1965 a 1993 se uskutečnilo třináct dvouletých běhů pomaturitního studia astronomie, které úspěšně absolvovalo téměř dvě stě studentů. Poslední dva běhy již probíhaly bez zakladatele tohoto projektu, Ing. Bohumila Malečka CSc. (1923-2008), který v roce 1991 opustil hvězdárnu i své pedagogické působení po konfliktech se studenty 10. běhu. Studium bylo po ukončení 13. běhu zrušeno. Proměny financování, institucionální změny i měnící se vize rozvoje regionálního školství znamenaly, že s pokračováním tohoto typu vzdělávání již nikdo nepočítal.[5]

V roce 1992 se tehdejší ředitelka hvězdárny neúspěšně snažila přesvědčit ministerstvo školství k obnově programu nebo přinejmenším k zásadnímu jednání o jeho další podobě. Částečně uspěla alespoň ve snaze zachovat existenci hvězdárny pod správou okresního národního výboru. Pomaturitní studium se však již nepodařilo zachránit. Jako částečná náhrada bylo nabídnuto bakalářské studium astrofyziky, které vzniklo na Masarykově univerzitě v Brně a později také na Slezské univerzitě v Opavě. S posledními studenty se hvězdárna rozloučila v roce 1995.

Zdroje:

[1] PAVLÍČEK, Tomáš W.; HYKLOVÁ, Petra a ŠOLC, Martin. Astronomers behind the Iron Curtain: the first postwar generation in Czechoslovakia. Přeložil Melvyn CLARKE. Prague: Matfyzpress, 2024. ISBN 978-80-7378-464-5.

[2] PMSA, korespondence 1965-1995. In: Hvězdárna Valašské Meziříčí, kart.6. Místo: Knihovna HVM.

[3] Tamtéž.

[4] Tamtéž.

[5] Tamtéž.

autor: Radek Kraus