Venuše mohla mít oceány dlouho poté, co na Zemi vznikl život

Dnes má Venuše suchou atmosféru chudou na kyslík. Nedávné studie však naznačují, že raná planeta mohla mít kapalnou vodu a reflexní mraky, které mohly udržet obyvatelné podmínky. Vědci z Chicagské univerzity, oddělení geofyzikálních věd, vytvořili nový časově závislý model složení atmosféry Venuše, aby prozkoumali tato tvrzení. Jejich zjištění byla publikována v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences.

Voda je všude v naší Sluneční soustavě, obvykle ve formě ledu nebo atmosférického plynu (vodní páry), i když příležitostně i v kapalné formě. Na všech planetách, na mnoha měsících, od vnějšího prstence vnitřního pásu asteroidů až po ledový Kuiperův pás a daleko do vzdáleného Oortova oblaku vzdáleného dva světelné roky je voda.

Venuše je horká, suchá, kamenná planeta, o něco menší než naše vlastní, pouze se stopovým množstvím vodní páry v její husté atmosféře složené z oxidu uhličitého. Předchozí studie se pokoušely modelovat její atmosférickou minulost. V závislosti na tom, jak byly postaveny minulé modely, se objevují drasticky odlišné klimatické obrázky.

Venuše mohla být vždy neobyvatelnou horkou planetou, která během krystalizace magmatického oceánu ztrácela svůj kyslík a nikdy na svém povrchu nevytvářela kapalnou vodu. Bez jakéhokoli způsobu, jak izolovat uhlík, stále rostoucí atmosférický oxid uhličitý zabalil planetu do tlusté těžké pokrývky, což vedlo k současnému atmosférickému tlaku na povrchu 92krát většímu než na Zemi, díky čemuž je Venuše teplejší než Merkur, přestože je od Slunce dvakrát tak daleko. Ani případné bombardování ledovými kometami by nestačilo k udržení vody na povrchu.

Další počítačové modely naznačují, že v rané fázi Sluneční soustavy, kdy sluneční záření bylo zhruba o 30 % nižší, mohla mít Venuše mírnou povrchovou teplotu s mnohem řidší atmosférou a s kapalnou vodou na jejím povrchu – možná oceány – než ji doslova uvařil skleníkový efekt.

Vědci z Chicagské univerzity se rozhodli tuto otázku vyřešit pomocí vlastního modelu. Použili jedinečný přístup, kdy nejprve předpokládali, že kdysi existoval oceán s obyvatelným klimatem, naplnili počítačový model množstvím různých hladin oceánů a postupovali v těchto oceánech třemi různými procesy odpařování a odstraňování kyslíku. Spustili model se třemi různými počátečními body závislými na čase, celkem 94 080krát, se systémem hodnocení, který jim umožnil identifikovat situace s výsledky nejbližšími aktuální atmosféře Venuše.

Podle výsledků studie publikovaných v Proceedings of the National Academy of Sciences bylo z 94 080 souborů pouze několik stovek v dosahu skutečné atmosféry Venuše, kterou dnes vidíme. Hypotetické obyvatelné éry na Venuši musely skončit před 3 miliardami let s maximální hloubkou oceánu 300 metrů po celém jejím povrchu (celková hydrosféra). Výsledky naznačují, že Venuše byla neobyvatelná po více než 70 % své historie, což je čtyřikrát déle než uváděly některé předchozí odhady.

Vědci jsou přesvědčeni, že kapalná voda na kamenité planetě je potřebná pro existenci života, protože máme jeden příklad života na vlhké kamenité planetě a nic jiného, s čím bychom ho mohli srovnávat. Předpokládá se, že život na Zemi začal před asi 3,5 až 4 miliardami let podle fosilních záznamů. Pokud měla Venuše na svém povrchu před 3 miliardami let kapalnou vodu, mohl na ní být také život.

Zdroj: https://phys.org/news/2023-03-venus-oceans-life-earth.html

autor: František Martinek