Klub je určen všem zájemcům od 15 let až do nekonečna. Vítáni jsou amatérští astronomové, pozorovatelé i úplní začátečníci. Jednou za 14 dní se scházíme na Hvězdárně Valašské Meziříčí, věnujeme se novinkám z astronomie, dějinám vědy, planetám, hvězdám, kosmickým sondám i experimentální fyzice z běžných domácích surovin a pomůcek. Když počasí dovolí, vyrážíme k dalekohledům, učíme se orientovat na obloze a pracovat s astronomickou technikou.
Nový školní rok je v plném proudu a spolu s ním se znovu rozběhl také náš astronomický kroužek. Ve druhém školním týdnu proběhla první společná schůzka, na které se vedle známých tváří objevili i noví zájemci. Do letošního roku tak vstupujeme s jedenácti účastníky a před sebou máme další pořádnou porci vesmíru. Čeká nás směs pozorování, experimentů, badatelských úkolů i menších projektů. Vyzkoušíme si například stavbu Hanojské věže, chemický semafor nebo pokusy z paprskové optiky. Nebude ale chybět ani práce s astronomickými aplikacemi ve virtuálním prostředí, pozorování Slunce a samozřejmě také skutečné večerní výpravy za planetami, hvězdami a dalšími objekty noční oblohy.
Po několikaleté odmlce se hvězdárna znovu zařadila mezi organizátory letních vzdělávacích táborů a kurzů. Během letošní letní sezóny jsme připravili hned dvě akce. V prvním případě se jednalo o kombinovaný pobytový a tzv. docházkový tábor, který začínal již na počátku prázdnin. Pro nás představoval nejen návrat k této formě vzdělávacích aktivit, ale zároveň i určitý organizační experiment.V prvním případě se jednalo o kombinovaný pobytový a tzv. docházkový tábor, který začínal již na počátku prázdnin. Pro nás představoval nejen návrat k této formě vzdělávacích aktivit, ale zároveň i určitý organizační experiment.
Jupiter se nestal jen největší planetou – nastavil architekturu celé vnitřní Sluneční soustavy. Formoval osud Země ještě předtím, než naše planeta vůbec existovala, a „vyřezával“ mezery v rané Sluneční soustavě, které bránily jejím stavebním blokům v ponoření se do Slunce, jak vyplývá z nové studie.
Studie vedená vědci z Rice University v Houstonu naznačuje, že raný růst Jupitera přerušil tok plynu a prachu do vnitřní Sluneční soustavy, čímž zabránil materiálu, který měl jednoho dne vytvořit Zemi, Venuši a Mars, ve spirálovitém pohybu směrem ke Slunci. Vědci tvrdí, že gravitace planety tím nejen stabilizovala oběžné dráhy vnitřních planet, ale také formovala strukturu Sluneční soustavy, vytvářela prstence a mezery, které ovlivnily, jak a kdy se skalní tělesa formovala.
„Jupiter se nestal jen největší planetou – nastolil architekturu celé vnitřní Sluneční soustavy,“ uvedl ve svém prohlášení spoluautor studie Andre Izidoro, odborný asistent věd o Zemi, životním prostředí a planetárních věd na Rice University. „Bez něj bychom možná neměli Zemi tak, jak ji známe.“
Izidoro a jeho kolegové modelovali pomocí počítačových simulací, jak rychlý růst Jupitera v prvních několika milionech let ovlivnil vířící disk plynu a prachu, který obklopoval nově vznikající Slunce. Výsledky ukazují, že masivní gravitace Jupitera vytvářela v disku vlnky, narušovala plyn a vytvářela prstencovité pásy materiálu, které fungovaly jako „kosmické dopravní zácpy“, uvádí se v prohlášení vědců.
Vědci tvrdí, že tyto husté prstence zachytily malá prachová zrna, která by se jinak spirálovitě dostala do Slunce, což jim umožnilo shlukovat se a tvořit skalní stavební bloky planet.
Podle nové studie se zdá, jak Jupiter rostl a vytvářel v disku širokou mezeru, efektivně rozděloval Sluneční soustavu na vnitřní a vnější zóny, čímž bránil volnému promíchávání materiálu mezi nimi. Tato bariéra zachovala zřetelné stopy prvků nazývaných „izotopové“ signatury, které se nacházejí v meteoritech – jeden typ z vnitřní Sluneční soustavy, druhý z vnější – a zároveň vytvořila nové oblasti, kde se planetesimály mohly tvořit mnohem později.
„Náš model spojuje dvě věci, které se dříve zdály být neslučitelné – izotopové „otisky prstů“ v meteoritech, které se vyskytují ve dvou typech, a dynamiku formování planet,“ uvedl ve stejném prohlášení Baibhav Srivastava, postgraduální student Rice University, který studii vedl společně s Izidorem.
Studie také vysvětluje, proč se některé primitivní meteority vytvořily o miliony let později než první pevná tělesa ve Sluneční soustavě.
Tyto později zrozené meteority, známé jako chondrity, jsou považovány za jedny z nejčistších existujících materiálů, protože obsahují drobné roztavené kapičky zvané chondrule, které uchovávají chemický záznam nejranějších dnů Sluneční soustavy.
„Záhadou vždy bylo: Proč se některé z těchto meteoritů vytvořily tak pozdě, 2 až 3 miliony let po vzniku prvních pevných těles?“ uvedl Izidoro ve svém prohlášení. „Naše výsledky ukazují, že samotný Jupiter vytvořil podmínky pro jejich opožděný zrod.“
Studie uvádí, že tvarováním disku a zastavením proudění materiálu dovnitř planetárního systému Jupiter pravděpodobně způsobil pozdější vznik druhé generace planetesimálů, z nichž některé se staly chondritickými meteority, které dodnes dopadají na Zemi.
Stejné typy prstenců a mezer, které tým předpověděl v modelech, jsou nyní pozorovány v mladých hvězdných systémech pomocí radioteleskopu ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) v Chile, což podporuje myšlenku, že obří planety při svém vzniku tvarují své okolí.
„Naše vlastní Sluneční soustava se nijak nelišila,“ uvedl Izidoro ve svém prohlášení. „Raný růst Jupitera zanechal stopu, kterou můžeme dodnes číst, uzamčenou uvnitř meteoritů dopadajících na Zemi.“
Zjištění jsou podrobně popsána v článku publikovaném 22. října 2025 v časopise Science Advances.
autor: František Martinek
Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí