Aktuality AK

Vědci se domnívají, že asteroidy by mohly obsahovat supertěžké prvky, což by mohlo způsobit revoluci v našem chápání atomové struktury. Po staletí bylo hledání nových prvků hnací silou v mnoha vědeckých disciplínách. Pochopení struktury atomu a rozvoj jaderné vědy umožnily vědcům splnit starý cíl alchymistů – přeměnit jeden prvek v jiný.

Orientace na noční obloze není jenom záležitostí znalostí souhvězdí a jasných hvězd, ale především pochopením a aplikováním sférické trigonometrie na nebeskou klenbu v podobě obzorníkových a rovníkových souřadnic. Tato znalost se vyvíjela více jak 4000 let a její počátky jsou spojeny s Babylónskými astrology, kteří sice ještě neovládali naši sférickou geometrii, ale položili její základy minimálně tím, že začali dělit kruh na jednotlivé díly a zavedli myšlenou kouli, tzv. nebeskou sféru, v jejímž středu se nachází Země apod.

Pozoruhodným objevem je, že astronomové našli protoplanetární disk kolem mladé hvězdy ve Velkém Magellanově mračnu, v galaxii sousedící s tou naší. Je to vůbec poprvé, kdy byl takový disk, identický s těmi, ve kterých se tvoří planety v naší vlastní Mléčné dráze, nalezen i mimo naši Galaxii. Nová pozorování odhalují masivní mladou hvězdu, rostoucí a nabalující hmotu ze svého okolí a tvořící rotující disk. Detekce byla provedena pomocí radioteleskopu Atacama Large Millimeter/submillimeter Array (ALMA) v Chile, jehož partnerem je Evropská jižní observatoř (ESO).

Výzkumníci používající soustavu radioteleskopů ALMA a pokročilé simulace objasnili formování multihvězdných systémů, identifikovali a vysvětlili roli takzvaných „streamerů“ krmících vyvíjející se protohvězdy. Nová pozorování a simulace tří spirálních proudů materiálu přivádějících plyn ke třem protohvězdám tvořícím se v trojhvězdném systému objasnily vznik multihvězdných systémů.

Vesmírný dalekohled James Webb Space Telescope (JWST) sledoval Krabí mlhovinu při hledání odpovědí o původu pozůstatku supernovy. Webbovy přístroje NIRCam (Near-Infrared Camera) a MIRI (Mid-Infrared Instrument) odhalily při pozorování v infračerveném světle nové detaily. Vesmírný dalekohled zachycuje na tomto nedávno zveřejněném snímku nové detaily Krabí mlhoviny vzdálené 6 500 světelných let. Zatímco tyto pozůstatky explodované hvězdy byly dobře studovány mnoha observatořemi včetně Hubbleova vesmírného dalekohledu, Webbova citlivost v infračerveném oboru a vysoké rozlišení nabízí nová vodítka ke složení a původu této scény.

Astronomové využívající soustavu radioteleskopů ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array) pořídili ve vysokém rozlišení snímek HL Tauri, mladé hvězdy v souhvězdí Býka. HL Tauri se nachází ve vzdálenosti 450 světelných let od Země. Hvězda známá také jako EPIC 210690913, HH 150 nebo TIC 353752575 je stará méně než 100 000 let. Protoplanetární disk kolem HL Tauri je neobvykle masivní a jasný, což z něj činí vynikající místo pro hledání známek formování planet.

LTT 1445A c je terestrická planeta v trojhvězdném systému LTT 1445, která je pouze 1,07krát větší než Země. Vyplývá to z článku, který byl publikován v Astronomical Journal. LTT 1445 je hierarchické trio červených trpaslíků spektrální třídy M, které se nachází 22,5 světelného roku daleko a jejichž poloha se promítá do souhvězdí Eridanus. Systém známý též jako TIC 98796344, TOI 455, L 730-18 nebo BD-17 588, se skládá z jasnější hvězdy LTT 1445A a slabší vizuální dvojhvězdy LTT 1445BC.

Tým výzkumníků využil gravitační čočku systému MG J0414+0534, pozorovanou pomocí soustavy radioteleskopů ALMA, k mapování distribuce temné hmoty v bezprecedentních podrobnostech, čímž potvrdil teorie studené temné hmoty a připravil půdu pro další objevy o dominantní, ale nepolapitelné složce vesmíru. Nový výzkum odhalil rozložení temné hmoty v dosud neviděných detailech až do měřítka 30 000 světelných let. Pozorované fluktuace poskytují lepší vymezení povahy temné hmoty. Na úvodním obrázku je vypočtené rozložení temné hmoty znázorněno oranžově; světlejší oblasti indikují vyšší koncentrace temné hmoty. Modrobílou barvou jsou vyznačeny obrazy vzdáleného kvasaru vytvořené gravitační čočkou.

Dva nové články publikované v časopise Nature podrobně popisují způsob, jakým seismická data odhalují specifika marťanského nitra. Každý z nich ukazuje 150 kilometrů silnou vrstvu roztavené silikátové horniny na základně pláště, která obaluje jádro Marsu z tekuté slitiny železa. To by mohlo mít důsledky pro naše chápání marťanské historie – ale také to může mít vliv na způsob, jakým interpretujeme seismická data Marsu, shromážděná přistávacím modulem sondy InSight v letech 2019 až 2022.

Pomocí kosmických teleskopů Chandra a Webb objevili astronomové NASA starověkou masivní černou díru, která poskytuje vodítka o původu prvních supermasivních černých děr ve vesmíru a zpochybňuje předchozí teorie o jejich růstu. Astronomové pomocí teleskopů NASA objevili dosud nejvzdálenější černou díru pozorovanou v oboru rentgenového záření. Černá díra je v rané fázi růstu. Tento výsledek pomůže vysvětlit, jak vznikly některé z prvních supermasivních černých děr ve vesmíru.