Vědci pozorovali černou díru vrhající hmotu do okolního vesmíru

Bouřlivá černá díra v galaxii NGC 4945 nejen pohlcuje materiál, ale také ho vysokou rychlostí vyvrhuje ven. Tyto výtrysky se při vzdalování zrychlují a ukazují, jak černé díry utvářejí osud galaxií. NGC 4945, nádherná spirální galaxie vzdálená více než 12 milionů světelných let, skrývá divoké tajemství: ve svém středu má dravou černou díru. Toto supermasivní monstrum nejenže pohlcuje hmotu, ale také ji neuvěřitelnou rychlostí vyvrhuje ven, čímž vytváří výtrysky, které unikají samotné galaxii.

Snímek Evropské jižní observatoře (ESO) ukazuje pozoruhodnou spirální galaxii NGC 4945. Ta se nachází ve vzdálenosti více než 12 milionů světelných let směrem k souhvězdí Kentaura a z dálky může vypadat klidně, ale zdaleka není tichá.

Stejně jako většina galaxií má i NGC 4945 ve svém středu supermasivní černou díru. Zatímco některé černé díry, jako například ta v Mléčné dráze, pohlcují hmotu pomalu, tato černá díra pohlcuje materiál mnohem intenzivněji. Pomocí přístroje MUSE na dalekohledu Very Large Telescope (VLT) astronomové pozorovali, že se tato černá díra nejen krmí, ale také násilně vyvrhuje hmotu.

Místo toho, aby vše pohltila, vytváří silné kuželovité výtrysky plynu a prachu. Tyto výrony, zvýrazněné červeně na vloženém snímku nad širším pohledem z dalekohledu MPG/ESO La Silla, se pohybují tak rychle, že se očekává, že zcela uniknou z galaxie a budou se šířit do mezigalaktického prostoru.

Na tomto snímku vidíme zblízka aktivní jádro galaxie NGC 4945 – oblaka prachu a plynu, která zakrývají její supermasivní černou díru. Můžeme také vidět jasný záběr velkých galaktických výtrysků, které z této černé díry proudí a které jsou zde znázorněny jasnými kuželovitými proudy materiálu ve středu snímku. Tato pozorování, pořízená přístrojem MUSE na dalekohledu ESO Very Large Telescope, pomáhají astronomům pochopit, jak se tyto výtrysky pohybují a jak formují své hostitelské galaxie.

Tato zjištění jsou součástí širší studie, která zkoumá, jak se chovají výtrysky poháněné černými dírami v blízkých galaxiích. Pozoruhodné je, že data z MUSE ukazují, že tyto výtrysky se při pohybu směrem ven nezpomalují. Naopak, při cestě z centra galaxie zrychlují a na své cestě k okraji galaxie nabírají rychlost.

Tento proces vyvrhuje z galaxie potenciální materiál pro tvorbu hvězd, což naznačuje, že černé díry řídí osud svých hostitelských galaxií tím, že tlumí rychlost zrodu hvězd. Ukazuje se také, že silnější černé díry brání svému vlastnímu růstu tím, že odstraňují plyn a prach, kterými se krmí, čímž celý systém přibližují k jakési galaktické rovnováze. Díky těmto novým výsledkům jsme nyní o krok blíže k pochopení mechanismu urychlování výtrysků, které jsou zodpovědné za utváření vývoje galaxií a historie vesmíru.

Zdroj: https://scitechdaily.com/scientists-catch-a-black-hole-hurling-matter-into-deep-space/

autor: František Martinek