Hvězdárna Valašské Meziříčí
www.astrovm.cz
   


11.05.2020
Astronomický kroužek aneb duben ON-LINE

Jak jsme vás již informovali, astronomický kroužek probíhá od března prostřednictvím online konferencí. V uvedeném formátu pokračoval i v měsíci dubnu, kdy proběhlo 5 on-line schůzek. Náměty těchto virtuálních setkání se vztahovaly k některým z astronomických jevů a k fyzikálním zákonům.

09.04.2020
Zvukové záznamy ze semináře Kosmické technologie a kosmický výzkum

Nově jsme zpracovali a uveřejňujeme záznamy přednášek, které zazněly loni na podzim u příležitosti tradičního setkání přátel dobývání vesmíru a příbuzných oborů pod názvem Kosmické technologie a kosmický výzkum.

02.04.2020
ON-LINE obsah pro vás

Vážení příznivci hvězdárny. I přes uspaný společenský a mnohde i pracovní život se snažíme navázat na naši běžnou činnost a vytváříme pro vás ON-LINE obsah. Pokračujeme ve vydávání našeho programového letáčku s mírně upraveným obsahem. Dále je realizována i činnost astronomického kroužku, který se nyní schází virtuálně každou středu od 15 hodin prostřednictvím video konferencí. Nadále pokračuje příprava zpráv ESO, aktualit z astronomie a kosmonautiky a rubriky o našich astronomických pozorováních.

Přihlašte se k odběru aktualit AKA, novinek z hvězdárny a akcí:

S Vašimi osobními údaji pracujeme dle našich zásad zpracování osobních údajů.

Více informací o zasílání novinek

Nacházíte se: Úvodní stránka » Odborná činnost » Meziplanetární hmota » Meteorické roje

Meteorické roje

Když se řekne meteor

Meteor (podle řeckého μετεώρώσ) byl a dodnes je chápán jako jev v ovzduší (také déšť či sníh je hydrometeor). Teprve rozvoj vědy na přelomu 17. a 18. století (Halley – výšky meteorů kolem 70-120 km; analýza drah těles v zemské atmosféře a ve Sluneční soustavě, ale též chemická analýza meteoritů - Chladni, 1794), napomohly objasnit vznik úkazu, který známe jako přelet meteoru. Lidově tento jev popisujeme jako „padající hvězdu“ a v češtině též létavice nebo povětroň.

Původce meteoru je označován jako meteoroid. Jedná se o těleso, které se pohybuje mimo zemskou atmosféru kosmickým prostorem. Zdrojem meteoroidů může být buď kometární aktivita (Schiaparelli 1866, prachové částice kometárního jádra uvolněné do okolí), srážka planetek nebo dopad meteoritu na povrch Měsíce či Marsu, kdy je vyvržen do kosmického prostoru materiál z místa dopadu. U těchto meteoroidů, které mohou v pravidelných intervalech předvádět meteorickou aktivitu, mluvíme o meteorických rojích a rojových meteorech, meteory na náhodných drahách označujeme jako sporadické.

Dráhy meteoroidů jsou především ovlivňovány gravitací těles Sluneční soustavy a tlakem slunečního záření. Oblaky meteoroidů se postupně rozptylují a jejich protáhlý proud se rozšiřuje, aktivita meteorického roje slábne až nakonec zanikne ve sporadickém pozadí. Dráhy meteoroidů jsou sice v prostoru rovnoběžné, ale následkem perspektivy je v atmosféře možno pozorovat pomyslný bod (radiant), odkud meteory vyletují všemi směry, zpravidla je roj označen podle souhvězdí (např. Leonidy, Perseidy, Lyridy), či jasné hvězdy v blízkosti radiantu (éta Aquaridy).

Podle geometrie dráhy mohou meteoroidy do zemské atmosféry vstoupit rychlostí v intervalu asi 10 km/s až 70 km/s, což odpovídá při hmotnosti např. 1 g (tzn. přibližně průměr 1 mm) energii v intervalu 5.107 – 2,45.109 J, proto se většina meteorů v atmosféře vypaří (teplota dosahuje řádově tisíců °C). Velmi jasné meteory (jasnější než Venuše, tzn. -4 mag) jsou označovány jako bolidy. Zbytky větších těles mohou dopadnout na zemský povrch, ty pak nazýváme meteority, v mimořádném případě může dopadlý meteorit vytvořit meteorický kráter.

Meteority podle složení dělíme na kamenné (chondrity – C, H, O, N v názvu naznačuje složení tělesa, patří k nejčetnějším a pochází pravděpodobně z planetkového pásu, malým kuličkám ve struktuře se říká chondry), železné meteority jsou tvořeny slitinou železa a niklu, vzácně se nachází i smíšené meteority železokamenné, případně achondrity (kamenné meteority podobné pozemským horninám). Unikátní typ představují uhlíkaté chondrity, které po pádu podléhají rychlému rozkladu – protože jsou velmi křehké a obsahují hodně těkavých látek, stačí trocha deště a meteorit je „rozmytý“ v místě dopadu.

Meteory slabší než nejslabší hvězdy viditelné pouhým okem označujeme jako teleskopické meteory, na jejich pozorování je potřeba dalekohled či výkonné fotografické zařízení. Pozorování meteorů nemusí probíhat jen v oboru viditelného světla, od konce druhé světové války je znám i způsob radarového pozorování a odraz elektromagnetického záření od meteorických stop (jedná se vodivou oblast atmosféry v okolí prolétajícího meteoroidu) umožňuje sledování v oboru rádiových vln. Nejdrobnější částice lze v atmosféře sledovat na základě měření výškových sond (mikrometeority) a nebo v kosmickém prostoru pomocí družic; těmto mikroskopickým částečkám pak říkáme mikrometeoroidy.

Mladý meteorický roj či roj doplněný materiálem po opakovaném průletu komety kolem Slunce se může zasloužit o mimořádnou aktivitu, která se označuje jako meteorický déšť (za hodinu lze v přepočtu spatřit stovky až tisíce meteorů, taková frekvence však trvá jen desítky minut), staré meteorické roje mají naopak trvání desítky dní a nevýrazné maximum, průměrný počet meteorů se pohybuje kolem 3 až 4 meteorů za hodinu a prakticky splývá s počtem náhodných (sporadických) meteorů, aktivní meteorické roje mívají frekvenci několik desítek meteorů za hodinu.

 

Zdroje a odkazy:

[1] Společnost pro Meziplanetární Hmotu - SMPH; www.kommet.cz.
[2] International Meteor Organisation - IMO; http://www.imo.net.

 


   
Tato stránka je vytištěna z webu www.astrovm.cz
Těšíme se na Vaši návštěvu.
WebArchiv Hvězdárna Valašské Meziříčí, příspěvková organizace, Vsetínská 78, 757 01 Valašské Meziříčí
Příspěvková organizace Zlínského kraje. Telefon: 571 611 928, E-mail: info@astrovm.cz, Vyrobil: WebConsult.cz
Jak chráníme Vaše osobní údaje