Aktuality AK

Nová měření provedená infračerveným přístrojem MIRI (Mid-InfraRed Instrument) vesmírného teleskopu James Webb Space Telescope (JWST) detekovala vodní páru ve vnitřním disku okolo hvězdy PDS 70, která se nachází 370 světelných let daleko. Toto je první detekce vody v terestrické oblasti disku, o kterém je již známo, že hostí dvě nebo více protoplanet.

Pomocí radioteleskopu Atacama Large Millimeter/submillimeter Array (ALMA) astronomové našli možného „sourozence“ planety obíhající kolem vzdálené hvězdy PDS 70. Tým objevil oblak trosek, který by mohl sdílet oběžnou dráhu této planety a který, jak věří, by mohl být stavebními kameny nové planety nebo zbytky planety již vytvořené. Pokud by se tento objev potvrdil, byl by dosud nejsilnějším důkazem toho, že dvě exoplanety mohou sdílet jednu oběžnou dráhu.

BepiColombo, společná mise Evropské vesmírné agentury (ESA) a Japonské kosmické agentury (JAXA), odhalila, jak mohou elektrony „pršící“ na povrch Merkuru spustit vysokoenergetické polární záře. Mise, která je na cestě k nejvnitřnější planetě Sluneční soustavy od roku 2018, úspěšně provedla svůj první průlet kolem Merkuru 1. října 2021. Mezinárodní tým výzkumníků analyzoval data ze tří přístrojů BepiColombo během setkání. Výsledky této studie byly publikovány v Nature Communications.

Pomocí pokročilých vesmírných dalekohledů a datových souborů vědci dospěli k závěru, že temná energie, která představuje asi 76 % energetické hustoty vesmíru, je rovnoměrně rozprostřena po celém vesmíru a zůstává konstantní v průběhu času. Počáteční studie temné energie pomocí dalekohledu eROSITA naznačuje, že je rovnoměrně rozptýlena v prostoru i čase.

Výzkumníci z Mauricia a Manchesterské univerzity použili získaná zdrojová data k simulaci úniku rádiových signálů z vysílačů sítě mobilních telefonů, aby předpověděli, co může mimozemská civilizace registrovat z velké dálky. Tým zjistil, že zatímco jednotlivé systémy mají nízký rádiový výkon, kombinované spektrum miliard zařízení, spojené s výkonnějšími budoucími širokopásmovými systémy, by mohlo být dostatečně velké na to, aby je detekovaly pokročilé mimozemské civilizace. Jak by Země vypadala pro mimozemskou civilizaci nacházející se světelné roky daleko?

Nová studie naznačuje, že vesmír může být starý až 26,7 miliardy let, což je téměř dvojnásobek obecně přijímaného stáří 13,7 miliardy roků. Nový model, zahrnující Zwickyho teorii unaveného světla a Diracovy vyvíjející se vazebné konstanty, by mohl vysvětlit existenci zralých malých galaxií vytvořených pouhých 300 milionů let po Velkém třesku a navrhnout revidovanou interpretaci kosmologické konstanty.

Publikovaný snímek pořízený koncem června 2023 ukazuje pohled webovou kamerou na staveniště extrémně velkého dalekohledu ELT (Extremely Large Telescope) na vrcholu hory Cerro Armazones v chilské poušti Atacama. Tam inženýři a stavební dělníci v současnosti ohromujícím tempem montují konstrukci kopule dalekohledu. Ocelová konstrukce, která se každým dnem viditelně mění, brzy získá známý kulový tvar typický pro kopule dalekohledů. Hvězdnému pozadí dominuje jádro Mléčné dráhy, naší domovské Galaxie, a Velké a Malé Magellanovo mračno – dvě trpasličí galaxie, které obíhají kolem Mléčné dráhy.

Vědecký tým kolem Webbova teleskopu zveřejnil krásný snímek malé hvězdotvorné oblasti v oblačném komplexu Rho Ophiuchi. Tento oblačný komplex je souborem mezihvězdných mračen a různých mlhovin v souhvězdí Ophiuchus (Hadonoš). V odhadované vzdálenosti 460 světelných let je to jedna z nejbližších oblastí tvorby hvězd k naší Sluneční soustavě.

Astronomové z University of Hawaii Institute for Astronomy objevili planetu, která přežila to, co měla pro ni být katastrofická událost způsobená jejím sluncem. Planeta Halla (viz obrázek) podobná Jupiteru přežila expanzi svého slunce Baekdu do podoby rudého obra, což je proces, který ji měl podle astronomů z University of Hawaii pohltit. Překvapivé přežití podněcuje teorie o planetární evoluci, včetně potenciálního původu dvojhvězd nebo nově vzniklé planety „druhé generace“.

Kosmická sonda MAVEN (NASA) vytvořila dva úchvatné ultrafialové snímky Marsu pořízené během opačných poloh planety na oběžné dráze kolem Slunce v letech 2022 a 2023. Tyto snímky, živě zbarvené ve falešných barvách pro zajištění viditelnosti, poskytují jedinečný pohled na atmosféru Marsu, sezónní změny a detaily povrchu, což přispívá k pochopení klimatické historie planety a potenciální obyvatelnosti. Mise MAVEN (Mars Atmosphere and Volatile EvolutioN) získala úžasné pohledy na Mars na dvou ultrafialových snímcích pořízených v různých bodech podél oběžné dráhy naší sousední planety kolem Slunce.