Aktuality AK

Astronomové ze skupiny LIGO-Virgo-KAGRA (LVK) objevili pomocí dvou detektorů observatoře LIGO (Laser Interferometer Gravitational-wave Observatory) společnosti NSF splynutí dvou černých děr s dosud nejvyšší pozorovanou kombinovanou hmotností. Tato událost, pozorovaná 23. listopadu 2023 a označená jako GW231123, vytvořila konečnou černou díru o hmotnosti více než 225krát větší, než je hmotnost našeho Slunce.

Astronomové jsou možná na pokraji odhalení dávno ztracené galaktické populace. Na základě simulací s velmi vysokým rozlišením a sofistikovaného modelování vědci z Durhamské univerzity předpovídají, že Mléčnou dráhu by mohlo obklopovat až 100 dosud nezjištěných satelitních galaxií.

Vědci odhalili skrytou strukturu uvnitř nejběžnějšího ledu ve vesmíru – nalezeného na kometách, měsících planet a mezihvězdném prachu – a zpochybnili tak desetiletí trvající přesvědčení. To, co jsme považovali za beztvarý „amorfní“ led, je ve skutečnosti tvořeno drobnými krystalky, z nichž každý je široký asi jako vlákno DNA. Tyto krystaly by mohly změnit naše chápání vzniku planet, pohybu hmoty napříč galaxiemi a dokonce i teorii, že stavební kameny života se na Zemi dostaly zmrzlé v kometách. Vzhledem k tomu, že laboratorní experimenty i simulace ukazují na tento nečekaný řád, otevírá tento objev znovu otázky týkající se ledu, vody a toho, jak mohl život ve skutečnosti vzniknout.

V protoplanetárních discích byly pomocí soustavy radioteleskopů e-MERLIN detekovány centimetrové oblázky, které představují kritickou fázi vzniku planet. Tato zjištění ukazují na místa zrodu budoucích planetárních systémů. Objevem „oblázků“, které obklopují dvě mladé hvězdy, se otevřel nový pohled do raných fází vzniku Sluneční soustavy.

Podle výzkumného týmu vedeného astronomem Matthewem Hopkinsem z Oxfordské univerzity může 3I/ATLAS – druhá mezihvězdná kometa, která kdy byla v našem vesmírném sousedství pozorována – být starší než naše Sluneční soustava o více než 3 miliardy let.

Nový výzkum geologů z HKU naznačuje, že první kontinenty na Zemi nevznikly v důsledku deskové tektoniky, ale z hlubokých plášťových vrstev vystupujících z nitra planety. Vědci z Hongkongské univerzity (HKU) odhalili nové poznatky o tom, jak před více než 2,5 miliardami let v archaické éře vznikly první kontinenty na Zemi. Jejich studie, publikovaná v časopise Science Advances, poukazuje na hlubokou geologickou aktivitu známou jako plášťové chocholy jako na pravděpodobnou hnací sílu vzniku rané kontinentální kůry, což zpochybňuje dlouholetý názor, že za vznikem kontinentů stála desková tektonika.

Přelomová studie vedená Centrem pro astrofyziku Harvard & Smithsonian (CfA) objevila „chybějící“ hmotu vesmíru pomocí rychlých rádiových záblesků (FRB – Fast Radio Bursts) – krátkých, jasných rádiových signálů ze vzdálených galaxií. Tento umělecký koncept (viz přiložený obrázek) zobrazuje jasný puls rádiových vln (FRB) na jeho cestě „mlhou“ mezi galaxiemi, známou jako mezigalaktické prostředí. Dlouhé vlnové délky, znázorněné červeně, jsou zpomaleny ve srovnání s kratšími, modřejšími vlnovými délkami, což astronomům umožňuje „zvážit“ jinak neviditelnou běžnou hmotu.

Podle týmu astronomů z Durhamské univerzity, Havajské univerzity a Liverpoolské univerzity jsou temní trpaslíci hypotetické objekty poháněné temnou hmotou, které vznikly ochlazením hnědých trpaslíků. O temné hmotě dnes víme jen to, že existuje a jak se chová, ale zatím nevíme, co to vlastně je. Za posledních padesát let bylo navrženo několik hypotéz, ale žádná z nich zatím neshromáždila dostatek experimentálních důkazů, aby zvítězila.

Analýza dat z vozítka Mars Science Laboratory Curiosity, kterou provedla Chicagská univerzita, může vysvětlit, proč byla planeta po většinu své nedávné minulosti pravděpodobně drsnou pouští. Jedna z hlavních nezodpovězených otázek v planetární vědě je zřetelně vyryta do marťanské krajiny. Hluboké kaňony na Marsu, utvářené dávnými řekami, naznačují, že planeta byla kdysi dostatečně teplá na to, aby zde mohla proudit tekutá voda. Jak se však proměnila v chladnou a suchou poušť, kterou vidíme dnes? A co tuto dramatickou změnu způsobilo?

Astronomové vyřešili dlouholetou záhadu vzniku masivních hvězd pomocí mezihvězdného amoniaku. Pomocí radioteleskopu NSF NRAO (U.S. National Science Foundation's National Radio Astronomy Observatory's Very Large Array) astronomové poprvé odhalili obrovský tok plynu v blízkosti vznikající masivní hvězdy, který umožňuje její rychlý růst. Pozorováním mladé hvězdy HW2 v souhvězdí Cepheus, která se nachází 2 300 světelných let od Země, vědci vyřešili strukturu a dynamiku akrečního disku, který přivádí materiál k této masivní hvězdě. Toto zjištění vrhá světlo na ústřední otázku astrofyziky: jak masivní hvězdy, které často končí svůj život jako supernovy, získávají svou obrovskou hmotnost?