Aktuality AK

Po téměř deseti letech sledování skrytého průvodce obří hvězdy Betelgeuze vědci potvrdili existenci doprovodné hvězdy a vliv, který na ni vyvíjí. Umělecký koncept v úvodu článku zobrazuje rudého nadobra Betelgeuze a jeho obíhající doprovodnou hvězdu. Průvodce, který z tohoto úhlu pohledu obíhá ve směru hodinových ručiček, vytváří hustou brázdu, která se rozpíná směrem ven. Obíhá tak blízko Betelgeuze, že prochází rozsáhlou vnější atmosférou nadobra. Doprovodná hvězda není v měřítku; ve srovnání s Betelgeuze, která je stokrát větší, by to byla jen tečka. Vzdálenost doprovodné hvězdy od Betelgeuze je v měřítku vzhledem k průměru Betelgeuze.

Tým vědců využívající HST objevil nový typ astronomického objektu – bezhvězdný, na plyn bohatý oblak temné hmoty, který je považován za relikt nebo pozůstatek raného vzniku galaxií. Objekt přezdívaný „Cloud-9“ je prvním potvrzeným objevem takového objektu ve vesmíru. Tento objev prohlubuje pochopení vzniku galaxií, raného vesmíru a samotné povahy temné hmoty.

Vědci využívající rentgenový satelit XRISM (X-Ray Imaging and Spectroscopy Mission) objevili neočekávaně vysoké množství chlóru a draslíku v pozůstatku supernovy Cassiopeia A, čímž vyřešili dlouholetou záhadu o původu těchto životně důležitých prvků.

Mléčná dráha má dlouhou a fascinující historii, která sahá až do raného vesmíru – do doby přibližně před 13,61 miliard let. Během této doby se značně vyvinula a sloučila s dalšími galaxiemi, aby se stala Galaxií, kterou vidíme dnes. V nedávné studii vytvořil tým kanadských astronomů nejpodrobnější rekonstrukci vývoje Mléčné dráhy od její nejranější fáze až do současnosti. S využitím dat poskytnutých vesmírným dalekohledem Jamese Webba (JWST) tým zkoumal 877 galaxií, jejichž hmotnosti a vlastnosti se velmi podobají tomu, jak astronomové očekávají, že Mléčná dráha v průběhu času vypadala („dvojníci Mléčné dráhy“).

Vzácná kombinace pozemských a vesmírných pozorování odhalila skutečnou hmotnost a polohu toulavé planety driftující naší Galaxií. Svět o velikosti Saturnu se pravděpodobně zformoval kolem hvězdy, než byl násilně vymrštěn do mezihvězdného prostoru.

Pokud se podíváte dalekohledem do vesmíru, uvidíte nespočet galaxií, z nichž většina hostí velké centrální černé díry, miliardy hvězd a jejich doprovodné planety. Vesmír se hemží obrovskými, velkolepými objekty a mohlo by se zdát, že tyto masivní objekty by měly pojmout většinu hmoty vesmíru.

Nová pozorování blízkého rudého obra naznačují, že dlouhodobé vysvětlení toho, jak obří hvězdy šíří základní prvky života po Galaxii, může být neúplné. Světlo hvězd působící na zrnka hvězdného prachu nemusí být dostatečně silné, aby spustilo intenzivní větry, které proudí z obřích hvězd a přenášejí prvky tvořící život napříč Mléčnou dráhou.

Od nových exoplanetárních sousedů a slábnoucí temné energie až po nejlepší důkazy o životě na Marsu a mezihvězdnou kometu, o které všichni mluví, byl rok 2025 nabitý astronomickým vzrušením a odhaleními. Rok 2025 byl vzrušujícím rokem, co se týče astronomických objevů. Vědci získali dosud nejlepší důkazy o minulém životě na Marsu, objevili mezihvězdnou kometu prolétající naší Sluneční soustavou, našli stopy po možných blízkých exoplanetách a mnoho dalšího. Zde je osm nejpozoruhodnějších vesmírných příběhů za uplynulých 12 měsíců.

Stárnoucí hvězdy zřejmě ničí obří planety obíhající kolem nich nejblíže, uvádí nová studie astronomů z University of Warwick a University College London (UCL). Jakmile hvězda jako Slunce vyčerpá zásoby vodíku, zvětší svůj objem a stane se rudým obrem. V případě Slunce se to stane asi za pět miliard let a vědci se domnívají, že tato expanze způsobí zničení Merkuru, Venuše a možná i Země, ale chybí důkazy o tom, jak nebo zda se tak skutečně stane.

Co je to planeta? Odpověď nikdy nebyla jednoduchá. Ve Sluneční soustavě se akceptovaná definice v průběhu historie několikrát změnila. První formální vědecká definice planety přišla v roce 2006, což vedlo ke slavné reklasifikaci Pluta na trpasličí planetu. Mezinárodní astronomická unie (IAU) stanovila, že planeta musí splňovat tři kritéria: musí obíhat kolem Slunce, musí být dostatečně hmotná, aby zaujala tvar koule, a musí mít vyčištěné okolí kolem své oběžné dráhy.