Aktuality AK

Astronomové objevili v souhvězdí Lva největší známou strukturu ve vesmíru – skupinu aktivních jader galaxií, která se rozkládá v délce 4 miliard světelných roků. Objevený útvar je označován jako Velká skupina kvasarů. Jedná se o seskupení extrémně svítivých jader galaxií, kterým dodávají energii supermasívní černé díry v jejich centrech. Tato konkrétní skupina je tak velká, že ohrožuje současné kosmologické teorie.

Do vesmíru byla vypuštěna již v roce 1978. Jednalo se o první kosmickou sondu ke studiu nepřetržitého toku slunečního větru směřujícího k naší planetě. K tomuto účelu byla navedena na stabilní oběžnou dráhu kolem Lagrangeova libračního bodu L1 mezi Zemí a Sluncem, ve vzdálenosti 1,5 miliónu km od Země.

Kolem planet ve Sluneční soustavě obíhají v některých případech až desítky známých měsíců. Většina z nich je bez jakékoliv atmosféry (jako například náš Měsíc), některé mají dokonce vlastní hustou atmosféru. Nejvíce měsíců obíhá kolem dvou největších planet – Jupitera a Saturnu – zatímco kolem Marsu krouží dva malé satelity připomínající asteroidy. Ale jak je to s Venuší, která je stejně velká jako Země?

Planetu Merkur je obtížné jasně definovat. Podle nových výzkumů to vypadá, že stopy vulkanických explozí na jejím povrchu zrovna nesouhlasí s teorií jejího vzniku. Nejnovější objevy dokonce zvyšují šance, že se Merkur mohl vytvořit ve větší vzdálenosti a migrovat směrem ke Slunci.

Velká jarní díra končí a my se po třech a půl měsících slabé meteorické činnosti brzo dočkáme první výraznější změny – meteorického roje Lyrid. Tento roj můžeme pozorovat přibližně od 16. do 26. dubna. Maximum letos nastává z 22. na 23. dubna, tedy v noci z úterý na středu, a trvá pouze několik hodin. Odhad doby hlavního maxima roje je od 15h (SELČ) do 23h (SELČ), jako nejpravděpodobnější se jeví 20h (SELČ).

Hubblův kosmický dalekohled HST „zvážil“ největší známou kupu galaxií ve vzdáleném vesmíru. S konečnou platností bylo zjištěno, že dostála své přezdívce El Gordo (což ve španělštině znamená tlouštík) a je mnohem hmotnější, než se doposud předpokládalo.

Pod povrchem Saturnova měsíce Enceladus se nachází oceán kapalné vody. Určení vnitřní struktury ledového měsíce o průměru 505 km bylo hlavní prioritou mise Cassini po objevu výtrysků ledových krystalků a vodní páry. K tomuto jevu dochází v okolí jižního pólu měsíce, kde byly od roku 2005 pozorovány zvláštní praskliny pojmenované „tygří škrábance“.

Hubblův kosmický dalekohled HST pozoroval oblaka vodní páry nad ledovými oblastmi v okolí jižního pólu Jupiterova měsíce Europy. Astronomové předpokládají, že se jedná o první zřetelný důkaz výtrysků vody nad povrch tohoto ledového měsíce.