Aktuality AK

Slabá magnetická pole kdysi vystavovala lidi radiaci. Lidé se adaptovali pomocí přístřeší, oblečení a ochrany prostřednictvím minerálů. Naše první setkání bylo trochu trapné. Jeden z nás je archeolog, který studuje, jak lidé v minulosti interagovali se svým prostředím. Dva z nás jsou geofyzici, kteří zkoumají interakce mezi sluneční aktivitou a magnetickým polem Země.

Na svazích marťanských hor a v jejich kráterech se nacházejí útvary, které vypadají jako proudy medu, pokryté prachem a zamrzlé na místě. Tyto struktury jsou ve skutečnosti ledovce, které se plíží vpřed téměř nepostřehnutelným tempem. Vědci se léta domnívali, že jsou z velké části složeny z hornin s jen omezeným množstvím ledu.

Japonská agentura pro průzkum vesmíru JAXA požádala o finanční prostředky na účast v misi Rapid Apophis Mission for Space Safety (RAMSES) Evropské kosmické agentury ESA. RAMSES je navrhovaná mise ESA, jejímž cílem je setkání s 375 m velkým asteroidem Apophis a jeho bezpečný, ale výjimečně blízký průlet kolem Země v roce 2029.

Byl objeven nový transneptunský objekt 2017 OF201 na vzdálené oběžné dráze a s potenciální velikostí trpasličí planety. Tento nález naznačuje další skrytá tělesa za Neptunem. Výzkumný tým vedený Sihao Chengem z Přírodovědecké fakulty Institutu pro pokročilá studia identifikoval pozoruhodný transneptunský objekt (TNO) v odlehlých končinách Sluneční soustavy.

Exoplanety označované jako subneptuny bohaté na vodu mohou nabídnout klíčová vodítka k tomu, kde by mohl existovat život mimo Zemi. Pro astrobiology začíná pátrání po životě mimo Sluneční soustavu stejnou otázkou, jakou byste si položili v poušti: kde je voda? Mezi dosud objevenými planetami se zdá, že jeden velmi běžný typ má nitro bohaté na vodu. Tyto planety jsou známé jako subneptuny, protože svou velikostí a hmotností spadají mezi Zemi a Neptun.

Nalezení planet podobných Zemi je téměř nemožné, protože hvězdy je přesvětlují svou září. Konvenční konstrukce dalekohledů selhávají, ale navrhovaný obdélníkový infračervený dalekohled by mohl tento problém vyřešit. Mohl by odhalit desítky slibných světů do vzdálenosti 30 světelných let, což by připravilo cestu k pozorování známek života.

Starodávné „kapky“ nalezené v meteoritech odhalují historii formování planet. Asi před 4,5 miliardami let se Jupiter rychle zvětšil do podoby obří planety, kterou vidíme dnes. Jeho obrovská gravitace narušila dráhy nespočtu skalnatých a ledových objektů, známých jako planetesimály, které připomínaly dnešní asteroidy a komety.

Vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) odhalil nové detaily v jádru Motýlí mlhoviny NGC 6302. Od hustého, prachového torusu, který obklopuje hvězdu skrytou ve středu mlhoviny, až po její zřetelné výtrysky, pozorování pomocí Webba odhalují mnoho nových objevů, které vykreslují dosud neviděný portrét dynamické a strukturované planetární mlhoviny.

Pomocí přístroje SPHERE na dalekohledu ESO/VLT (Very Large Telescope) astronomové přímo vyfotografovali protoplanetu o hmotnosti 4,9 Jupitera v pročištěné mezeře protoplanetárního disku s několika prstenci kolem hvězdy WISPIT 2 (TYC 5709-354-1), 5 milionů let starého slunečního analogu, který se nachází ve vzdálenosti 434 světelných let v souhvězdí Orla.

Vědci studující asteroidy zjistili, že dva zdánlivě nesouvisející typy sdílejí podivný prašný povlak z troilitu. Použitím polarizace světla namísto tradičních spekter Joe Masiero odhalil důkazy o tom, že tyto vesmírné horniny mohly pocházet ze stejných starověkých mateřských těles, a nabídl tak nový pohled do chaotické minulosti rané Sluneční soustavy.