Aktuality AK

Na východním okraji slunečního kotouče se 3. 6. 2020 vynořila letos zatím největší skvrna. Tato skvrna opět patří již k novému cyklu sluneční aktivity - cyklu číslo 25.

Podle pozemských standardů je Saturnův měsíc Titan podivným místem ve vesmíru. Je větší než planeta Merkur a je zabalen do husté atmosféry (je to jediný měsíc ve Sluneční soustavě s hustým ovzduším), jeho povrch je pokryt řekami a jezery kapalných uhlovodíků jako je metan a etan. Pod tlustou kůrou vodního ledu může existovat oceán kapalné vody, který může být potenciálním místem pro výskyt života.

Tým profesionálních astronomů vypátral mladého hnědého trpaslíka obklopeného diskem, ve kterém by se potenciálně mohly zrodit planety. Objekt pojmenovaný W1200-7845 se nachází ve vzdálenosti 333 světelných roků od Země v souhvězdí Chameleon a je členem pohybové skupiny hvězd Epsilon Chameleontis (ɛ Cha); jejich stáří bylo určeno na 3,7 miliónu roků.

Velmi hmotné neutronové hvězdy mohou mít rozměrné jádro tvořené hmotou složenou z kvarků. Vyplývá to ze studie publikované v časopise Nature Physics. Neutronové hvězdy, jejichž vznik je výsledkem exploze supernovy, jsou nejmenší a nejhustější hvězdy ve vesmíru. Zatímco tyto objekty mají typický průměr kolem 20 kilometrů, jejich průměrná hmotnost kolísá mezi 1,4 a 2,2 hmotnostmi Slunce.

Opakující se srážky s trpasličí galaxií Sagittarius mohly spustit hlavní epizody vzniku hvězd v naší Galaxii – Mléčné dráze, z nichž jedna se přibližně shoduje s obdobím vzniku Sluneční soustavy zhruba před 4,7 miliardami roků. Vyplývá to z analýzy dat, která v posledních letech pořídila evropská astrometrická družice Gaia.

Hubbleův vesmírný dalekohled nabídl pohled na podstatu exoplanety Fomalhaut b.

Domnělá planeta za hranicemi Sluneční soustavy zdánlivě zmizela z dohledu. Astronomové se nyní především domnívají, že zcela dospělá planeta ve skutečnosti nikdy neexistovala. Hubbleův vesmírný teleskop HST místo toho pozoroval expandující oblak velmi jemných prachových částic vytvořených při obří kolizi mezi dvěma ledovými tělesy velikosti asteroidu obíhajícími kolem jasné hvězdy Fomalhaut, která je od Země vzdálena 25 světelných roků.

Výzkum jádra vzorku z ruského vrtu změnil dlouhodobé modely oxygenace (okysličení) na Zemi. Země byla mnohem bohatší na kyslík v rané etapě vývoje, než jsme doposud předpokládali při stanovení podmínek pro vývoj složitějšího života. Vyplývá to z nových výzkumů vědců na University of Alberta a University of Tartu v Estonsku. Studie poskytla důkazy pro zvýšenou hladinu kyslíku před 2 miliardami roků navzdory předcházejícím akceptovaným modelům.

Při využití infračervené kamery NIRC2 (Near-Infrared Camera) nainstalované na dalekohledu Keck II observatoře W. M. Keck Observatory na Maunakea, Havaj, astronomové přímo zobrazili dvě rodící se obří plynné planety PDS 70b a PDS 70c. PDS 70 je hvězda spektrálního typu K7 hlavní posloupnosti, která je od Země vzdálená 370 světelných roků a její poloha se promítá do souhvězdí Kentaura.