Z české hvězdárny až pod hvězdnaté nebe chilských And. Cesta, která propojuje dvě polokoule jediným cílem: zachytit stopu minulosti Sluneční soustavy – a právě jejich zachycení a analýza spojují evropské nebe s chilskými výšinami. Nová síť kamer a spektrografů sleduje meteory, které nám odhalují chemické složení dávných těles a možná i samotný původ planet. Za technickým pokrokem se skrývají měsíce příprav, testování a náročná instalace v nesnadných podmínkách Jižní Ameriky. Jak se český tým vydal naproti vesmíru a proč je jižní obloha pro výzkum taktéž důležitá?
V prvním prázdninovém týdnu si vám dovoluji nabídnout malé ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu, které již řadu let působí na naší hvězdárně.
Stát se vystudovaným astronomem nebo astrofyzikem bylo na počátku vzniku hvězdáren v 50. letech spíše snem než realitou. Veřejný vzdělávací systém tehdy nabízel pouze dvě cesty, jak se k astronomii či astrofyzice přiblížit – ani jedna z nich však nebyla příliš vhodná pro praktickou práci na hvězdárně."
Výstava se věnuje popisu impaktních struktur především ve vztahu k naší Zemi.
Znázorněny jsou zde největší a nejzajímavější krátery na naší planetě. Rovněž velká pozornost je věnována objevování a blízkým průletům těles, která by v případě srážky mohla způsobit katastrofu globálních rozměrů. Samostatný panel je věnován Tunguzské katastrofě, jíž se snaží na základě historických záznamů zpětně rekonstruovat, do co nejpravděpodobnější podoby.
Závěrečná část pojednává o našich výhledech do budoucna. Jsou zde zmíněny možnosti jak takové srážce předejít, či zabránit.
autor: Tomáš Pečiva