Z české hvězdárny až pod hvězdnaté nebe chilských And. Cesta, která propojuje dvě polokoule jediným cílem: zachytit stopu minulosti Sluneční soustavy – a právě jejich zachycení a analýza spojují evropské nebe s chilskými výšinami. Nová síť kamer a spektrografů sleduje meteory, které nám odhalují chemické složení dávných těles a možná i samotný původ planet. Za technickým pokrokem se skrývají měsíce příprav, testování a náročná instalace v nesnadných podmínkách Jižní Ameriky. Jak se český tým vydal naproti vesmíru a proč je jižní obloha pro výzkum taktéž důležitá?
V prvním prázdninovém týdnu si vám dovoluji nabídnout malé ohlédnutí za činností astronomického kroužku a klubu, které již řadu let působí na naší hvězdárně.
Stát se vystudovaným astronomem nebo astrofyzikem bylo na počátku vzniku hvězdáren v 50. letech spíše snem než realitou. Veřejný vzdělávací systém tehdy nabízel pouze dvě cesty, jak se k astronomii či astrofyzice přiblížit – ani jedna z nich však nebyla příliš vhodná pro praktickou práci na hvězdárně."
Astronomové používající vesmírný dalekohled Jamese Webba (JWST) detekovali dosud neznámý malý měsíc – provizorně označený jako S/2025 U 1 – obíhající kolem planety Uran. Díky sérii snímků pořízených teleskopem Jamese Webba 2. února 2025 se celkový počet měsíců Uranu zvýšil na 29.
Uran, nacházející se ve vnější oblasti Sluneční soustavy, je sedmou planetou od Slunce. Tento azurově zbarvený ledový obr, známý jako planeta s extrémním sklonem rotační osy, má hlubokou atmosféru složenou z vodíku, hélia a metanu. Mezi 28 měsíci Uranu je pět hlavních satelitů – Titania, Oberon, Umbriel, Ariel a Miranda – objevených mezi lety 1787 a 1948.
Uranovy měsíce, známé jako „literární měsíce“, jsou pojmenovány po postavách ze Shakespeara a děl Alexandra Popa. Astronomové se domnívají, že větší měsíce Uranu se skládají zhruba ze stejných dílů vodního ledu a silikátové horniny.
„V rámci programu hostujících pozorovatelů na teleskopu JWST jsme objevili dosud neznámý satelit ledového obra,“ uvedla Maryame El Moutamidová, výzkumnice ze Southwest Research Institute (SwRI). „Tento objekt, zdaleka nejmenší dosud objevený satelit, byl detekován v sérii 10 dlouhých expozic pořízených kamerou NIRCam (Near-Infrared Camera) na palubě JWST.“
Nový měsíc, prozatímně označený jako S/2025 U 1, se nachází na vnějším okraji vnitřních prstenců Uranu. Průměr objektu se odhaduje na pouhých 10 km, za předpokladu, že má podobnou odrazivost (albedo) jako ostatní malé satelity Uranu. Nachází se asi 56 250 km od jeho středu v rovině rovníku planety, mezi oběžnými dráhami satelitů Ophelia a Bianca.
Ophelia má průměr asi 43 km, zatímco Bianca je protáhlý objekt o rozměrech přibližně 64 x 46 km. „Je to malý měsíc, ale významný objev, který ani sonda Voyager 2 během svého průletu před téměř 40 lety neviděla,“ řekla El Moutamidová.
S/2025 U 1 je 14. členem složitého systému malých měsíců obíhajících uvnitř drah největších satelitů Miranda, Ariel, Umbriel, Titani a Oberon.
„Žádná jiná planeta nemá tolik malých vnitřních měsíců jako Uran a jejich složité vzájemné vztahy s prstenci naznačují chaotickou historii, která stírá hranici mezi systémem prstenců a systémem měsíců,“ řekl Matthew Tiscareno, výzkumník z Institutu SETI. „Nový měsíc je navíc menší a mnohem slabší než nejmenší z dříve známých vnitřních měsíců, takže je pravděpodobné, že můžeme objevit ještě více složitostí.“
Zdroj: https://www.sci.news/astronomy/webb-new-moon-uranus-14151.html a https://esawebb.org/images/uranus-moon-S2025U1/
autor: František Martinek