Aktuality AK

Mezinárodní výzkum vedený Instituto de Astrofísica de Canarias (IAC) a University of La Laguna (ULL) našel první důkaz existence masivní galaxie bez temné hmoty. Výsledek je výzvou pro současný standardní model kosmologie. Studie je publikována ve specializovaném časopise Astronomy and Astrophysics. Popis k obrázku: Srovnání mezi konvenční galaxií (ESO 325-G004) obalenou v halo temné hmoty, která zabírá těžší misku na váze, a galaxií NGC 1277 (vlevo), ve které studie rozložení látky odhaluje nepřítomnost temné hmoty.

Ve vesmíru jsme objevili již více než 5 400 exoplanet. Tyto světy sahají od horkých jupiterů, kteří těsně obíhají kolem svých hvězd, přes teplé oceánské světy až po studené plynné obry. I když víme, že tam jsou, moc toho o nich nevíme. Charakteristiky, jako je hmotnost a velikost, jsou poměrně snadno měřitelné, ale jiné vlastnosti, jako je teplota a složení atmosféry, to už je větší oříšek. Další generace dalekohledů se tedy pokusí zachytit tyto informace, včetně jednoho navrhovaného dalekohledu od Čínského národního úřadu pro vesmír.

Mladá planeta kroužící kolem červeného trpaslíka se na oběžné dráze mění nepředvídatelným způsobem. Je tak blízko své mateřské hvězdy, že zažívá konzistentní přívaly energie, což způsobuje vypařování její vodíkové atmosféry – planeta je postupně rozfoukávána.

Nová měření provedená infračerveným přístrojem MIRI (Mid-InfraRed Instrument) vesmírného teleskopu James Webb Space Telescope (JWST) detekovala vodní páru ve vnitřním disku okolo hvězdy PDS 70, která se nachází 370 světelných let daleko. Toto je první detekce vody v terestrické oblasti disku, o kterém je již známo, že hostí dvě nebo více protoplanet.

Pomocí radioteleskopu Atacama Large Millimeter/submillimeter Array (ALMA) astronomové našli možného „sourozence“ planety obíhající kolem vzdálené hvězdy PDS 70. Tým objevil oblak trosek, který by mohl sdílet oběžnou dráhu této planety a který, jak věří, by mohl být stavebními kameny nové planety nebo zbytky planety již vytvořené. Pokud by se tento objev potvrdil, byl by dosud nejsilnějším důkazem toho, že dvě exoplanety mohou sdílet jednu oběžnou dráhu.

BepiColombo, společná mise Evropské vesmírné agentury (ESA) a Japonské kosmické agentury (JAXA), odhalila, jak mohou elektrony „pršící“ na povrch Merkuru spustit vysokoenergetické polární záře. Mise, která je na cestě k nejvnitřnější planetě Sluneční soustavy od roku 2018, úspěšně provedla svůj první průlet kolem Merkuru 1. října 2021. Mezinárodní tým výzkumníků analyzoval data ze tří přístrojů BepiColombo během setkání. Výsledky této studie byly publikovány v Nature Communications.

Pomocí pokročilých vesmírných dalekohledů a datových souborů vědci dospěli k závěru, že temná energie, která představuje asi 76 % energetické hustoty vesmíru, je rovnoměrně rozprostřena po celém vesmíru a zůstává konstantní v průběhu času. Počáteční studie temné energie pomocí dalekohledu eROSITA naznačuje, že je rovnoměrně rozptýlena v prostoru i čase.

Výzkumníci z Mauricia a Manchesterské univerzity použili získaná zdrojová data k simulaci úniku rádiových signálů z vysílačů sítě mobilních telefonů, aby předpověděli, co může mimozemská civilizace registrovat z velké dálky. Tým zjistil, že zatímco jednotlivé systémy mají nízký rádiový výkon, kombinované spektrum miliard zařízení, spojené s výkonnějšími budoucími širokopásmovými systémy, by mohlo být dostatečně velké na to, aby je detekovaly pokročilé mimozemské civilizace. Jak by Země vypadala pro mimozemskou civilizaci nacházející se světelné roky daleko?

Nová studie naznačuje, že vesmír může být starý až 26,7 miliardy let, což je téměř dvojnásobek obecně přijímaného stáří 13,7 miliardy roků. Nový model, zahrnující Zwickyho teorii unaveného světla a Diracovy vyvíjející se vazebné konstanty, by mohl vysvětlit existenci zralých malých galaxií vytvořených pouhých 300 milionů let po Velkém třesku a navrhnout revidovanou interpretaci kosmologické konstanty.

Publikovaný snímek pořízený koncem června 2023 ukazuje pohled webovou kamerou na staveniště extrémně velkého dalekohledu ELT (Extremely Large Telescope) na vrcholu hory Cerro Armazones v chilské poušti Atacama. Tam inženýři a stavební dělníci v současnosti ohromujícím tempem montují konstrukci kopule dalekohledu. Ocelová konstrukce, která se každým dnem viditelně mění, brzy získá známý kulový tvar typický pro kopule dalekohledů. Hvězdnému pozadí dominuje jádro Mléčné dráhy, naší domovské Galaxie, a Velké a Malé Magellanovo mračno – dvě trpasličí galaxie, které obíhají kolem Mléčné dráhy.