Odkrytý rovníkový reliktní ledovec na Marsu

Zachování vodního ledu v mělkých hloubkách a nízkých zeměpisných šířkách na Marsu by mělo významné důsledky jak pro vědecký výzkum, tak pro budoucí pilotovaný průzkum. Během 54. konference o lunárních a planetárních vědách, která se konala ve Woodlands v Texasu, vědci oznámili převratný objev reliktního ledovce poblíž rovníku Marsu. Tento ledovec se nachází ve východním Labyrinthus Noctis na souřadnicích 7° 33′ jižní šířky, 93° 14′ západní délky a jeho objev je významným ukazatelem přítomnosti povrchového vodního ledu na Marsu v nedávné historii, a to i v blízkosti rovníku. Toto zjištění také naznačuje potenciální existenci ledu v mělkých hloubkách v regionu, což by mohlo mít zásadní důsledky pro budoucí pilotovaný výzkum.

Povrchový útvar identifikovaný jako „reliktní ledovec“ je jedním z mnoha světlých ložisek (light-toned deposits – LTD) nalezených v této oblasti. Typicky se LTD skládají hlavně ze světle zbarvených síranových solí, ale toto ložisko také vykazuje mnoho rysů ledovce, včetně puklinových polí a morénových pásů. Odhaduje se, že ledovec je dlouhý 6 kilometrů a široký až 4 kilometry. Tento objev naznačuje, že nedávná historie Marsu mohla být vodnatější, než se dříve myslelo, což by mohlo mít důsledky pro pochopení obyvatelnosti této planety.

„To, co jsme našli, není opravdový led, ale ložisko soli s podobnými morfologickými rysy ledovce. Myslíme si, že se zde stalo to, že se sůl vytvořila na vrcholu ledovce a zároveň si zachovala tvar ledu pod sebou až do detailů, jako jsou trhlinová pole a morénové pásy,“ řekl Pascal Lee, planetolog z Institutu SETI a hlavní autor studie.

Přítomnost vulkanických materiálů pokrývajících oblast naznačuje, jak se mohly sulfátové soli vytvořit a uchovat pod nimi otisk ledovce. Když se čerstvě vybuchlé pyroklastické materiály (směsi sopečného popela, pemzy a horkých lávových bloků) dostanou do kontaktu s vodním ledem, mohou se vytvořit síranové soli, jako jsou ty, které běžně tvoří světlá usazenina Marsu, a usadit se do ztvrdlé krustové vrstvy soli.

„Tato oblast Marsu má historii sopečné činnosti. A tam, kde se některé vulkanické materiály dostaly do kontaktu s ledovcovým ledem, tak na rozhraní mezi nimi proběhly chemické reakce za vzniku ztvrdlé vrstvy síranových solí,“ vysvětluje Sourabh Shubham, postgraduální student na katedře University of Maryland, spoluautor studie. „Toto je nejpravděpodobnější vysvětlení hydratovaných a hydroxylových sulfátů, které pozorujeme v tomto světle tónovaném ložisku.“

Postupem času, kdy eroze odstraňovala krycí sopečné materiály, se odkryla krusta vrstvy síranů odrážející ledovcový led pod nimi, což by vysvětlovalo, jak je nyní vidět ložisko soli, představující rysy jedinečné pro ledovce, jako jsou trhliny a morénové pásy.

„Ledovce často představují charakteristické typy rysů, včetně okrajových, rozvětvených a trhlinových polí, a také morénových pásů a listů. V tomto světle zbarveném ložisku vidíme analogické rysy v jejich formě, umístění a měřítku. Je to velmi zajímavé,“ řekl John Schutt, geolog z Mars Institute, zkušený průvodce po ledových polích v Arktidě a Antarktidě a spoluautor této studie.

Jemné útvary ledovce, související ložiska sulfátových solí a překrývající vulkanické materiály jsou všechny velmi řídce poškrábané nárazy a musí být geologicky mladé, pravděpodobně amazonského věku, což je nejnovější geologické období, které zahrnuje moderní Mars. „Věděli jsme o ledovcové aktivitě na Marsu na mnoha místech, včetně blízkosti rovníku ve vzdálenější minulosti. A o nedávné ledovcové aktivitě na Marsu jsme rovněž věděli, ale zatím jen ve vyšších zeměpisných šířkách. Relativně mladý reliktní ledovec v této lokalitě nám říká, že Mars v poslední době zažil povrchový led, a to i v blízkosti rovníku, což je novinka,“ řekl Pascal Lee.

Zbývá zjistit, zda by se pod světle zbarveným ložiskem mohl vodní led ještě uchovat, nebo zda zcela zmizel. Vodní led není v současnosti na samotném povrchu Marsu poblíž rovníku v těchto nadmořských výškách stabilní. Není tedy divu, že na povrchu nedetekujeme žádný vodní led. Je možné, že všechen vodní led ledovce již sublimoval. Ale existuje také šance, že část může být stále chráněna v mělké hloubce pod síranovými solemi.

Studie vychází z analogie se starověkými ledovými ostrovy na solných jezerech neboli salarech v Altiplanu v Jižní Americe. Tam zůstal starý ledovec chráněn před táním, vypařováním a sublimací pod pokrývkami jasných solí. Pascal Lee a jeho spoluautoři předpokládají podobnou situaci, aby vysvětlili, jak by síranové soli na Marsu mohly nabídnout ochranu jinak sublimací zranitelnému ledu v nízkých zeměpisných šířkách planety.

Pokud je na Marsu stále zachován vodní led v mělkých hloubkách v nízké zeměpisné šířce, bude to mít důsledky pro vědu a pilotovaný výzkum. „Touha přistát na místě, kde by mohli kosmonauti být schopni extrahovat vodní led ze země, nutí plánovače misí uvažovat o místech s vyšší zeměpisnou šířkou. Ale tato prostředí jsou obvykle chladnější a náročnější pro lidi i roboty. Pokud by existovaly rovníkové oblasti, kde by se led mohl nacházet v mělké hloubce, pak bychom měli to nejlepší z obou prostředí: teplejší podmínky pro lidský průzkum a stálý přístup k ledu,“ řekl Pascal Lee.

Lee však varuje, že je ještě potřeba udělat více práce: „Nyní musíme určit, zda a v jakém množství by mohl být vodní led skutečně přítomen v tomto reliktním ledovci a zda by mohla mít nebo měla i jiná usazenina se světlým tónem, substráty bohaté na led.“

Zdroj: https://scitechdaily.com/stunning-discovery-equatorial-relict-glacier-uncovered-on-mars/

autor: František Martinek