Trpasličí planeta Ceres mohla mít dlouhodobou energii zajišťující obyvatelnost

Na této fotografii s upravenými barvami, které využívají snímek z mise Dawn, je zobrazena trpasličí planeta Ceres. Nové tepelné a chemické modely, které se opírají o data z mise, naznačují, že trpasličí planeta Ceres, původně označovaná za planetku, mohla mít v dávné minulosti podmínky vhodné pro život. Trpasličí planeta je nyní studená, ale nový výzkum naznačuje, že Ceres měla hluboký, dlouhodobý zdroj energie, který mohl v minulosti udržovat obyvatelné podmínky.

Nový výzkum NASA zjistil, že Ceres mohla mít trvalý zdroj chemické energie: správné typy molekul potřebné k podpoře některých mikrobiálních metabolismů. Ačkoliv neexistují žádné důkazy o tom, že by na planetce Ceres někdy existovaly mikroorganismy, toto zjištění podporuje teorie, že tato zajímavá trpasličí planeta, která je největším tělesem v hlavním pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem, mohla kdysi mít podmínky vhodné pro podporu jednobuněčného života.

Vědecká data z mise Dawn, která ukončila svoji činnost v roce 2018, dříve ukázala, že jasné, reflexní oblasti na povrchu planetky Ceres jsou tvořeny převážně solemi, které zbyly z kapaliny, jež prosakovala z podpovrchových vrstev. Pozdější analýza v roce 2020 zjistila, že zdrojem této kapaliny byl obrovský rezervoár solanky neboli slané vody pod povrchem. V jiném výzkumu mise Dawn také odhalila důkazy o tom, že Ceres obsahuje organický materiál ve formě molekul uhlíku – nezbytný, i když sám o sobě nestačí k podpoře mikrobiálních buněk.

Přítomnost vody a molekul uhlíku jsou dva klíčové prvky skládačky obyvatelnosti na trpasličí planetě Ceres. Nové poznatky nabízejí třetí: dlouhodobý zdroj chemické energie v dávné minulosti Ceres, který mohl umožnit přežití mikroorganismů. Tento výsledek neznamená, že na Ceres existoval život, ale spíše, že pravděpodobně existovala „potrava“, pokud by na Ceres někdy život vznikl.

Publikovaná ilustrace znázorňuje nitro trpasličí planety Ceres, včetně přenosu vody a plynů z kamenného jádra do rezervoáru slané vody. Oxid uhličitý a metan patří mezi molekuly přenášející chemickou energii pod povrchem trpasličí planety Ceres.

Ve studii publikované 20. srpna 2025 v časopise Science Advances autoři vytvořili tepelné a chemické modely napodobující teplotu a složení nitra Ceres v průběhu času. Zjistili, že před zhruba 2,5 miliardami let mohl mít podpovrchový oceán na Ceres stálý přísun horké vody obsahující rozpuštěné plyny, které putovaly z metamorfovaných hornin ve skalním jádru. Teplo pocházelo z rozpadu radioaktivních prvků ve skalnatém nitru trpasličí planety, ke kterému došlo, když byla Ceres mladá – což je vnitřní proces, o kterém se předpokládá, že je ve Sluneční soustavě běžný.

„Když se na Zemi horká voda z hlubin podzemí mísí s oceánem, výsledkem je často bufet pro mikroby – hostina chemické energie. Mohlo by tedy mít velké důsledky, kdybychom dokázali zjistit, zda oceán na Ceres v minulosti zažíval příliv hydrotermální tekutiny,“ řekl Sam Courville, hlavní autor studie. Nyní působí na Arizonské státní univerzitě v Tempe a vedl výzkum, zatímco pracoval jako stážista v Laboratoři tryskového pohonu NASA v jižní Kalifornii, která také řídila misi Dawn.

Ceres, jak jej známe dnes, pravděpodobně nebude obyvatelný. Je chladnější, s větším množstvím ledu a menším množstvím vody než v minulosti. V současné době není uvnitř Ceres dostatek tepla z radioaktivního rozpadu, aby voda nezamrzla, a zbývající tekutina se stala koncentrovanou solankou.

Období, kdy by trpasličí planeta Ceres s největší pravděpodobností byla obyvatelná, bylo mezi půl miliardou a 2 miliardami let po jejím vzniku (nebo asi před 2,5 miliardami až 4 miliardami let), kdy její skalnaté jádro dosáhlo své nejvyšší teploty. Tehdy by se do podzemních vod na Ceres dostaly teplé tekutiny.

Tato trpasličí planeta také nemá výhodu současného vnitřního ohřevu generovaného tlakem a přitažlivostí v důsledku oběhu kolem velké planety, jako je tomu u Saturnova měsíce Enceladus a Jupiterova měsíce Europy. Největší potenciál Ceres pro energii potřebnou k obyvatelnosti tedy byl v minulosti.

Tento výsledek má důsledky i pro objekty bohaté na vodu v celé vnější Sluneční soustavě. Mnoho dalších ledových měsíců a trpasličích planet, které mají podobnou velikost jako Ceres (o průměru asi 940 kilometrů) a nemají významný vnitřní ohřev z gravitační síly planet, mohlo také v minulosti prožít období obyvatelnosti.

Zdroj: https://www.nasa.gov/missions/dawn/nasa-ceres-may-have-had-long-standing-energy-to-fuel-habitability/

autor: František Martinek