Aktuality AK

„Mezihvězdné objekty poskytují jedinečné příležitosti ke studiu materiálů z jiných hvězdných systémů,“ napsali profesor Abraham Loeb z Harvardovy univerzity a Mauro Barbieri z observatoře INAF-Padova v nedávném článku publikovaném v časopise Research Notes of the American Astronomical Society. „Bohužel pro tento účel 1I/Oumuamua nevykazovala kolem sebe stopy plynu ani prachu a 2I/Borisov byla pozorována pouze při fázových úhlech vzhledem k ose Slunce-Země větších než 16 stupňů a nikdy v blízkosti opozice.“

Diagram znázorňuje rozdílné výchozí materiály pro vznik galileovských měsíců, přičemž Io vznikal z bezvodé horniny, Europa vznikala z vodnaté (na vodu bohaté) horniny, zatímco Ganymed a Kallisto se formovaly primárně z ledu.

Astronomové pozorovali hvězdu podobnou Slunci, která dramaticky slábla téměř devět měsíců poté, co ji zakryl obrovský oblak plynu a prachu. Ilustrace zobrazuje velký disk planetárních trosek, obklopený hustým oblakem prachu a plynu, procházející před hvězdou. Tým astronomů použil optický spektrograf s vysokým rozlišením GHOST na dalekohledu Gemini South, což je polovina Mezinárodní observatoře Gemini, částečně financované Národní vědeckou nadací USA a provozované NSF NOIRLab, k měření pohybu plynu v oblaku.

Přechod Země od extrémního tepla k dlouhodobému ochlazování může být důsledkem pomalého, planetárního obnovování rovnováhy hluboko v oceánech. Vědci odhalují důkazy o tom, že změny v interakci oceánů s uhlíkem se vyvíjely v průběhu desítek milionů let, což potenciálně neočekávaným způsobem zesiluje změnu klimatu. Vyřešili tak 66 milionů let starou záhadu a vysvětlili, jak se Země změnila z teplé tropické skleníkové planety na svět pokrytý ledem.

Nové nejmodernější kosmologické simulace provedené astronomy z Maynooth University ukazují, že v hustém a turbulentním úsvitu vesmíru by černé díry typu „lehké zárodky“ mohly rychle pohltit okolní hmotu a konkurovat kolosálním černým dírám pozorovaným v centrech raných galaxií.

Malé červené světelné body na snímcích z teleskopu Jamese Webba vědce po léta mátly. Nový výzkum ukazuje, že se jedná o mladé černé díry pohřbené uvnitř hustých plynných mračen, které září, když spotřebovávají okolní materiál.

Saturnův měsíc Titan je mrazivý svět s hustou atmosférou. Jeho hustá mračna obsahují značné množství kyanovodíku (HCN). Výzkum ukazuje, že v chladném prostředí povrch krystalů HCN napomáhá tvorbě organických molekul, které jsou přítomny i na Titanu. Co to znamená pro naše chápání původu života?

Nový výzkum planetologů z MIT (Massachusetts Institute of Technology) ukazuje, jak mohou být výrazné rozdíly v podobách polárních vírů na Jupiteru a Saturnu způsobeny hlubokými vnitřními vlastnostmi, a nabízí tak nová vodítka o struktuře plynných obrů.

Pro astronomy se prstence nacházejí ve vesmíru. Ty na dnešním obrázku týdne jsou pozůstatky po formování planet kolem jiných hvězd než Slunce. Dokonce i naše Sluneční soustava obsahuje podobný disk známý jako Kuiperův pás, kde za oběžnou dráhou Neptuna obíhají četné asteroidy a komety. Předpokládá se, že vliv velkých planet, jako je Neptun, zabránil shlukování prachu a oblázků v této oblasti a vytváření větších těles. Tyto disky lze proto považovat za pozůstatky formování planet a studium disků kolem jiných hvězd je klíčem k pochopení zrodu planetárních soustav.

Čína se v červnu 2024 zapsala do historie, když mise Chang'e-6 provedla první historický návrat vzorků z Měsíce, když na Zemi dopravila 1 935,3 gramů lunárního regolitu. Analýza těchto vzorků odhalila velké množství informací o složení a geologické historii Měsíce, stejně jako o významných rozdílech mezi oběma polokoulemi. Tato data jsou klíčová, protože Čína, NASA, ESA a další vesmírné agentury spolu s komerčními partnery plánují v blízké budoucnosti vybudovat na Měsíci obydlené lunární základny.