Naši hvězdárnu navštívil dne 15. 5. 2025 Pavel Gabzdyl, přední popularizátor astronomie a největší fanoušek Měsíce. Mimo to, že nám přednesl krásnou přednášku Kosmická střelnice, jsme ho stihli i vyzpovídat.
Vznik hvězdárny ve Valašském Meziříčí byl úzce spjat s činností místních amatérských astronomů... . Projekt byl úspěšně dokončen v roce 1955 a stal se výsledkem úsilí, v němž hrála roli také jejich aktivní účast v České astronomické společnosti.
Hned v prvních dnech roku 2025 jsme dosáhli v rámci projektu velké modernizace Hvězdárny Valašské Meziříčí dalšího významného cíle. Po více než deseti letech můžeme změnit první příčku ve velikosti primárního zrcadla našeho největšího dalekohledu - od počátku roku 2025 patří půlmetrovému zrcadlovému dalekohledu typu Newton.
Jupiter byl zasažen slunečním větrem a vědci ho konečně zachytili v akci. Mohutná sluneční událost stlačila ochranné magnetické pole Jupitera a způsobila dramatický nárůst teploty na polovině planety. Na základě dat z teleskopů a kosmických sond vědci viděli, jak sluneční vítr vlní atmosféru obra, což naznačuje, že Jupiter a další plynní obři nejsou před hněvem Slunce tak chráněni, jak se dříve soudilo.
Sluneční vítr rozbil Jupiterovu bublinu
Poprvé byla detekována silná vlna slunečního větru, která stlačila Jupiterův magnetický štít. Vědci z University of Reading identifikovali událost slunečního větru z roku 2017, která zasáhla Jupiter a dočasně tlačila jeho magnetosféru, obří magnetickou bublinu, která obklopuje a chrání planetu. Tento náraz vytvořil v horních vrstvách atmosféry neobvykle horkou oblast, která se rozprostírala přes polovinu obvodu Jupitera a dosahovala teplot vyšších než 500 °C.
Podle nové studie publikované 3. dubna 2025 v časopise Geophysical Research Letters se zdá, že tento typ slunečního vzplanutí zasahuje Jupitera pravidelně, přibližně dvakrát až třikrát měsíčně.
„Nikdy předtím jsme nezachytili reakci Jupitera na sluneční vítr a způsob, jakým změnil atmosféru planety, byl velmi nečekaný,“ řekl James O'Donoghue, hlavní autor studie. „Je to vůbec poprvé, co jsme něco takového pozorovali na nějakém vzdáleném světě.“
Obří planety nejsou tak odolné
„Sluneční vítr zmačkal magnetický štít Jupitera jako obří míč na squash. Vznikla tak superžhavá oblast, která se rozkládala na polovině planety. Průměr Jupitera je 11krát větší než průměr Země, což znamená, že tato rozžhavená oblast je obrovská,“ řekl O'Donoghue.
„V posledním desetiletí jsme stále podrobněji studovali Jupiter, Saturn a Uran. Tyto obří planety nejsou vůči vlivu Slunce tak odolné, jak jsme si mysleli – jsou zranitelné, stejně jako Země. Jupiter funguje jako laboratoř, která nám umožňuje studovat, jak Slunce ovlivňuje planety obecně. Sledováním toho, co se tam děje, můžeme lépe předpovídat a chápat účinky slunečních bouří, které by mohly narušit GPS, komunikaci a energetické sítě na Zemi.“
Sluneční bouře by mohly narušit i ty nejmocnější planety
Kombinací pozemních pozorování z Keckova teleskopu s daty ze sondy Juno a modelováním slunečního větru vědci zjistili, že hustá oblast slunečního větru stlačila obrovskou magnetosféru Jupitera krátce před zahájením pozorování. Zdá se, že tato komprese zintenzivnila aurorální ohřev na pólech Jupitera, což způsobilo rozšíření horních vrstev atmosféry a rozlití horkého plynu směrem k rovníku.
Vědci se dříve domnívali, že rychlá rotace Jupitera omezuje ohřev jeho polární oblasti prostřednictvím silných větrů. Tento objev ukazuje opak a naznačuje, že atmosféry planet v celé Sluneční soustavě mohou být zranitelnější vůči slunečním vlivům, než se dosud předpokládalo. Sluneční erupce by mohly významně změnit dynamiku horních vrstev atmosféry velkých planet a vyvolat globální větry, které řídí distribuci energie po celé planetě.
Předpověď kosmického počasí od Jupitera po Zemi
Profesor Mathew Owens, spoluautor z University of Reading, řekl: „Náš model slunečního větru správně předpověděl, kdy dojde k narušení Jupiterovy atmosféry. To nám pomáhá dále porozumět přesnosti našich předpovědních systémů, což je nezbytné pro ochranu Země před nebezpečným kosmickým počasím.“
autor: František Martinek