Aktuality AK

Mezinárodnímu týmu vědců, včetně několika astronomů z CfA (Center for Astrophysics Harvard & Smithsonian), se poprvé v historii podařilo detekovat vzplanutí ve středním infračerveném pásmu u Sgr A*. Umělecké ztvárnění vzplanutí ve středním infračerveném pásmu v Sgr A* zachycuje zdánlivý pohyb vzplanutí, jak se nabité elektrony spirálovitě pohybují podél magnetických siločar supermasivní černé díry a zvyšují jeho intenzitu. Tyto změny nebo proměnlivost intenzity jsou známé jako synchrotronová emise.

Prvotní (primordiální) černé díry by mohly změnit naše chápání temné hmoty. Vědci naznačují, že tyto nepolapitelné vesmírné jevy by se mohly skrývat v dutých asteroidech, které lze detekovat jednoduchými a nákladově efektivními metodami.

Mezery pozorované v hvězdném proudu GD-1 Mléčné dráhy by mohly být způsobeny subhalo temné hmoty. Nový výzkum poukazuje na subhalo temné hmoty jako na architekta jedinečných útvarů ve hvězdném proudu GD-1, což může změnit paradigmata o chování a interakci temné hmoty v galaxiích.

Vědci odhalili vesmírný cyklus, v němž uhlík vznikající při explozích hvězd putuje vesmírem prostřednictvím procesu zahrnujícího cirkumgalaktické prostředí – jakýsi hvězdný dopravní pás. Tento cyklus má zásadní význam pro vznik nových hvězd a planet a zajišťuje neustálý vývoj a recyklaci materiálů v galaxiích, jako je ta naše.

Podařilo se vyfotografovat více než 40 hvězd v galaxii vzdálené miliardy světelných let, které umožňují nahlédnout do doby, kdy byl vesmír jen z poloviny tak starý jako dnes. Astronomům využívajícím vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) se podařil monumentální počin v oblasti astronomie, když pozorovali jednotlivé hvězdy v galaxii vzdálené více než 6,5 miliardy světelných let. Tento milník, umožněný gravitační čočkou a citlivostí teleskopu, nejenže zpochybňuje dosavadní pozorovací limity, ale také otevírá nové cesty k pochopení struktury vesmíru a záhad temné hmoty.

Na obrázku je umělecká představa systému K2-360, na níž je zobrazena velmi hustá superzemě K2-360 b (znázorněná červeně) na extrémně blízké oběžné dráze kolem své hvězdy podobné Slunci, se vzdálenějším průvodcem K2-360 c (modrá barva) v pozadí. Spalující teploty na K2-360 b, která dokončí jeden oběh za pouhých 21 hodin, pravděpodobně způsobují roztavený nebo částečně roztavený povrch.

Nedávná studie přepsala příběh vzniku Pluta a Charonu a odhalila, že se dvojice zformovala z unikátní srážky „polibkem a zachycením“, která se vymyká tradičním vědeckým teoriím. Tento objev, zdůrazňující strukturální integritu ledových světů, může osvětlit nové cesty k pochopení vzniku a vývoje planet.

Na připojeném obrázku jsou znázorněny jednotlivé složky Mléčné dráhy. Spirální rysy uprostřed představují hvězdný disk, který je obklopen nově objeveným velmi horkým plynem v emisi s nafouklou diskovou strukturou. Modrá oblast označuje rozsah plynu o teplotě dva miliony Kelvinů. Bílá čára ukazuje směr ke zdroji v pozadí (kvazaru). Podél tohoto směru je zobrazena pohasínající supernova znázorněná jasnou světlou skvrnou, která má vysvětlovat absorpci velmi horkým plynem.

Na přiloženém obrázku je umělecké ztvárnění, které ukazuje, jak by mohl vypadat binární systém VFTS 243 nacházející se v mlhovině Tarantule ve Velkém Magellanově mračnu, kdybychom jej pozorovali zblízka. Velikost obou složek dvojhvězdy neodpovídá měřítku: ve skutečnosti je modrá hvězda asi 200 000krát větší než černá díra. Všimněte si, že efekt „čočkování“ kolem černé díry je zobrazen pouze pro ilustraci, aby byl tento tmavý objekt na snímku lépe patrný.

Astronomové se zabývají původem supermasivních černých děr a jako klíčový nástroj využívají nedávné detekce gravitačních vln. Výzkumníci doufají, že díky využití signálů z menších černých děr se jim podaří detekovat hůře zachytitelné vlny ze supermasivních párů a odhalit tak tajemství jejich vzniku a růstu.