Aktuality AK

Astronomům se poprvé podařilo zmapovat 3D strukturu atmosféry exoplanety a otevřít tak nový způsob zkoumání cizích světů. Pomocí dalekohledu ESO Very Large Telescope (VLT) objevili extrémní větry, které přenášejí železo a titan přes oblohu WASP-121 b (Tylos), velmi horkého plynného obra obíhajícího kolem své hvězdy závratnou rychlostí. Tryskové proudění (jet stream) na planetě vytváří klima, které nemá obdoby, a víří prudkými bouřemi, vedle nichž se i ty nejdivočejší hurikány ve Sluneční soustavě zdají být krotké. Tyto objevy znamenají velký pokrok v poznání počasí na exoplanetách a naznačují, co by mohly budoucí teleskopy odhalit o dalších světech podobných Zemi.

Na připojeném obrázku je infračervený snímek Malého Magellanova mračna pořízený vesmírnou observatoří Herschel Evropské kosmické agentury (ESA). Kroužky označují pozice pozorované radioteleskopem ALMA a odpovídající zvětšený obraz pozorovaného molekulárního mračna z rádiových vln vyzařovaných oxidem uhelnatým. Zvětšené obrázky orámované žlutě označují vláknité struktury. Obrázky v modrém rámečku označují načechrané útvary.

Usazeniny nalezené na blízkém asteroidu ukazují na slanou vodu ve vnější Sluneční soustavě. Vědci objevili ve vzorcích z asteroidu Ryugu minerály soli, které ukazují na minulost s kapalnou vodou. Přítomnost těchto solí naznačuje, že na mateřském tělese Ryugu bylo kdysi teplé slané prostředí, než voda zmizela. Tento objev by nám mohl pomoci pochopit roli vody při utváření planet a měsíců v celé Sluneční soustavě.

Nový výzkum ukazuje, že vnitřní jádro Země se může deformovat v důsledku turbulencí ve vnějším jádru, což mění jeho strukturu a rotaci. Nová studie ukazuje, že vnitřní jádro Země prochází strukturální proměnou. Studie vědců z USC (University of Southern California) publikovaná v časopise Nature Geoscience odhaluje strukturální změny v blízkosti vnitřního jádra Země, které naznačují, že se jeho povrch může měnit.

Úžasný infračervený snímek regionu Sagittarius C odhaluje stovky tisíc hvězd poblíž středu Mléčné dráhy, který pořídil dalekohled ESO Very Large Telescope (VLT). Teleskop pořídil infračervený snímek oblasti Sagittarius C, který odhaluje bohaté pole mladých hvězd. Tento průlom poskytuje vodítko k záhadnému deficitu pozorovaných mladých hvězd v jádru Mléčné dráhy a naznačuje, že oblasti zakryté kosmickým prachem jsou pokladnicí astronomických tajemství.

Podle předběžného výzkumu je kosmická superstruktura Quipu více než 13 000krát delší než Mléčná dráha. Seznamte se s Quipu, novým kandidátem na největší známou strukturu ve vesmíru. Je to v podstatě obří kupa galaxií, která se táhne v délce přibližně 1,3 miliardy světelných let. Její hmotnost dosahuje 200 biliard hmotností Slunce. A jako by to nestačilo, Quipu a další čtyři podobné struktury zahrnují 30 % galaxií, 45 % kup galaxií, 25 % hmoty a 13 % celkového objemu známého vesmíru.

Na obrázku je palomarský 48palcový (120 cm) dalekohled Samuel Oschin Telescope na observatoři v Kalifornii se snímkem Mléčné dráhy v pozadí. Hvězdy představují počet objevených supernov v jednotlivých směrech a ve vloženém obrázku je snímek galaxie po (vlevo) a před (vpravo) výbuchem supernovy. Nový ohromující objev odhalil, že bílí trpaslíci – o nichž se kdysi předpokládalo, že explodují předvídatelným způsobem – ve skutečnosti vybuchují překvapivě různými mechanismy.

Tento umělecký koncept představuje superneptunický svět obíhající kolem hvězdy s nízkou hmotností poblíž středu naší Galaxie – Mléčné dráhy. Vědci nedávno objevili takový systém, který může překonat současný rekord pro nejrychlejší systém exoplanet, který se pohybuje rychlostí nejméně 540 kilometrů za sekundu.

Podle nového výzkumu Kalifornské univerzity v Irvine mohou bílí trpaslíci představovat vhodné prostředí pro život na planetách, které se zformovaly v jejich obyvatelných zónách nebo do nich migrovaly, protože na jejich povrchu panuje teplejší prostředí než na planetách s hostitelskými hvězdami hlavní posloupnosti. Exoplanety obíhající v obyvatelných zónách bílých trpaslíků mohou mít příznivější podmínky pro život, které kompenzují ochlazování a pohasínání jejich hostitelských hvězd v průběhu času.

Pomocí dat z Hubbleova vesmírného dalekohledu HST a přístroje Keck Cosmic Web Imager (KCWI) na observatoři W. M. Kecka na Havaji identifikovali astronomové devět prstenců – více než bylo dosud zjištěno jakýmkoliv teleskopem v jakékoliv galaxii – kolem kolizní prstencové galaxie LEDA 1313424.