Aktuality AK

Nové nejmodernější kosmologické simulace provedené astronomy z Maynooth University ukazují, že v hustém a turbulentním úsvitu vesmíru by černé díry typu „lehké zárodky“ mohly rychle pohltit okolní hmotu a konkurovat kolosálním černým dírám pozorovaným v centrech raných galaxií.

Malé červené světelné body na snímcích z teleskopu Jamese Webba vědce po léta mátly. Nový výzkum ukazuje, že se jedná o mladé černé díry pohřbené uvnitř hustých plynných mračen, které září, když spotřebovávají okolní materiál.

Saturnův měsíc Titan je mrazivý svět s hustou atmosférou. Jeho hustá mračna obsahují značné množství kyanovodíku (HCN). Výzkum ukazuje, že v chladném prostředí povrch krystalů HCN napomáhá tvorbě organických molekul, které jsou přítomny i na Titanu. Co to znamená pro naše chápání původu života?

Nový výzkum planetologů z MIT (Massachusetts Institute of Technology) ukazuje, jak mohou být výrazné rozdíly v podobách polárních vírů na Jupiteru a Saturnu způsobeny hlubokými vnitřními vlastnostmi, a nabízí tak nová vodítka o struktuře plynných obrů.

Pro astronomy se prstence nacházejí ve vesmíru. Ty na dnešním obrázku týdne jsou pozůstatky po formování planet kolem jiných hvězd než Slunce. Dokonce i naše Sluneční soustava obsahuje podobný disk známý jako Kuiperův pás, kde za oběžnou dráhou Neptuna obíhají četné asteroidy a komety. Předpokládá se, že vliv velkých planet, jako je Neptun, zabránil shlukování prachu a oblázků v této oblasti a vytváření větších těles. Tyto disky lze proto považovat za pozůstatky formování planet a studium disků kolem jiných hvězd je klíčem k pochopení zrodu planetárních soustav.

Čína se v červnu 2024 zapsala do historie, když mise Chang'e-6 provedla první historický návrat vzorků z Měsíce, když na Zemi dopravila 1 935,3 gramů lunárního regolitu. Analýza těchto vzorků odhalila velké množství informací o složení a geologické historii Měsíce, stejně jako o významných rozdílech mezi oběma polokoulemi. Tato data jsou klíčová, protože Čína, NASA, ESA a další vesmírné agentury spolu s komerčními partnery plánují v blízké budoucnosti vybudovat na Měsíci obydlené lunární základny.

Výzkumníci z Rice University použili klimatický model přepracovaný pro Mars, aby prozkoumali, zda by jezera mohla přežít v tak chladných podmínkách. Jejich výsledky naznačují, že jezera v místech, jako je kráter Gale poblíž rovníku planety, mohla vydržet pod tenkou vrstvou sezónního ledu po celá desetiletí, a možná i déle, pokud by okolní klima zůstalo stabilní. Tato práce pomáhá řešit dlouhodobou otázku ve výzkumu Marsu, protože povrch planety vykazuje jasné známky dlouhodobé činnosti kapalné vody, přestože mnoho klimatických modelů naznačuje, že mladý Mars byl příliš chladný, aby to umožňoval.

Když Hubbleův vesmírný dalekohled HST před 35 lety zahájil provoz, byl motivován ambiciózními vědeckými cíli. Ze své pozice na nízké oběžné dráze Země byl HST připraven řešit základní otázky astronomie. Jeho úkolem bylo mimo jiné určovat velikost a stáří vesmíru, studovat vznik a vývoj galaxií a zkoumat kvasary a černé díry.

Co se skrývá pod povrchem Jupiterova ledového měsíce Kallisto? Tímto se zabývá nedávná studie přijatá časopisem Planetary Science Journal. Tým vědců zkoumal složení podpovrchových oblastí Kallista, což je Jupiterův nejvzdálenější galileovský satelit. Tato studie má potenciál pomoci vědcům lépe pochopit vnitřní složení satelitu, o kterém se předpokládá, že má podpovrchový oceán kapalné vody, a vyvinout nové techniky pro zkoumání podpovrchového prostředí.

Objekt s označením 2025 MN45 je velký 710 metrů a nachází se v hlavním pásu asteroidů mezi Marsem a Jupiterem. Jeho otočka trvá pouhých 1,88 minuty. Tento objev, spolu s objevem dalších 18 rychlých rotujících planetek, představuje první publikované vědecké výsledky z projektu Legacy Survey of Space and Time (LSST) observatoře Vera C. Rubin a byl zveřejněn 7. ledna 2026 v časopise Astrophysical Journal Letters. Data byla pořízena v dubnu a květnu 2025 během uvádění přístrojů dalekohledu do provozu.