Z české hvězdárny až pod hvězdnaté nebe chilských And. Cesta, která propojuje dvě polokoule jediným cílem: zachytit stopu minulosti Sluneční soustavy – a právě jejich zachycení a analýza spojují evropské nebe s chilskými výšinami. Nová síť kamer a spektrografů sleduje meteory, které nám odhalují chemické složení dávných těles a možná i samotný původ planet. Za technickým pokrokem se skrývají měsíce příprav, testování a náročná instalace v nesnadných podmínkách Jižní Ameriky. Jak se český tým vydal naproti vesmíru a proč je jižní obloha pro výzkum taktéž důležitá?
V prvním prázdninovém týdnu si vám dovoluji nabídnout malé ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu, které již řadu let působí na naší hvězdárně.
Stát se vystudovaným astronomem nebo astrofyzikem bylo na počátku vzniku hvězdáren v 50. letech spíše snem než realitou. Veřejný vzdělávací systém tehdy nabízel pouze dvě cesty, jak se k astronomii či astrofyzice přiblížit – ani jedna z nich však nebyla příliš vhodná pro praktickou práci na hvězdárně."
Japonští vědci simulovali slabé rádiové záření na vlnové délce 21centimetrů z „temného věku“ vesmíru, což nabízí potenciální způsob detekce temné hmoty. Přibližně před 13,8 miliardami let vznikl vesmír náhle způsobem známým jako Velký třesk. Zhruba 400 000 let po této události vstoupil do dlouhého období bez světla, které se nazývá temný věk.
Toto období trvalo přibližně 100 milionů let, až do okamžiku, kdy se zrodily první hvězdy a galaxie a začaly osvětlovat vesmír. Předpokládá se, že během tohoto období uvolňovaly atomy vodíku slabé rádiové signály o vlnové délce 21 centimetrů. Tyto prastaré vlny mohou obsahovat cenné stopy o nejranějších fázích vesmíru.
Vědci z University of Tsukuba a University of Tokyo použili pokročilé počítačové simulace k prozkoumání, jak silný mohl být tento signál na vlnové délce 21 centimetrů v různých scénářích temné hmoty. Temná hmota, neviditelná substance tvořící přibližně 80 % veškeré hmoty ve vesmíru, nadále zůstává pro vědce záhadou.
Díky tomu, že tým pomocí výkonných superpočítačů simuloval rozložení plynu a temné hmoty v mladém vesmíru, byl schopen s pozoruhodnou přesností vypočítat intenzitu těchto rádiových emisí během temného věku.
Signál skrytý v temnotě
Výsledky naznačují, že vodík v temném věku produkoval charakteristický signál o síle přibližně jednoho milikelvinu (tisíciny stupně) o teplotě průměrného rádiového záření na obloze. Je důležité, že temná hmota by měla v tomto signálu produkovat variace podobné hodnoty. Pozorování globálního signálu v širokém frekvenčním pásmu (~45 MHz) by proto mohlo odhalit hmotnost a rychlost částic temné hmoty.
Několik lunárních misí, včetně japonského projektu Tsukuyomi, se nyní zaměřuje na výstavbu radioteleskopů na Měsíci. Pokud tyto teleskopy dokážou zachytit tento slabý signál, pomohou odhalit tajemství temné hmoty.
Zdroj: https://scitechdaily.com/lunar-radio-telescopes-could-finally-reveal-the-secrets-of-dark-matter/
autor: František Martinek