Z české hvězdárny až pod hvězdnaté nebe chilských And. Cesta, která propojuje dvě polokoule jediným cílem: zachytit stopu minulosti Sluneční soustavy – a právě jejich zachycení a analýza spojují evropské nebe s chilskými výšinami. Nová síť kamer a spektrografů sleduje meteory, které nám odhalují chemické složení dávných těles a možná i samotný původ planet. Za technickým pokrokem se skrývají měsíce příprav, testování a náročná instalace v nesnadných podmínkách Jižní Ameriky. Jak se český tým vydal naproti vesmíru a proč je jižní obloha pro výzkum taktéž důležitá?
V prvním prázdninovém týdnu si vám dovoluji nabídnout malé ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu, které již řadu let působí na naší hvězdárně.
Stát se vystudovaným astronomem nebo astrofyzikem bylo na počátku vzniku hvězdáren v 50. letech spíše snem než realitou. Veřejný vzdělávací systém tehdy nabízel pouze dvě cesty, jak se k astronomii či astrofyzice přiblížit – ani jedna z nich však nebyla příliš vhodná pro praktickou práci na hvězdárně."
Výstava Meteorologie souhrnně popisuje vědeckou diciplínu, kterou si převážně spojujeme s předpovědí počasí. Nicméně jako taková se spíše věnuje jeho pozorování a popisování.
Ve zkratce se dozvíte historii od prvopočátků zaznamenávání přírodních zákonitostí až po současnou špičkovou měřící a pozorovací techniku, kterou už nenajdeme pouze na Zemi. Právě dlouhodobé pozorování umožňuje lidstvu vnímat klimatické změny a cykly přesahující svou délkou jeden lidský život.
Na omezeném prostoru přinášíme hned dva bonusy. Prvním je nepopiratelně atlas oblaků, který hned tak v nějaké učebnici nenajdete. Druhým je pak pohled do zákulisí relativně nové disciplíny, a sice pozorování nejen toho pozemského, ale i kosmického počasí.
autor: Tomáš Pečiva